Měla jsem raději držet jazyk za zuby a neplést se do cizích věcí. Byla jsem ale přesvědčená o své pravdě. A tu jsem musela za každou cenu říct.

Naším rodinným prokletím je bujná fantazie, a to, že neumíme udržet tajemství. Trpěla tím už moje babička, o které se dodnes vypráví, že to byla největší drbna v okrese.

A pamatuji si, jak i na maminku jednou táta řval na celý dům, že to drbna první třídy. „Kdyby si ta tvoje máma tak nevymýšlela,“ slyšela jsem později i ve škole, když jsem se na školním výletě přecpala špendlíky a dostala křeče do břicha.

Matka tehdy ale došla k názoru, že jsem určitě chytila tyfus, protože se rodina jedné mé spolužačky vrátila z nějaké exotické dovolené, prý z Madagaskaru, a byla na okresní hygieně.

Z ostudy kabát

Máma tehdy byla tak přesvědčivá, že naši ves dali málem do karantény. Naštěstí se rychle vysvětlilo, že to tyfus není a rodina spolužačky se vrátila z Maroka. Měli jsme z ostudy kabát a mámě už pověst drbny nikdo neodpáral.

Jak čas běžel, nikdo mi žádné tajemství raději neřekl a já jsem z toho byla smutná. Že mi nevěří. Byla jsem přesvědčená, že bych nic určitě nevyzradila. Jenže v naší vsi jsem šanci už nedostala. To přišlo až v prvním zaměstnání.

Musím to říct!

Bylo to v textilní továrně ve městě. Na takové práce, jako bylo šití, pletení, vyšívání, jsem byla šikovná. A tady jsem si našla hned dvě kamarádky – Markétu a Petru. Největší v životě.

Všechno jsem jim o sobě řekla během dvou dnů, a ony se mi na oplátku svěřovaly o sobě a svých rodinách. Jedna měla nevlastního tátu, druhá čtyři bratrance, všechno to byly velké rodiny a zapeklité osudy. Čert aby se v tom množství vyznal…

Dozvěděla jsem se postupně několik jejich velkých tajemství – a ta stála za to! Tím největším bylo, že Markéta svedla našeho šéfa Petra! Od té chvíle jsem na to musela myslet. Jak tohle dopadne?

Šéf je ženatý, má malé dítě a ženu, která o jeho poměru samozřejmě neví! Kdyby to věděla, ledy by se hnuly! Pro Markétu jsem tu byla a snažila se jí být oporou. Každý den, každou hodinu. Na to jsem myslela před spaním, i v noci, když jsem se probudila.

Uvědomila jsem si, že Markéta je nějaká jiná, trochu přibrala, jí víc než obvykle a je zamlklá. Něco ji trápí! Je těhotná? Určitě ano! Je to jasné! Nemohla jsem si pomoct, myslela jsem to dobře.

Počkala jsem si na šéfovu manželku, když vyrazila s děckem na pískoviště, a tam jí všechno řekla. Zírala na mě s otevřenou pusou.

Konec přátelství

Pak jsem se vrátila do práce a zaklepala statečně šéfovi na dveře, abych mu řekla, že se k problému musí postavit jako chlap. To, že tam měl pracovní schůzku, mi bylo jedno. Druhý den jsem dostala výpověď. A Markéta si vzala náhradní volno.

Když jsem jí zavolala na pevnou linku, tak mi řekla, že jsem hrozně pitomá a dobře mi tak, že jsem dostala padáka. Těhotná prý vůbec není a ten Petr, o kterém mi vyprávěla, nebyl rozhodně náš šéf!

Alice (61), Liberec