Domů     Našla jsem lásku, až když jsem před ní utekla
Našla jsem lásku, až když jsem před ní utekla
7 minut čtení

Máma s tátou neustále říkali, že Libor není kluk pro mě. Připadal jim jako povrchní frajírek. Ale byla jsem zamilovaná, hluchá a slepá…

Podzim a zima jsou pro nebožáka, který drží diety, něco jako mor. Pořád se něco slaví, a když se slaví, stoly se prohýbají pod tíhou lahůdek skládajících se z kalorických pokrmů a alkoholických nápojů.

Zejména venkov je tím proslulý, vesničané v našem kraji si nesmírně zakládají na pohostinnosti.

Přijde posvícení a s ním báječné koláče, na bílém koni přicválá svatý Martin a přiveze dozlatova vypečené husičky spolu s husí polévkou kaldoun a dezerty s jablky, hruškami a vlašskými ořechy.

Je nad lidské síly držet dietu s pohledem na husu s knedlíkem a červeným zelím! Ale já jsem to všechno dokázala. Kvůli Liborovi. Kvůli němu bych se nejspíš naučila také létat anebo plynně mluvit a psát čínsky.

Věděla jsem, že se mu líbí velice štíhlé dívky, a tak jsem se musela moc a moc snažit. Přitom štíhlost se v genetické výbavě celé naší široké rodiny nevyskytuje. Táta váží sto dvacet kilogramů a máma skoro metrák. Působí však daleko šťastnějším dojmem než hubeňouři.

To je kočka

Doma nebyli nadšení, že chodím s Liborem. Zatímco jsem se vznášela na růžovém obláčku, máma kroutila hlavou a táta se škaredil jako bouřkový mrak. „To není chlapec pro tebe, drahoušku,“ mínila máma. „Je to takový povrchní frajírek.

Nerada vidím, že kvůli němu tak trpíš. Když byla pouť, ani ses nedotkla povidlových koláčů, a já dobře vím, že je zbožňuješ.“ Pokrčila jsem rameny: „Kdybych ztloustla, už bych se Liborovi nelíbila.“ To rozrušilo tátu, který zařval:

„Takže Liborek si myslí, že hodnota člověka se měří podle toho, kolik váží kilogramů?“ Na to nebylo co říct, a tak jsem mlčela. Navíc mi v hlavě skutečně hlodal červíček pochybností. Máma měla pravdu. Libor byl frajírek.

Jenomže láska je slepá a nedá se jí poroučet. A tak jsem hladověla natolik, že se mi občas točila hlava, div jsem neomdlela. „Koukni támhle na Romanu,“ povídá mi Libor a ukázal na naši atraktivní spolužačku.

„To je kočka, co? Hele, a váží o dost míň než ty.“ To pro mě tenkrát byla ta pomyslná poslední kapka.

Co se stalo?

Rozbrečela jsem se, sbalila svých pět švestek a odjela z internátu domů do vsi uprostřed týdne, což jsem nikdy předtím ne­udělala. „Co se ti stalo?“ volal na mě Pepa, kluk ze sousedství.

Štípal u nás dříví, vypomáhal tátovi, kterému vzhledem k jeho figuře dělaly některé chlapské práce potíže. „Nestarej se!“ zakvílela jsem a vlétla do náruče mámě. „Holčičko moje,“ pošeptala mi do ucha.

„Že za to může ten bídák?“ Zavzlykala jsem a několikrát zoufale kývla hlavou. „Neříkala jsem to?“ zvolala máma vítězoslavně. „Je to povrchní sukničkář. Podívej támhle na Pepu. To je šikulka, panečku. Učí se lakýrníkem, pomáhá doma, pomáhá i nám.

Hodný, charakterní kluk. Nemá motorku, beztak by mu ji doma nekoupili, nemají na rozhazování, nenosí brejle proti slunci ani koženou bundu. Mně se teda líbí, a moc.“ Rozkřikla jsem se: „Tak si ho, mami, vem!“ a utekla nahoru do svého pokojíčku.

Mísa koláčů

Utekla jsem před láskou. Máma zavolala do školy, že mám chřipku, a já jsem nahoře v pokojíčku brečela a koukala, jak venku přešlapuje babí léto, milé jako pohlazení. Taky tam Pepa rovnal dříví do úhledných hraniček.

V duchu jsem uznala, že je fakticky pracovitý. Neuměla jsem si představit Libora rovnajícího dříví do úhledných hraniček. Zato si ho šlo lehce představit s cigaretou přilepenou k dolnímu rtu, s motorkou zvanou fichtl anebo jak divoce mlátí do klavíru.

Případně jak s jiskrou v oku zírá na spolužačky, hlavně tedy na Romanu. Utřela jsem si slzy a vydala se na zahradu. „Ty jsi prej nemocná, říkala máma,“ hned mě oslovil Pepa.

„Co ti je? A proč teda nemáš pyžamo?“ Odpověděla jsem, že pyžamo nepotřebuji, protože moje problémy jsou spíše duševního rázu. Než stačil dál vyzvídat, objevila se máma a nesla nám mísu posvícenských koláčů. Srdce se na ně smálo.

Pepa je polykal skoro bez kousání, jako pes. Zavrtěla jsem hlavou, že nebudu. „Co blázníš?“ divil se s plnou pusou. „Jsou výborný.“ Namítla jsem, že nemůžu, kvůli linii. Divil se ještě víc: „Jak to? Figuru máš skvělou.“

Věř Pepovi

Skoro jsem spadla z lavičky. To mi ještě nikdy nikdo neřekl, mimo rodičů, a ti se nepočítají. „Vidíš?“ zářila máma. „Věř Pepovi. Figuru máš skvělou.“ Tonula jsem v rozpacích, ale cítila jsem se najednou nekonečně šťastná.

Váhavě jsem se natáhla pro koláč s povidly a pak pro další, jablečný. Chutnaly jako pozdrav z ráje. Bylo mi najednou tak dobře, že jsem úplně zapomněla, že utíkám před láskou. Pomáhala jsem Pepovi rovnat dříví na zimu a na Libora si ani jednou nevzpomněla.

A když jsem si na něj konečně vzpomněla, cítila jsem se skoro až provinile. Vždyť je to můj kluk. Proč na něj nemyslím?

Pepa navrhl, že bychom mohli společně v hospodě připravovat sál na sobotní posvícenskou tancovačku, a tak jsme zdobili stoly umělými květinami a rozvěšovali ozdoby z krepového papíru. Dost jsme se u toho nasmáli.

Když mě pak za šera doprovázel domů, povídá: „Hele. Ty prej s někým ve městě chodíš.“ Nevěděla jsem, co na to odpovědět, ta otázka byla trefou do černého. Jak to vlastně mám? Po delší pauze jsem jen pokrčila rameny.

„Divná odpověď,“ mrzutě poznamenal Pepa a pustil se úzkou silničkou lemovanou lampami k domovu.

Tlustá

Libor přijel na motorce. V sobotu odpoledne zazvonil a divil se, proč jsem tak najednou utekla. Vůbec nepochopil, že to bylo kvůli té jeho poznámce o Romaně, nedošlo mu, že byla nevhodná. Máma ho pozvala do kuchyně na koláče.

Jakmile jsem se do jednoho zakousla, nesouhlasně zakroutil hlavou. Potom jsem se vypravovala na tu posvícenskou zábavu, a když jsem se mu přišla ukázat ve svých nejlepších šatech, ušila je máma, opět zavrtěl odmítavě hlavou: „Ty si neber.

Vypadají, jako bys je zdědila po tetě. A jsi v nich tlustá.“ Do očí mi vstoupily slzy. Měla jsem po náladě. Radši jsem si vzala sukni. Na druhou stranu bylo povzbudivé, jak všechny holky koukaly.

Zavěsila jsem se do Libora a byla jsem pyšná, protože vypadal jako z filmového plátna. „Jak se ti ho povedlo sbalit?“ šeptala mi kámoška. Pepa koukal jinam a bavil se s kluky. Ale dobře jsem si všimla, že ho to mrzí.

Ani pivo

„Radši nepij,“ napomínala jsem Libora. „Jedeš domů na motorce.“ Vysmál se mi: „Ale prosím tě, je to jen pár kilometrů. Co by to bylo za tancovačku, kdybych si nemohl dát ani pivo?“ Lil to do sebe zlatavý mok jako vodu.

Potom se zeptal, zdali mi nebude vadit, když vyzve k tanci támhletu copatou holku. Byla to vyhlášená krasavice Michaela, s níž chodil zdejší výčepní.

Než jsem mu tu podstatnou informaci stačila povědět, domotal se k Míše a táhl ji nekompromisně na parket. Nechtěla, bránila se, samozřejmě okamžitě přiběhl výčepní a dal Liborovi pěstí.

Nebyl to tenkrát moc hezký večer, a Libor ho zakončil tak, že sedl na motorku, chystal se zmizet, aniž tušil, že za rohem číhá místní čilý policista na právě takové výtečníky, co se ze zábavy nerozpakují jet po vlastní ose. Libor měl tedy špatný den.

Ale já už tedy rozhodně ne. Zbytek večera jsem totiž strávila s Pepou a i s některými dalšími kamarády. Přisedla si k nám copatá Michaela, povídá: „Cos to proboha přivedla za pitomce?“

S pohledem na dobráckého Pepu jsem vyhrkla: „Ale já už s ním nechodím.“ Pepa to zaznamenal rád. Usmál se. Od té chvíle se začal psát příběh naší lásky, a dnes je z něj pořádně obsáhlý román.

Miroslava (63), jižní Morava

Související články
8 minut čtení
Že se mu líbím, mi řekl hned při našem prvním, náhodném setkání. Nejdřív mi to připadalo drzé, ale mluvil tak hezky, že mě to zcela odzbrojilo. Odjakživa jsem si přála romantickou lásku. Takovou, kterou jsem znala z dívčích románů, kterých jsem, zvlášť v období dospívání, přečetla spoustu. Zkrátka nic obyčejného, fádního či nudného. Bála jsem se ale, že mě nic úžasného nepotká a že skončím jako
3 minuty čtení
Pána s pejskem jsem pravidelně potkávala na procházkách vilovou čtvrtí. Nejdřív jsme se na sebe jen usmívali, potom jsme se začali zdravit. Ráda jsem se procházela ulicí nad řekou ve vilové čtvrti. Bylo na ní dobře patrné, že tu bydlí samí zazobanci. Po rozvodu jsem byla zraněná, bolelo to skoro až fyzicky, a tak mě jedině dlouhé procházky uklidňovaly. Potkávala jsem také často jednoho pána s p
4 minuty čtení
Když mi zemřel milovaný muž, nikoho jiného jsem si nehledala. Cesty osudu jsou někdy ale nevyzpytatelné. Roky jsem žila sama. Manžel mi zemřel na rakovinu. V den desátého výročí jeho úmrtí jsem uklízela knihovnu. Když jsem vzala do ruky jeho nejoblíbenější knížku o letadlech, vypadl z ní zvláštní vzkaz a peníze. Boj prohrál Nikdy v životě jsem netrpěla tolik jako v době, kdy mě opustil ma
5 minut čtení
Až po letech vztahu jsem pochopila, že jsem pro Roberta jenom služka. Naštěstí jsem včas otevřela oči a odešla od něj. Byla jsem ve vztahu deset let. Až po několika letech mi došlo, že byl můj bývalý přítel manipulátor a sebestředný narcis. Když jsem konečně prozřela a došlo mi, že jsem pro něj jenom služka, vztah s ním jsem ukončila. A dobře jsem udělala. Hned následující den jsem totiž potkal
7 minut čtení
Babička s tátou se hodně snažili, aby mě udrželi doma. Bála jsem se, že se nikdy s nikým neseznámím a tajně prosila, ať se stane zázrak. Táta mě držel zkrátka. Z dnešního pohledu se mu ani moc nedivím, všechno se mu v té době vymykalo z rukou. Máma umřela a starší ségra se musela vdávat. Obojí považoval za své selhání, kladl si bůhvíproč za vinu mámin odchod na věčnost i sestřino uklouznutí, kt
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Chavín de Huántar: Hrůzostrašný hukot indiánské věštírny, znamení ze světa bohů?
epochalnisvet.cz
Chavín de Huántar: Hrůzostrašný hukot indiánské věštírny, znamení ze světa bohů?
Chavín, archeologické naleziště v peruánských Andách, dává jméno kultuře, jež se rozvíjí mezi 15. a 5. stoletím př. n. l. Toto místo je významným náboženským a kulturním centrem, které přitahuje lidi z širokého okolí. Chavín je jedním z nejstarších a nejznámějších předkolumbovských nalezišť, proslulé svým uměním a architekturou. Docházelo právě zde k odhalování budoucnosti světa?
Josef II. netušil, že je na lásku sám
historyplus.cz
Josef II. netušil, že je na lásku sám
Zamilovaný dědic trůnu zbožňuje svou ženu, ale ta o něj nemá zájem. Zato jeho sestra ji upoutala mnohem víc. Jak se budoucí Josef II. vypořádá s manželstvím, do kterého se mu původně nechtělo a jež teď pro něj znamená vše? Nejstarší syn panovnice Marie Terezie (1717–1780), arcivévoda Josef Habsbursko-Lotrinský (1741–1790), je od mládí předurčen kráčet ve
Suchý ztratil ty, které nejvíc miloval
nasehvezdy.cz
Suchý ztratil ty, které nejvíc miloval
O svém soukromí Jiří Suchý (93) nikdy příliš nemluvil. I proto dnes mnoho lidí vůbec netuší, čím si prošel. První velkou láskou Jiřího Suchého (93) byla výtvarnice Běla (†47). Měli spolu dva syny,
Jižní Tyrolsko: Horské štíty, usedlosti a sklenka vína…
epochanacestach.cz
Jižní Tyrolsko: Horské štíty, usedlosti a sklenka vína…
Nacházíte se sice v nejsevernější oblasti Itálie, slyšet je tu ale hlavně němčina. Malebný kraj s hlubokými údolími a ostrými horskými štíty vám v zimě nabídne více než 1100 kilometrů sjezdovek. Kvalitní sportovní vyžití pak vystřídáte sklenkou ceněného italského vína. Vítejte v Jižním Tyrolsku. Zdejší panoramatická krajina neoslňuje jen počtem a délkou lyžařských sjezdovek. Úctyhodný
Kámen pro vaši sílu
nejsemsama.cz
Kámen pro vaši sílu
Sluneční znamení je spojeno s přírodními živly, ale také s drahými kameny a polodrahokamy. Ke každé osobnosti ladí jiný kámen. Pokud si totiž vyberete ten pravý, může vás ochránit, uzdravit vás nebo vám dodat energii. Beran – 21. 3. – 20. 4. Beran potřebuje kameny, které harmonizují srdce, vůli a mysl. Ametyst: Ideální pro trpělivost a
Zkáza asteroidu mohla Marsu přinést prstence a později i měsíce
21stoleti.cz
Zkáza asteroidu mohla Marsu přinést prstence a později i měsíce
Vědci simulovali situaci, která by mohla vysvětlit, jak čtvrtá planeta přišla ke svým malým měsícům, Phobosu a Deimosu. Tyto měsíce se svým vzhledem i charakteristikami vymykají běžným standardům a pr
Řekl, že jsem ta nejkrásnější dívka pod sluncem
skutecnepribehy.cz
Řekl, že jsem ta nejkrásnější dívka pod sluncem
Že se mu líbím, mi řekl hned při našem prvním, náhodném setkání. Nejdřív mi to připadalo drzé, ale mluvil tak hezky, že mě to zcela odzbrojilo. Odjakživa jsem si přála romantickou lásku. Takovou, kterou jsem znala z dívčích románů, kterých jsem, zvlášť v období dospívání, přečetla spoustu. Zkrátka nic obyčejného, fádního či nudného. Bála jsem se ale,
Stavaři se dočkali – trh i tržby porostou
iluxus.cz
Stavaři se dočkali – trh i tržby porostou
Stavební sektor v České republice očekává v roce 2025 mírný růst trhu stavebních prací o 0,8 %, a i v roce následujícím by měl tento pozitivní trend pokračovat. Trh by se mohl zvětšit průměrně o 1,9 %
Atentát, který změnil svět: Šokující vražda Caesara
epochaplus.cz
Atentát, který změnil svět: Šokující vražda Caesara
Historické události se často daly do pohybu kvůli válkám, sňatkům nebo obchodním dohodám. Nezřídka byly ale motorem změn také vraždy a atentáty. Pokud se jejich obětí stal vlivný a mocný člověk, mohlo to znamenat zásadní společenské otřesy, nebo dokonce významné politické změny. Představujeme ty nejvíce šokující atentáty historie. Které vraždy přepisovaly dějiny? Římská republika se
Největší záhady Velikonočního ostrova: Magií nabité písmo
enigmaplus.cz
Největší záhady Velikonočního ostrova: Magií nabité písmo
Kam až lidské oko dohlédne, je vidět zčeřenou mořskou hladinu. Právě takový pohled se naskýtá každému, kdo zavítá na Velikonoční ostrov. Ten se totiž nachází uprostřed Tichého oceánu tisíce kilometrů
Palačinky s vanilkovým tvarohem
tisicereceptu.cz
Palačinky s vanilkovým tvarohem
Máte rádi sladké snídaně, nebo chcete potěšit vnoučata? Překvapíte speciálními palačinkami. Ingredience 200 g hladké mouky 2,5 dl plnotučného mléka 1 balení vanilinového cukru špetka soli 2
Organické křivky, přátelské k přírodě
rezidenceonline.cz
Organické křivky, přátelské k přírodě
Impozantní siluetou se pyšní sídlo, zanořené do uměle vytvořeného návrší. Architektura domu, tvořeného nepravidelnými, vzájemně se prolínajícími oválnými strukturami, využívá zvlněné, doslova tekoucí tvary, napodobující přírodní formy. Může rodinné obydlí napodobovat rostlinu – růst ze země v souladu se svým přirozeným prostředím? Organická architektura dokazuje, že to možné je. Filozofie, vyvinutá legendárním Američanem Frankem Lloydem