Byla jsem v zahraničí a večer jsem se vydala do ulic. Pak mě obestoupila skupinka mužů. Myslela jsem si, že to je můj konec.
Když se nás někdo snaží varovat a upozornit na možné nebezpečí, měli bychom ho raději poslechnout. Vím, o čem mluvím. Já jsem totiž před lety neposlechla varování jedné ženy a málem jsem na to doplatila.
Ve chvíli, kdy jsem se v duchu loučila se svojí peněženkou, však nastal drsný zvrat. Díky zásahu vyšších sil jsem vyvázla z nepříjemné situace bez úhony.
Cestování mě lákalo
Poté, co jsem se kdysi poprvé rozvedla, mohla jsem si dovolit to, co jsem si dlouhá léta odpírala, a to bylo cestování. Vždycky mě lákalo poznat cizí země a jejich kulturu.
Neměla jsem žádnou důvěrnou kamarádku, se kterou bych cestovala, ale to nebylo na překážku.
Navštívila jsem spoustu zemí
Vždycky jsem byla spíše introvert a nevadilo mi vydávat se do světa sama. Právě naopak – mohla jsem si program přizpůsobit výhradně podle sebe. Během několika let jsem se podívala i do takových končin světa, o kterých jsem si nemyslela, že je někdy navštívím.
Prohlídka města
Příběh, který vám chci napsat, se mi stal v jedné nejmenované zemi na Balkáně. Jela jsem tam na vlastní pěst, všechno jsem ale měla předem zajištěné a organizované. Jednu noc jsem měla strávit v malém městečku.
Hned, jak jsem tam přijela, se mě zmocnil podivný tísnivý pocit. Lidé, které jsem potkávala, se na mě dívali dost nepříjemně. Až majitelka malého hotelu, kde jsem se ubytovala, byla sympatická a uklidnila mě.
Současně mi ale doporučila, abych po setmění raději nevycházela na ulici, že to může být pro osamělou ženu nebezpečné. Mělo to ovšem jeden háček: v hotelu se nevařilo a já jsem měla hlad. Proto jsem varování neuposlechla a vydala jsem se do blízkého okolí.
Skupinka mužů
Asi po pěti stech metrech jsem spatřila malou restauraci, která vypadala docela útulně. Než jsem se ale dostala ke vchodu, ztuhla mi krev v žilách. Proti mně šla skupinka čtyř mužů. Zdálo se, že jsou opilí, každopádně působili nebezpečně a agresivně.
Začala jsem se bát. Bylo jasné, že od těch mužů mě nic dobrého nečeká. Chtěla jsem se otočit a vrátit se do hotelu, ale to už mi dva z té skupinky zastoupili cestu.
Vytáhl z kapsy nůž
V první chvíli jsem se domnívala, že mě ta nepřátelsky se tvářící skupina bude ohrožovat jako ženu. Spatřila jsem, že jeden z nich má v ruce nůž. Jasným gestem mi dal najevo, abych mu odevzdala peníze.
Nedokázala jsem se strachy pohnout a on svoji výhrůžku vzápětí vystupňoval tím, že mi nůž přiložil ke krku. Nevěděla jsem, jestli se mám snažit volat o pomoc – bála jsem se, že tím se agresivita mužů zvýší.
Už jsem se tedy v duchu loučila se svou peněženkou, kde jsem měla i platební kartu a veškeré doklady. Náhle se ale stalo něco podivného. Všichni čtyři muži ode mě rychle odskočili a tvářili se vystrašeně.
Nad zemí se vznášel přízrak
Napadlo mě, že se nejspíš objevila místní policie, ale když jsem se podívala stejným směrem jako oni, vykřikla jsem hrůzou. V pouličním osvětlení se tam kousek nad zemí vznášel hrůzný přízrak. Měl podobu člověka v roztrhané košili.
Místo hlavy mu však seděla na krku jen lebka, potřísněná krví. Podlomila se pode mnou kolena a málem jsem se skácela na zem. Muži se mezitím dali na útěk. Když jsem se po několika minutách vzpamatovala, útočníci byli nadobro pryč, ale přízrak tam stále byl. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou, neschopná jediného slova.
Doprovázel mě
Srdce mi divoce tlouklo. Nezdálo se však, že by mě chtěl přízrak nějak ohrozit. Pomalu se mi vytrácel před očima. Věděla jsem, že mi od něj nic nehrozí, tak jsem zamířila zpátky k hotelu, ale po celou cestu jsem vnímala, že to zjevení je pořád za mnou.
Už jsem se ho ale nebála. Až před vchodem do hotelu, když jsem se ohlédla, jsem viděla, že ulice je prázdná.
Místní povídačka
Majitelka hotelu byla na recepci a hned viděla, že se mi něco přihodilo. V němčině jsem jí vylíčila, co se stalo. Nepřemýšlela jsem nad tím, jestli mi bude věřit, nebo ne, zkrátka jsem se potřebovala s tím děsivým zážitkem někomu svěřit.
Ona mi ale hned odpověděla, že nejsem první, komu se taková věc přihodila. Mezi první a druhou světovou válkou se v ulici stal krvavý zločin, jehož obětí se stal mladý muž.
Občas se prý stane, že někoho vystraší, nebo naopak pomůže lidem, kteří se ocitli v úzkých. Ať tomu věříte, nebo ne, mně skutečně pomohl. Kdoví, jak by to se mnou jinak dopadlo.
Ve snech mě stále pronásleduje
Té noci jsem dlouho nemohla usnout a z děsivého zážitku jsem se vzpamatovávala ještě několik dalších dnů. Pokud by mi takovou historku vyprávěl někdo ze známých, myslela bych si, že má bujnou fantazii.
Mně se to ale opravdu v cizině stalo a o tom zjevení zabitého muže, které mi zachránilo život, se mi občas zdává dodnes.
Vendula M. (61), Sokolov
