Chci se svěřit s něčím, co mě dlouho tíží. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o zradě, kterou mi provedla žena, má nejlepší přítelkyně.

S Evou jsme se poznaly před třiceti lety v práci. Byly jsme účetní v jedné brněnské firmě, seděly jsme u jednoho stolu, smály se a sdílely vše, od rodinných starostí až po nejtajnější sny o lepším životě.

Chtěli jsme podnikat

Eva byla svobodná, bez dětí, já měla manžela Josefa a dvě dcery. Pomáhala mi, když byly holky nemocné, půjčovala nám občas i peníze, když byly velké výdaje s dětmi a my pak neměli na hypotéku. Byla jako sestra, kterou jsem nikdy neměla.

Věřila jsem jí bezmezně. V roce 2005 jsme se s Josefem rozhodli, že si chceme pořídit malý obchod s potravinami. Chtěli jsme mít něco svého, abychom v důchodu nemuseli spoléhat jen na penzi.

Eva věděla o našem plánu a nabídla nám svoji pomoc. Říkala, že má úspory a chce je investovat do našeho podniku. Věřila jsem jí, vždyť jsme si byly blízké.

Prostě nás okrádala

Dali jsme dohromady smlouvu, ve které jsme já, Josef a Eva měli být společníky. My jsme vložili všechny své úspory, čtyři sta tisíc korun, a Eva slíbila stejnou částku.

Obchod jsme otevřeli, já makala od rána do večera, Josef zařizoval dodávky, Eva měla na starosti účetnictví. Po roce jsem zjistila, že něco nehraje. Peníze z obchodu mizely, účty neseděly. Když jsem to začala řešit, Eva se přiznala:

„Víš, já na ten svůj podíl neměla a myslela jsem, že to nějak zvládnete!“ Takže nám celou dobu lhala, že peníze poslala, a mezitím si z firmy půjčovala na dovolené, nové auto, luxusní oblečení.

Zničila nás

Když jsme ji s Josefem konfrontovali, začala být agresivní a obviňovala nás, že špatně vedeme firmu. Obchod zkrachoval. Ztratili jsme všechny své úspory, museli jsme prodat auto a vzít si půjčku, abychom vyrovnali dluhy.

Eva zatím zmizela a její telefon byl nedostupný. Když jsme vše předali advokátce, zjistili jsme, že naše smlouva byla tak špatně napsaná, že z ní pro nás neplyne žádná náhrad a nic, co bychom mohli použít v soudu proti Evě.

Další zklamání a naše fatální chyba. Později jsem zjistila, že se Eva přestěhovala do jiného města a žije si dál, jako by se nic nestalo. Považovala jsem ji za rodinu, sdílela s ní své plány, starosti.

Nemohla jsem spát

Po krachu jsem se obviňovala z hlouposti a naivity. Naštěstí mě můj Josef podržel. Z ničeho mě neobviňoval, i když nápad na podnikání s Evou byl můj. Dcery mě utěšovaly, ale viděla jsem jejich zklamání, protože jsme šetřili a mysleli i na jejich budoucnost.

Několik měsíců jsem nemohla spát, pořád jsem si přehrávala, co jsem mohla udělat jinak. Nakonec jsem opět začala pracovat jako účetní na částečný úvazek a můj Josef si vzal přesčasy.

Společně jsme dluhy splatili, ale jizva zůstala. Dnes už Evu neodsuzuju, ale odpustit jí nedokážu. Naučila mě, že i ti nejbližší tě mohou zradit.

Dana H. (62), Třinec