Domů     Ten jediný, kterého jsem milovala, mě přehlížel
Ten jediný, kterého jsem milovala, mě přehlížel

Nadbíhala jsem mu, jak se jen dalo, ale všechno to bylo marné. Ten fešák na červené motorce si mě ani nevšiml a léto už se chýlilo ke konci.

Bylo mi sedmnáct a chodila jsem s Hrochem. To byla přezdívka, ve skutečnosti se jmenoval Jirka. Hrocha připomínal zavalitější postavou a vypoulenýma očima. Spíš to bylo ovšem tak, že Hroch chodil se mnou.

Netušil, že je jen takovým náhradníkem, než si najdu někoho příhodnějšího. Na chalupě jsem bývala nekorunovanou královnou. Pokaždé, když jsem přijela z Prahy na prázdniny, místní kluci z toho byli úplně paf. To mi samozřejmě neušlo.

A hodně jsem si ten pocit užívala. Nesla jsem se jako carevna. Zajímali se o mě úplně všichni – s výjimkou toho jediného. A toho jsem zase zoufale chtěla já.

I on byl Pražák a jezdíval sem na prázdniny k babičce, které se říkalo babička Jahodová, neboť prodávala jahody, a nebyly drahé. Za těch časů nebylo nic drahé, kopeček zmrzliny stál sedmdesát haléřů a chleba dvě koruny.

Avšak mně bylo srdečně fuk, kolik co stojí, to řešili naši. Mně šlo jen o to, abych získala srdce toho Pražáka s červenou motorkou řečenou fichtl. A to mi nešlo.

Fešák pařez

Potkávala jsem ho na návsi hned po ránu, když mě naši poslali pro chleba a deset rohlíků. Předjel mě pokaždé na té červené motorce a rovněž se spořádaně postavil do fronty na čerstvé pečivo. Asi ho taky pro něj posílali.

Dospělí měli ještě půlnoc, a děti přešlapovaly ve frontě a s mrzutými výrazy čekaly na vůz z pekárny, který kolikrát přijel bůhvíkdy. Mně prostoje nevadily. Alespoň jsem mohla usilovně přemýšlet, jak to navlíknout, abych se s tím fešákem seznámila.

Vyzvěděla jsem o něm, co se dalo. Chodil na průmyslovku a byl blázen do motorek. Babičce se vším pomáhal, sekal dřevo, česal ovoce, když zatékalo, lezl na střechu a koumal, co s tím. Zjevně vzorný hoch, ideální pro rodinný život. Navíc krasavec. Ale pařez.

Dělala jsem, co jsem mohla, aby si mě všiml. Dlouze jsem za červenou motorkou hleděla, schválně jsem chodila uličkami, jimiž také chodíval či jezdíval na motocyklu, abychom se potkali. Nic platné, byl slepý a hluchý.

Všiml by si mě možná leda tehdy, kdybych se vrhla do vozovky, zastoupila mu cestu a zahulákala: „Hele, já tě strašně miluju!“

Kašli na něj

Ale všechno má svoje hranice. Hrdost má člověk jenom jednu, no ne? A to už bych s ní rovnou mohla vytřít podlahu. Doufala jsem, že mě alespoň vzal milostivě na vědomí, ale ani to nebylo jisté.

Probírala jsem to se starší sestrou Majkou, ta se nad mými starostmi mohla potrhat smíchy. „Kašli na něj, když je to takovej tupec,“ radila. „Chodíš přece s Hrochem, ne? A když dá Hroch zpátečku, přihlásí se deset dalších. Tak o co kráčí, proboha?

Vůbec ho navíc neznáš. Co když je to úchyl?“ Ani vlastní ségra mě nechápala. Tenhle nebyl úchyl, úchylové nejsou hezcí. Byl to můj ideál. Usilovala jsem o něj již druhé prázdniny, a bylo to úplně marné.

Majka si všimla, že toto už není legrace, ale vážný problém, a navrhla: „Dobře, tak běž před jeho domek, vezmi si prima hadry, minišaty třeba, nakulmuj si vlasy a korzuj tam, dokud nevyjde.“ Vyjekla jsem: „No to je strašný, to nemyslíš vážně.“ Pokrčila rameny:

„Je to blbý, ale zabere to, uvidíš.“ Myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem ve svém dosavadním krátkém životě udělala. Zachovala jsem se dle její rady.

Vyhrožoval

Se sevřeným žaludkem a třesoucíma se rukama jsem přešla ulici sem a tam. Z domu vyběhla babička mého idolu a povídá: „To budete vy, kdo tu ztratil ten přívěsek, že jo? Srdíčko.

Tady ho máte.“ Vtiskla mi cetku do ruky a vzápětí se na konci ulice objevil Hroch a hulákal: „Všude tě hledám! No kde jsi? Přijel jsem za tebou, a ty nikde!

Jestli ses mi tady spustila s nějakým chlápkem, tak ho zabiju!“A tak se moje katastrofální situace o něco zhoršila. Hlídal mě Hroch. Jak jsme se lépe poznávali, ukazovalo se, že má žárlivou, agresivní, majetnickou povahu. Hrozně vyváděl.

Zbavit se Hrocha se začalo stávat téměř prio­ritou, možná naléhavější než získat Pražáka s červenou motorkou. Všelijak mi vyhrožoval. Vycítil, že jsem duchem někde úplně jinde než u něj, a dělal scény.

Jednoho letního večera, kdy popil v místní nálevně, se nám pokusil vlézt do chalupy, konkrétně do mého okna s muškáty na římse, ale nepočítal s bdělými obyvateli zapadlé dědiny, kde dávaly lišky dobrou noc.

Myslel si, že když vyšel měsíc, všichni už jsou pod peřinou, avšak jeden ještě nespal. Kolem se zrovna jakousi neuvěřitelnou náhodou projížděl Pražák na fichtlu, a když spatřil zavalité opilé individuum, jak se nám sápe do okna, dramaticky vzkřikl: „Zloději!“

Vylekaný Hroch

A tak jsme vyběhli z chaloupky všichni čtyři: táta s brokovnicí, bledá máma v noční košili, Majka v teplákách a s mokrými vlasy, zrovna si je myla, a já ve starém dětském pyžamku s usmívajícími se medvídky. Vytřeštila jsem oči na Pražáka.

Nesměle kývl hlavou na pozdrav. Do toho se vylekaný Hroch přehoupl přes plot, až to zadunělo, pustil se na útěk a otec za ním srdnatě volal:

„Ještě jednou přijď, a jsi mrtvej muž!“ Potom jsme všichni čtyři postupně motorizovanému fešákovi dojatě děkovali za záchranu našeho majetku i životů, já se sklopenou hlavou.

Seznámení

Dala bych všechno na světě, abych na sobě neměla pyžamo s medvídky, ale něco normálního. Tak takhle jsme se konečně seznámili, což rozhodně nebylo podle mých představ.

Daleko lepší by bývalo potkat se na rozkvetlé louce plné kopretin, nikoli během podivného incidentu s opilým Hrochem. Ale ani toto absurdní seznámení nezapříčinilo, že bychom si s fešákem padli do náruče. Jen jsme se začali alespoň nesměle zdravit.

Zbývala poslední naděje v podobě obvyklého divadelního představení, které se hrálo vždy na konci sezony v místním přírodním divadélku.

Hry psal a režíroval pokrývač Houdek, nadšený ochotník, a od mých cirka patnácti let bylo samozřejmostí, že ztvárním hlavní ženskou postavu. Tak tomu mělo být i letos.

Bonifác

Doufala jsem, že bych mohla mladíka s červenou motorkou rolí krásné Isabely z dalekých tropických krajů okouzlit, ale pak se něco pokazilo. Houdek začal reptat, že prý huhlám a kuňkám a lidi si stěžují. Nebyla to pravda, mluvila jsem výrazně a nahlas.

Pravá příčina záhy vyšla najevo: dvakrát rozvedený pokrývač se seznámil s vnadnou paničkou a rozhodl se zavděčit se své nové vyvolené úlohou krásné Isabely. Byla jsem namydlená. Obrečela jsem to.

Přidělil mi roli lesního strašidýlka Bonifáce s tím, že tam to moje huhlání vadit nebude, ba naopak. Zdálo se, že se můj život řítí do bezedné propasti.

Strašidýlku předepsal autor textu bílé roucho, mourem začerněné tváře, čertovský ocas, černé zuby a dlouhé zelené vlasy. Houdek řekl, že pokud roli odmítnu, půjde představení do kopru, protože to nikdo jiný hrát nechce. Což jsem se upřímně řečeno ani nedivila.

Na procházku

A tak jsem poskakovala po jevišti s dlouhými zelenými vlasy, něco skřehotala a mimoto zaznamenala, že v první řadě sedí Hroch. Co se to jenom s mým životem děje? Po potlesku mi Hroch řekl, že vypadám strašně, a vydal se „okouzlovat“ Houdkovu paničku.

Seděla jsem v zákulisí jako hromádka neštěstí, když se objevil nečekaný host. Pražák si sedl vedle mě a povídá, že vypadám bezvadně a mám talent. Vyrazil mi dech, když mi vzápětí dal velikou kytici kopretin. Byla jsem radostí bez sebe.

A to jsem ještě netušila, že mě druhý den pozve na procházku. Léto se chýlilo ke konci, když se mi splnilo to největší přání. Začala jsem chodi se svým idolem, do kterého jsem byla zamilovaná až po uši.

Dva roky nato jsme se brali, a svatební kytičku jsem měla pochopitelně jen ze samých kopretin, které mi na louce natrhal můj budoucí muž.

Hana (61), střední Čechy

Související články
17.9.2024
Po dvou rozvodech už jsem nepočítala s tím, že bych mohla být šťastná. Životní zklamání ve mně zanechalo nejistotu a nedůvěru. Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo dvacet. Tehdy jsme si s Tomášem mysleli, že jsme pro sebe stvoření. To, že tomu tak není, jsem zjistila až po devíti letech. Zatímco já chtěla zakládat rodinu a usadit se, Tomáš to viděl jinak. Naše názory na budoucnost se rozcházely
17.9.2024
Do lázní jsem jela s tím, že potřebuji ulevit od bolesti a trochu si odpočinout. Netušila jsem, že se domů vrátím zamilovaná. Místa v lázních se nerozdávají zadarmo. A já potřebovala pomoc s páteří, která mě trápila čím dál tím víc. To samé platilo i o mých kolenou. Před cestou jsem byla nervózní, protože jsem nikdy nikam necestovala. Snad jen na zahrádku se svým manželem, kterého jsem ale už n
14.9.2024
Byl hubený, nemožně oblečený, a navíc ráčkoval, ale něco se mi na něm líbilo. Nic pro něj nebyl problém, se vším si hravě poradil. Byla to moje první brigáda v životě. Mizerně placená, ale to mi bylo fuk. Mohla jsem si představovat, že jsem princezna, a kolem se pohybovalo kluků jako máku. Nespouštěli ze mě nadšené oči, anebo mi to alespoň tak připadalo. Tak tohle bych dělala klidně i úplně zad
13.9.2024
Nejevila jsem o kluky zájem až do doby, než se na gymnáziu objevil ten hezký učitel. Háček byl v tom, že se líbil nejen mně, ale všem holkám. Do svým bezmála osmnácti let jsem s nikým nechodila, žádný vrstevník mi nepřipadal dostatečně zajímavý. Kluci mě obléhali, ale já nosila nos nahoru a nikoho jsem si nevšímala. Vše se změnilo, když se na našem gymnáziu objevil nový, mladý profesor, čerstvě
4.9.2024
Když se mi zaběhl pes, kterého jsem hlídala, krve by se ve mně nedořezal. Naštěstí se ale objevil sympatický chlap a přivedl mi ho. V době, kdy mladí, tedy syn se snachou, odjeli na rekreaci, jsem se jim starala o psa. Nikdy jsem žádné zvíře neměla, byla jsem v tomto směru nováček, ještě ke všemu dost vyděšený. Přestože pes byl dobrák, kříženec všeho možného, žádné bojové plemeno, byla péče o n
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Bitva u Slavkova? Vždyť byla jinde!
epochaplus.cz
Bitva u Slavkova? Vždyť byla jinde!
Nedaleko se ozve ohlušující rána z děla. Velitel stiskne opratě. Tohle nevypadá dobře. „Pane! Pane! Rozkazy!“ Vyděšený mladík mu souká do ruky papír. Oči přelétnou slet písmen. Jednou. Podruhé. Je to sice rusky, ale smysl to žádný nedává. A navíc, vřava už přeci dávno začala…   Impozantní, 4 metry hluboký prostor o rozměrech 4,5 x
Perla Atlantiku – Madeira
nejsemsama.cz
Perla Atlantiku – Madeira
Právě září je nejspíš tím nejlepším měsícem, kdy se vypravit na ostrov Madeira. Oceán je tu příjemně vyhřátý a uniknete také náporu turistů v hlavní sezoně. Na mapě možná působí daleko, ale vězte, že vás od pohádkové dovolené na ostrově Madeira dělí jen čtyři hodiny letu. Madeiře se přezdívá „ostrov věčného jara“, a to právem, protože tu celoročně
Sousedka ze mě tahala peníze
skutecnepribehy.cz
Sousedka ze mě tahala peníze
Byla to taková chudinka. Samoživitelka se dvěma dětmi a dluhem na krku. Byla na všechno sama a měla přece jenom mě. Nastěhovala se jednou odpoledne, tiše a jakoby kradmo. Alespoň mi to tak přišlo. S nikým se nebavila. Upekla jsem koláč a šla ji přivítat. Bylo zřejmé, že jí moje gesto udělalo radost. Do bytu mě ale nepozvala.
Česká perla na břehu Černého moře
epochalnisvet.cz
Česká perla na břehu Černého moře
Jedinečný zážitek v netradiční zemi skýtá Magnetic Beach Resort, který najdete přímo na pobřeží Černého moře v Gruzii. Hotelový komplex postavený českými majiteli a firmami patří mezi nejluxusnější v regionu. Ve spojení s panenskou přírodou a skvělými službami nabízí ideální příležitost prozkoumat nová území.   Vítejte ve světě, kde se snoubí starověká historie s moderními vlivy. Gruzie nabízí
Krůta na pomerančích
tisicereceptu.cz
Krůta na pomerančích
Krůtí maso se dá připravit na mnoho způsobů, ale na pomerančích, jak ji připravuje šéfkuchař Radek Pálka si opravdu pochutnáte, a ještě budete mít ten správný pocit, že jíte zdravě. Ingredience
Léčivé studánky v Česku: Prameny živé vody na našem území?
epochanacestach.cz
Léčivé studánky v Česku: Prameny živé vody na našem území?
Na našem území lze najít mnoho studánek, které mají údajně léčivou sílu. Proč si tedy neudělat výlet a nenačerpat zdraví tryskající přímo ze země? Prozradíme, kde se některé z blahodárných pramenů nacházejí. 1 Zázraky Panny Marie Studánka: šumavské Lurdy Místo: Srní Na tomto místě se v 19. století zjeví Panna Maria, od té doby sem
Můžeme tím, co jíme, snížit riziko rozvoje rakoviny?
21stoleti.cz
Můžeme tím, co jíme, snížit riziko rozvoje rakoviny?
Rakovina je na vzestupu, v řadě vyspělých zemí překonává co do počtu obětí i ty, kteří zemřou na onemocnění srdce. V poslední době přibývá zejména mladých lidí, kteří trpí nejrůznějšími typy rakoviny.
Mistr katastrofa vyplul s bombou na ryby
historyplus.cz
Mistr katastrofa vyplul s bombou na ryby
„A budeme moct dneska jet na ryby?“ žadoní dvojčata, vnuci lorda Mountbattena. Konečně se srpnové počasí umoudřilo, nad Severním Irskem se vyčasilo. Rodina se vydává na moře. Bezstarostná vyjížďka se však změní v jatka. Živí se zpět všichni nevrátí. Atentát z 27. srpna 1979, za nímž stojí Prozatímní irská republikánská armáda (PIRA, pokračovatelka IRA), byl však namířen
Peugeot E-3008 a E-5008 LONG RANGE s nejdelším dojezdem v kategorii SUV
iluxus.cz
Peugeot E-3008 a E-5008 LONG RANGE s nejdelším dojezdem v kategorii SUV
Nové modely Peugeot E-3008 a E-5008 mohou díky bateriím s označením „Made in France“ nyní nabídnout dojezdy, které jsou v rámci trhu SUV nejlepší. U Peugeotu E-3008 se jedná o 700 km, u Peugeotu E-500
Sáro Korbelová bacha na Zacha!
nasehvezdy.cz
Sáro Korbelová bacha na Zacha!
Její hvězda stoupá strmě vzhůru a ctitelů přibývá, a to i z řad hvězdných kolegů. Sára Korbelová (22) ze seriálu Ulice jde z role do role. Natáčí nový seriál Případ tanečnice, kde se potkává se sy
Inspirativní prostor pro učení i hry
rezidenceonline.cz
Inspirativní prostor pro učení i hry
Vytvoření místa vhodného pro děti školního a studentského věku je klíčové pro podporu jejich růstu a osobního rozvoje. Správně zařízený pokoj pak nabízí vše, co je nezbytné pro tuto důležitou životní etapu. Výběr vybavení vyžaduje promyšlený přístup s důrazem na ergonomii, multifunkčnost, osobní styl i moderní technologie, jehož cílem je vytvoření komfortního stylového prostředí pro
Tragická havárie nad Československem: Sestřelila letadlo ze Stockholmu armáda?
enigmaplus.cz
Tragická havárie nad Československem: Sestřelila letadlo ze Stockholmu armáda?
Letadlem na cestě ze švédského Stockholmu do Záhřebu v někdejší Jugoslávii krátce po překročení hranic Československa otřese silná exploze. Stroj se nekontrolovatelně řítí k zemi a 27 lidí na jeho pal