Kamarádky mě kritizovaly, že jsem moc náročná a vybíravá. Rodiče zase, že jsem je zklamala. Začala jsem o sobě pochybovat. Nemají všichni nakonec pravdu?

Něco na těch všech tvrzeních bylo. Měla jsem na všechny vysoké nároky! Nemínila jsem snižovat laťku a vyžadovala jsem po všech slušné jednání a pravdomluvnost. Přece jsem toho od nich nechtěla až tak moc!

Odsuzovali mě neprávem

Stejné nároky jsem neměla jen na ostatní, ale i na sebe. A hlavně na svoje potenciální partnery. To je snad tak špatné? Svoji první zamilovanost jsem prožila v tanečních. Můj tanečník byl takový hubený mrňous.

Nedovedla jsem si představit, že bych mu měla dát pusu. Maminka mi vyčinila. „Jsi snad nějaká princezna? Koukej se k němu trochu mít, nebo nás lidi pomluví, že máme holku k ničemu!“

Poslechla jsem ji a sjednala si s ním rande. Dopadlo špatně. Dala jsem mu facku! Potom jsem měla pár let klid, vlastně celou střední školu.

Zradil mě

Láska ke mně přišla nečekaně, ale s o to větší intenzitou. Chodili jsme spolu pár měsíců, když jsem zjistila, že s ním čekám dítě. Utekl a už se neozval. Zůstaly mi oči pro pláč a výčitky maminky. Táta se mnou nemluvil vůbec. Syna po porodu nikdo nechtěl vidět.

Syn se vyptával

Zájem o něho neměli nejen naši, ale ani rodiče jeho otce. Výživné za něho platili oni, on byl prý někde v zahraničí na montážích. Poslala jsem mu fotku, ale ani nevím, zda mu ji rodiče doručili. Bylo to pro mě nepochopitelné.

Syn rostl a stále se na svého otce vyptával. Nic po něm nechtěl, jen si s ním promluvit. Dokonce jsem s ním musela chodit k psychologovi, protože začal koktat. Děti se mu ve škole posmívaly a já nevěděla, jak synovi pomoct.

Prosila jsem svoji mamku, aby se za vnuka přimluvila u druhé babičky. Vždyť by šlo jen o setkání otce se synem!

Konečně jsem zažila lásku

Udělala to, ale vše bylo marné. Nakonec nám pomohl pejsek, kterého jsem synovi na radu psychologa pořídila. Chodil s ním ven a věnoval mu veškerý volný čas. Z ničeho nic ho koktání přešlo. Ani jsme si nevšimli, kdy se to stalo!

Když jsem se konečně trochu postavila na vlastní nohy, odstěhovala jsem se z domova, kde mi všichni stále jen něco vyčítali. Byli přesvědčeni, že si za všechny trable mohu sama, protože mi nikdo a nic není dost dobré.

Připadala jsem si jako černá ovce celé rodiny. Neměla jsem moc peněz, ale ten klid mi za to stál. Roky plynuly a z mého syna se stal student. „Mami, najdi si konečně někoho,“ apeloval na mě stále, ale já neměla chuť. Nikdo nesplňoval moje nároky.

Potom jsem se seznámila se sousedčiným bratrem Tomášem. Hezkým a pracovitým chlapem. Srdce se mi rozbušilo pokaždé, když jsem ho viděla. Moc se mi líbil! Nebyl nijak vysoký ani svalnatý. Jen hezký takovým obyčejným způsobem.

Nemusel se parádit, a přesto byl elegantní. Nemusel se skrápět parfémem, a přesto svěže voněl. Nemusel se vůbec snažit, a přesto byl přitažlivý. Zamilovala jsem se.

Syn mi řekl něco strašného

Samou láskou jsem skoro nemohla ani dýchat. Tak intenzivní pocit jsem ještě nikdy nezažila! Chodili jsme spolu rok a začali plánovat společné bydlení. Na internetu jsme vybírali byt a plánovali dovolenou u moře. Měla být předsvatební.

„Mami, musím ti něco říct,“ posadil se vedle mě syn a mně spadlo srdce do kalhot. Čekala jsem, že se mi k něčemu strašnému přizná nebo že něco ještě strašnějšího provedl. Třeba že je závislý na drogách nebo hraje na automatech.

Nebo že by způsobil nějakou nehodu? Jenže on se mi chystal něco říct o mém Tomášovi. Když domluvil, udělalo se mi nevolno. Myslela jsem, že mám infarkt! Syn zavolal sanitu. Ti konstatovali, že jsem prodělala záchvat paniky, který bývá od infarktu k nerozeznání.

Dozvěděla jsem se totiž, že Tomáš je ženatý. Že mě celou dobu vodí za nos! A samozřejmě jeho sestra, moje sousedka, taky.

Byl to šok

Vymlouvala se, že nevěděli s bratrem, jak mi to říct. Že se chystal rozvést, ale nestihl to tak rychle, jak by chtěl. Nevěřila jsem těm podvodníkům ani slovo. Byla jsem zoufalá. Tolik jsem Tomášovi věřila. Tolik ho milovala!

Nejhorší na tom všem bylo, že jsem ho milovala pořád. Nešlo si poručit a jen tak se ze dne na den odmilovat. Odstěhovala jsem se na druhý konec města, abych sousedku už nemusela nikdy potkat.

Jednala jsem správně

Nejhorší bylo, že syn už se mnou nechtěl bydlet. Prý už je dospělý, tvrdil. Našel si podnájem a taky děvče. Alespoň že ona byla k světu. Měla jsem ji, a stále mám, moc ráda. Na pravou lásku svého života jsem si počkala ještě hodně let.

Až první rok v důchodu jsem potkala toho pravého. Je mladší než já a taky o dost chytřejší. Obdivuji ho a jsem na něho pyšná. Čekat na něho bylo správné rozhodnutí. Na lásku přece není nikdy pozdě!

Jiřina P. (69), Klatovy