Ten blesk přišel najednou a otřásl mnou tak, že jsem ztratil vědomí. Když jsem se vzpamatoval, viděl jsem chvíli v mlze výjevy ze svého života, které se posléze opravdu staly.
Bouře mě dohnala těsně před domem. Blesky se kmitaly nad mojí hlavou a hromy následovaly téměř vzápětí. Zdálo se, že spanilá jízda bouřkových mraků se protrhne a v mžiku zaplaví naše město.
Než jsem vylovil z kapsy klíče, abych otevřel domovní dveře, rozzářilo se kolem mě oslnivé světlo. Bylo to, jako by v mé těsné blízkosti vybouchl granát. Pak už byla všude jen tma… Sesul jsem se k zemi. Sousedé mě našli bezvládně ležícího přede dveřmi.
Chtěli volat záchranku, ale probral jsem se a dokázal se postavit na nohy. Byl jsem ještě student, bydlel jsem sám v podnájmu v podkroví starého pavlačového domu.
Čas se zastavil
Když jsem ubezpečil sousedy, že se mi nic nestalo, došel jsem do bytu a sedl si na židli k jídelnímu stolu. Zjistil jsem, že se mi zastavily ručičky na hodinkách, a nejspíš v okamžiku, kdy ten blesk udeřil. Před očima se mi najednou rozestřela mlha.
Myslel jsem si v první okamžik, že mám něco s očima, jakousi vlčí mlhu. Hučelo mi v uších. Zdálo se mi, že každou chvíli omdlím. Určitě to jsou další následky úderu blesku, napadlo mě a já se snažil zaplašit strach z toho, že budu muset do nemocnice.
Seděl jsem stále v kuchyni, když se náhle poloprůhledný závod mlhy kolem mě rozestoupil.
Spatřil jsem sám sebe
Putoval nahoru ke stropu jako divadelní opona. Seděl jsem bez hnutí a jako v snách pozoroval to divadlo. Spatřil jsem sám sebe. Stál jsem před tabulí a něco někomu vysvětloval.
Zestárl jsem a nechal si narůst bradku a knír, snad abych zapůsobil na své žáky přísným vzhledem. Má postava se procházela před tabulí sem a tam. Držela v ruce černou fixu a cosi zapisovala na bílou tabuli. Ve třídě bylo hrobové ticho.
Probíhala hodina zeměpisu a já počítal příklady měření vzdálenosti na glóbusu. Používal jsem k tomu krejčovský metr, měřítko na glóbu a kalkulačku. Mohla to být šestá třída, určitě druhý stupeň základní školy. Obraz se rozmazal, aby se vzápětí zaostřil nový.
Budoucnost?
Tentokráte jsem stál před studenty zřejmě střední školy. Mlha se znovu rozostřila a spatřil jsem sám sebe, jak stojím v půlkruhové aule vysoké školy. Znovu jsem počítal nějaký příklad ze zeměpisu… Pak vše zmizelo, jako když práskne bičem.
Hlava se mi zatočila a já se musel přichytit stolu, abych nespadl ze židle. Nechápal jsem, co se to právě se mnou odehrálo? Hleděl jsem snad kratičkou chvíli do své budoucnosti? Moc jsem si přál stát se jednou učitelem a vyučovat zeměpis.
Po chvíli jsem vstal a šel raději vše zaspat, druhý den už mi bylo dobře. Uběhlo ale pár let a já s úžasem sledoval, jak se vše z mého pohledu do oné mlhy začíná plnit. Absolvoval jsem vysoké škole, stal jsem se učitelem zeměpisu. Nejprve na základní, poté na střední a dnes na vysoké škole.
Petr (58), Pardubice
