Se smrtí mojí sestry jsem se smiřovala velice těžko. Jednou v noci, když jsem nemohla spát, se mi zjevila v podobě anděla.

Po mnohaleté zkušenosti vím, že existuje síla, která překoná i smrt. Je to láska a souznění duší. Spojení s mojí milovanou starší sestrou dokázalo překonat pocit velké ztráty. V podobě krásného anděla v bílé záři se mi zjevuje každý rok před Vánoci.

Nejlepší sestra

Ve své o tři roky starší sestře Janě jsem vždycky měla svůj životní vzor. Byla pro mě tím nejlepším člověkem na světě. Vždy mě chránila, mohla jsem se jí kdykoliv s čímkoliv svěřit. Vždycky při mně stála a ve všem jsem se na ni mohla spolehnout.

Takhle to bylo už od raného dětství. Stalo se několikrát i to, že na sebe vzala moje průšvihy, a pak si od rodičů vysloužila trest za mě. S Janou jsme se měly rády i v době dospívání. Skvěle jsme spolu vycházely, žádná rivalita mezi námi nebyla.

Jana mi radila, když jsem se do někoho zamilovala. Jakožto starší sestra měla v tomto směru více zkušeností, a navíc měla takříkajíc čich na lidi. Nebyla jsem sama, kdo měl sestru moc rád.

Vlastně všichni lidé, kteří ji znali, ať už šlo o kamarády ze školy, nebo samotné profesory, oceňovali, že sestra nikdy neodmítla žádnou pomoc a každého vždy vyslechla. Pak ale přišel nejstrašnější a nejsmutnější den v mém životě.

Její tělo odnesla řeka

Je to už přes pětatřicet let, co krátce před Vánoci jela Jana s jednou kamarádkou autem. Řidička bohužel dostala na náledí smyk a auto se zřítilo z mostu do řeky.

Obě mladé ženy to zaplatily životem, ale našlo se jen tělo Janiny kamarádky. Sestru vzala řeka. Odnesla ji bůhví kam. Její tělo se nikdy nepodařilo vypátrat.

Poslední naděje vyhasla

Dlouho jsme si s rodiči mysleli, že mohla nehodu přežít a třeba v šoku někde vylezla z vody a ztratila paměť. Nikdy se ale žádná stopa po téhle možnosti neobjevila. Po čase byla Jana oficiálně prohlášena za mrtvou.

Těžko jsem se smiřovala s bolestivou skutečností, že moje sestra už není na světě, že už nikdy neuvidím její krásnou, usměvavou tvář, že už ji nikdy neobejmu. Hodně často jsem kvůli tomu plakala. Smutná jsem byla i po dvou letech, kdy bylo výročí oné nehody.

Ve snu mi dala slib

O Janě se mi tehdy zdál moc hezký sen. Byly jsme opět spolu a ona mi říkala, abych se kvůli ní přestala trápit. Slíbila mi, že pokud už nebudu plakat, vždy za mnou přijde poslední neděli před Vánoci v podobě anděla.

Když jsem se vzbudila, měla jsem trochu pochybnosti, zda to byl opravdu pouze sen. Slova sestry mi ale utkvěla v paměti.

Zamilovala jsem se

Další rok byl pro mě zlomový. Zamilovala jsem se do Tomáše, bývalého spolužáka ze střední školy. Byla to opětovaná láska. Začali jsme spolu chodit. Celkem rychle mě Tomáš požádal o ruku a vstoupili jsme do manželství. Svatbu jsme měli v říjnu.

O smrti Jany jsem v té době moc nepřemýšlela, spíš jsem si naopak říkala, jak by byla sestra šťastná z toho, že se mi daří.

Zjevil se mi anděl

Když se přiblížila ona poslední neděle před Vánoci, vzpomněla jsem si na ten svůj sen z minulého roku. V onu noc jsem pak nemohla dlouho usnout. Před půlnocí, kdy můj muž už spal, se přede mnou zjevil krásný anděl v jasné bílé záři.

Poznala jsem, že je to Jana. Bála jsem se, že by se manžel mohl vzbudit a polekat se, ale sestra mě ubezpečila, že jsem jediná, kdo ji může vidět. Šeptem jsem Janě vylíčila všechno, co mě během roku potkalo.

Trvalo to jenom pár minut, potom se anděl začal vytrácet a na rozloučenou mi zamával. Usnula jsem pak úplně klidná a cítila jsem se šťastná jako nikdy předtím.

Našla jsem vnitřní klid

Na svůj noční zážitek jsem pak v následujících dnech myslela skoro neustále. Měla jsem nejprve v úmyslu říct rodičům, co se přihodilo, pak jsem si ale uvědomila, že by mi jen těžko uvěřili. Otec i matka patřili k lidem, kteří na nějaké zázraky příliš nevěří.

Mysleli by si, že jen tak fantazíruji ze stesku po Janě. Mně ten zážitek ale hodně pomohl, vnitřně jsem se uklidnila. Měla jsem v duši jistotu, že spojení mezi mnou a sestrou existuje dál, i když je vázáno pouze na jeden den v roce.

Dcera nese její jméno

Před dalšími Vánocemi jsem měla pro Janu novou zprávu – s manželem jsme čekali miminko. Holčička se narodila následující rok na jaře. Ani na chvíli jsem neměla pochybnosti o tom, jaké dostane jméno. Samozřejmě to byla Jana, po mé sestře.

O svých pravidelných zážitcích jsem pak nikomu neříkala, vždy jsem si to ale zařídila tak, abych tu poslední neděli před Vánoci mohla mít klid. Svěřila jsem se s tím až po letech jedné kolegyni v práci, která se zajímá o duchovno a ezoteriku.

Ta pro mě měla pochopení a ujistila mě, že ten zázrak se děje kvůli tomu, jak moc jsme byly s Janou citově spojené. Kouzlo, které trvá už tolik let, jsem prožila i minulý rok. A stejně jako každý jiný rok mi dal energii pro další období.

Lucie V. (60), Mariánské Lázně