Už mě nebavilo poslouchat příkazy mé sestry, která mi chtěla poroučet. Snášela jsem to z nutnosti. Bydlela jsem u ní.

Byla jsem odkázaná na její každodenní péči. Měla bych být vděčná. Starala se o mě skoro celý den. Ráno mi musela zabandážovat nohy a později pomoct jít ven. Sama bych to nezvládla.

Stále nebyla spokojená

Přepsala jsem jí za to svoji polovinu dědictví po rodičích, což čítalo polovinu hezké vilky, polovinu zahrady a polovinu chalupy na Šumavě. Všechny nemovitosti pronajímala a měla z nich dost velký příjem.

Bylo toho hodně, z čeho profitovala, ale já slyšela jen samé výčitky, příkazy a stesky. Moje sestra už prostě byla taková metrnice. Náladová, až bůh brání. Každý chlap od ní utekl a děti si nikdy kvůli tomu nestihla pořídit.

Tak měla mě, aby si mohla vylít zlost. A měla jí hodně! „Už zase jsi nechala kapat kohoutek v koupelně! Proč tolik topíš, nedoplatím se! To se musíš kamarádit zrovna s touhle sousedkou? Víš, že ji nesnáším!“ hučela do mě stále dokola. Dokonce vždycky něco nového přidala.

Už to přehnala

„Ty bys mohla vymýšlet pořady pro nějakou komerční televizi,“ pomyslela jsem si vždycky, ale byla jsem zticha, abych nedostala přidáno. Já zase čím dál víc nesnášela její hlas. Ten tón! Byla jsem na sestru alergická a nevěděla, co si počít.

Přemýšlela jsem o útěku někam do domova pro seniory, ale stále jsem nenacházela odvahu. Co když mi tam bude ještě hůř? Ona sousedka, se kterou jsem se kamarádila, mi tvrdila, že v jednom domově, kam jezdí za příbuznou, záhadně umírají lidé.

Prý potřebují místo pro další! Byla jsem si ale stoprocentně jistá, že se sestrou moc dlouho nevydržím. Třebaže se o mě stará. Možná se z ní i zblázním! Jednou sestra vyndala prádlo z pračky a hned se pochlubila, jak krásně voní.

„To není, jako když pereš ty. Nevím, proč šetříš s aviváží. Prádlo potom vypadá, jako když ho přežvýkala kráva,“ konstatovala s despektem.

Pomsta byla pěkně cítit

Když odešla na nákup, dala jsem se do práce. Z koše s vlhkým prádlem, určeným k pověšení do naší sušárny, jsem odebrala pár vrchních kousků. Na ty spodní jsem opatrně dala pěkně uleželý sýr.

Byl cítit na sto honů, ale ty vyprané a navoněné kousky z vrchu tu vůni hravě, i když jen dočasně, zakryly. Po příchodu šla sestra prádlo pověsit. Druhý den přiběhla a hned u dveří nadávala: „Prádlo smrdí! Jinak se to říct nedá!“ Smála jsem se.

Sestra prádlo vyprala znovu, ale situace se opakovala. Možná, kdyby při věšení dávala větší pozor, když ty syrečky vypadly z prádla, hned by věděla. Moje pomsta byla dokonalá. Jen syrečky došly, tak přemýšlím, čím je nahradím!

Helena B. (69), Jičín