Děsivá příhoda, která nás zaskočila, byla pro mě příjemným zjištěním, že se s tím svým mužem nemusím bát ničeho. Je to chlap do nepohody!

Tehdy začínalo léto a my byli s manželem Otou na chalupě. Pracovala jsem na zahrádce, zatímco on si zalezl do kůlny. Podezírala jsem ho, že tam nedělá nic, jen se tak tváří, abych náhodou po něm nechtěla něco spravit.

Náš vztah v ten čas procházel lehkou krizí. Zatímco já se do důchodu těšila a užívala si ho, Ota byl podrážděný a protivný. Najednou byl bez energie, jen seděl a koukal před sebe.

Občas vůbec nevnímal, co mu říkám. Pak z něho vždycky vypadlo: „Už nejsem k ničemu, patřím do starého železa!“ Tak to bylo stále dokola. Nevěděla jsem, jak mu pomoct, aby se dokázal vypořádat s časem, který nejde přece zastavit.

K rybníku

Ten den bylo takové vedro, že jsme se rozhodli jít k místnímu rybníku, abychom se vykoupali. Ota šel neochotně. Mumlal si pro sebe, že nebude ukazovat své staré tělo, aby se mu lidé smáli.

Lehli jsme si na naše oblíbené místo nedaleko můstku, z něhož se skákalo do vody. Tam byla největší hloubka. Zatímco si můj muž četl, já se šla projít, abych viděla, kdo ze známých u vody je a mohla si popovídat. Najednou se ale strhl křik.

Do hloubky spadlo ze břehu dítě. Zatímco většina lidí stála jako opařená a někteří křičeli, můj Ota byl okamžitě na nohou a skočil do vody.

Přijímal poklony

Potopil se a dlouho se neobjevoval. Srdce mi tlouklo strachy, že dostal infarkt. Pak se ale vynořil i s dítětem. Naštěstí toho klučíka rychle oživili. Kolem mého muže se strhly ovace, chlapi o mnoho mladší mu plácali po ramenou a ženy ho objímaly.

Viděla jsem, jak mu to dělá dobře, jak chytá dech a nabývá svého starého sebevědomí. Ožil. Ještě ten den přijal nabídku, že se dá k dobrovolným hasičům. Byla jsem šťastná za něj, protože to byl zase ten úžasný muž, kterého jsem milovala.

Večer si dokonce prozpěvoval a druhý den začal na zahradě budovat můj vytoužený skleník. Jsem na svého muže tak hrdá!

Magda (60), Jičín