Můj důchod není žádná sláva. S penězi jsem nevycházela, musela jsem si rychle najít brigádu. A pak mi přišla do cesty nabídka, která mě zachránila.

Protože jsem pracovala celý život jako knihovnice, dostala jsem také patřičný starobní důchod. Když mi přišel jeho výměr, měla jsem chuť brečet. I když se mě snažily děti podporovat, také neměly mnoho peněz nazbyt. Nejhorší to bylo na Vánoce.

Najednou jsem neměla na dárky. Snažila jsem se to řešit různými brigádami, od doplňování zboží v supermarketech, z čehož mě vždycky chytla záda, až po roznášení letáků. Bylo to potupné, ale co jsem měla dělat? Člověk má však vycházet z toho, co umí nejlépe.

Vůbec mě nenapadlo, že existují jiné, mnohem lepší možnosti, jak tuto prekérní situaci řešit. Chce to prostě jenom nápad! Tehdy mě k němu přivedla náhoda….

Doučování?

Blížily se další Vánoce a já vypomáhala v kuchyni jedné restaurace. Dělala jsem tam pomocnou sílu, a už toho měla dost. Odnesu to zase zdravotně! Říkala jsem si v duchu, když jsem táhla těžký pytel brambor ze skladu.

V den, kdy mi bylo nejhůře a chtěla jsem s tím seknout, mi najednou zavolala známá. Měla vnuka, který plaval v češtině a také v němčině. Potřeboval nutně doučování, protože byl v devítce. „Ty jsi přece na jazyky machr! Mohla bys ho doučovat?“ ptala se.

Ještě ten den jsem oznámila v restauraci, že končím. Peníze, co za doučování dostanu, mi zachrání nejen Vánoce, ale hlavně zdraví.

Dobrý nápad

Jak jsem tam tak seděla v kavárně nad učebnicemi, proti mě ten mladý kluk, moc se mi to zalíbilo. Byla jsem na sebe pyšná, jak mu to po mém vysvětlování ve škole jde. Dělali jsme pokroky. Proč bych to nemohla zkusit i do budoucna? Nápad mě osvítil a fungoval.

Od té doby doučuji češtinu, němčinu i dějepis, cítím se využitá a hlavně se za svoji práci nestydím. Chtělo to prostě jen ten nápad!

Petra (67), Olomouc