Moje přesvědčení, že dokážu vyjít s každým, dostalo vážnou trhlinu. S tou holkou jsem si nesedla. Musela jsem jí ukázat, kde jsou hranice.
Každý mě zná jako hodnou holku, která každému pomůže. Ráda se na každého usmívám a klidně pozdravím první, jen když je pohoda. Vztahy byly vždycky pro mě mnohem důležitější než výplata. Zakládala jsem si na dobrém kolektivu.
Na jednom místě jsem pracovala už jedenáctý rok a všichni jsme si pochvalovali, jak si rozumíme. Dokonce jsme společně jezdili na výlety. Co se ale po sladkých letech pohody nestalo? Do práce nastoupila za naši kolegyni, která šla do důchodu, Silva! A to byl úkaz!
Nepozdravila
To, že se výrazně líčila a byla přehnaně navoněná, až nás z toho bolela hlava, nám až tak nevadilo. Horší bylo, že nikdy nepozdravila, když vešla do dveří.
Když jsem ji začala hodně nahlas zdravit já jako první, i když bych mohla být její matka, tak dělala, že neslyší. S prací to rozhodně nepřeháněla, měla neustále skluz a kvůli ní jsme měli zpoždění i my. Když jí někdo něco řekl, tak se ušklíbala.
Nakonec to jedna kolegyně za ni vždycky dodělala, abychom odevzdali práci včas. A to mě jednoho dne dohřálo, protože Silva na pomoc už vysloveně spoléhala. Vrchol všeho byl, že dostala stejné prémie jako my.
Jinak to nešlo?
Tak jsem jí začala dělat ze života peklo. Někdo to prostě udělat musel. Otvírala jsem na ni okno, protože byla zimomřivá, s tím, že se ten puch její voňavky nedá vydržet.
Stála jsem jí za zády, když si vyřizovala na počítači maily nebo klovala do mobilu a pobízela ji k práci. Riskla jsem i to, že neodevzdáme práci včas, hodná kolegyně totiž měla dovolenou, tak Silva neměla na koho dělat smutné psí oči.
Nikdo jí nepomohl, protože já hlídala. Když se přiřítil ředitel do naší kanceláře, že nemáme hotovo, řekla jsem mu na rovinu, jak se věci mají. Vím, že se žalovat nemá, ale v tomto případě to nešlo jinak. Silva odešla ještě ve výpovědní lhůtě. Máme kolegyni novou a ta mezi nás zapadla skvěle.
Alena (59), Třebíč