Se záhadnou smrtí blízkého člověka mi pomohla jedna seance. Díky ní jsem zjistila pravdu, a hlavně jsem nalezla vnitřní klid.

Zjistila jsem, že těla mohou zemřít, ale duše existují dál, v jiném světě. A někdy odtamtud mají možnost zasáhnout i do toho našeho. Od sestry ze záhrobí jsem před několika lety dostala šokující zprávu!

Černá ovce rodiny

Moje starší sestra Alice byla vždy tak trochu černou ovcí naší rodiny. V mládí střídala partnery jako divá, nakonec se ale neprovdala a zůstala sama. Žila takovým zvláštním životem, jen tak pro sebe. Na rozdíl od ní já jsem měla rodinu, hodného manžela a spořádaný život.

Mnoho jsem o ní nevěděla

S Alicí jsme si hodně hrály v dětství. Měly jsme takovou partu kamarádů a společně jsme pořádali různé výlety nebo noční bojovky. Jak jsme ale postupně dospívaly, tak se naše cesty rozdělily a v dospělosti už jsme se příliš nestýkaly.

Vlastně jsem se o tom, jak žije, dozvídala jen tak náhodou od jiných příbuzných. Když u nás jednoho večera někdo zazvonil a za dveřmi stál policejní příslušník, v první chvíli jsem se vyděsila, že se stalo něco někomu z mojí rodiny. Skutečnost byla ale jiná.

Policista mi přišel oznámit, že moje sestra Alice je po smrti. Našli ji ležet na ulici v bezvědomí, s úrazem hlavy. Krátce po převozu do nemocnice svým zraněním podlehla.

Vzpomínala jsem na ni celý večer

Okolnosti sestřiny smrti byly nejasné. Mohla upadnout a uhodit se sama – ostatně v posledních letech dost holdovala pití alkoholu. Za její smrt ale také mohl být někdo odpovědný.

Ačkoliv jsme se za ty dlouhé roky v podstatě odcizily, proplakala jsem kvůli Alici celý večer. Mrzelo mě, že jsme si nedokázaly spoustu věcí říct.

Hlavou se mi honily vzpomínky na to, jak jsme si v dětství hrály nebo jak mi v době dospívání sestra vyprávěla o svém prvním klukovi.

Kamarádka mě pozvala na seanci

Rodiče už jsme neměly a sestra žila sama, takže všechno, co souviselo s jejím pohřbem, jsem zařizovala já. Měla jsem kamarádku Jarmilu, která se hodně zabývala ezoterikou. Několikrát mi věštila z karet, sestavila mi horoskop.

Asi dva týdny po pohřbu mojí sestry mě Jarmila pozvala na spiritistickou seanci. Já jsem tyhle věci brala vážně jen tak napůl. Přitahovaly mě, ale cítila jsem i trochu strach.

Posadili jsme se do kruhu

Nakonec jsem se rozhodla tam jít a zkusit, jestli bych se například nemohla nějakým způsobem spojit s duchem své nedávno zesnulé sestry. Přečetla jsem si, jak to na takových seancích chodí. Opravdu to tak probíhalo.

Rituál začal v zatemněné místnosti, osvětlené svíčkami. Všichni přítomní, z nichž jsem znala jen Jarmilu, se posadili do kruhu a pak spojili své ruce dohromady tak, že se dotýkali palci a malíčky svých sousedů.

Ucítila jsem ledový záchvěv

Na stole ležela tabulka s písmeny a na ní byl položen dřevěný ukazatel. Na moje přání jsme se pokusili spojit s duchem Alice. Muž, který seanci vedl, ho vyzval, aby mezi nás vstoupil a projevil se.

Po chvíli jsem skutečně ucítila ledový záchvěv a najednou jsem si byla naprosto jistá, že je sestřin duch přítomen.

Její smrt nebyla náhoda!

Abych si to ověřila, položila jsem otázku, na kterou mohla znát odpověď pouze moje sestra. Týkala se jedné naší dětské hry. Ukazatel se začal pohybovat po písmenech. Duch odpověděl správně a já byla definitivně přesvědčena.

S Alicí jsem komunikovala a celá jsem se chvěla napětím. Když seance spěla ke konci a chtěla jsem se rozloučit, sdělila mi sestra, co se jí vlastně stalo. Naznačila mi, že za její smrt může jistý člověk, kterého jsem znala.

Prosila mě, abych ho vyhledala a zeptala se ho na to. Chtěla jsem od sestry vědět víc, ale ona přestala reagovat. Seance byla u konce.

Kamarád ze sestřina mládí

Hodně jsem přemýšlela o tom, co mi sestra na seanci naznačila. Za dva dny jsem se vydala k onomu muži – jednalo se o jednoho jejího známého z mládí. Jmenoval se Viktor. Věděla jsem, kde bydlí. Zašla jsem k němu a zeptala se ho, co ví o smrti Alice. Podle jeho reakce jsem hned viděla, že nemá čisté svědomí.

Ke všemu se mi přiznal

Ani nevím proč, ale pověděla jsem mu o té spiritistické seanci. Viktor se z toho málem nervově zhroutil. Potom přiznal, že byl onen osudný večer s Alicí v restauraci a po cestě zpátky se pohádali. V opilosti moji sestru udeřil a ona upadla.

Nechal ji tam ležet a netušil, že ten pád byl osudný. Kdyby býval zavolal sanitku, mohla moje sestra ještě žít.

Alespoň já znám pravdu

Oficiálně se pak k tomu Viktor nikdy nepřiznal. Věděl, že by mu nikdo nic nedokázal. Bylo by to jen slovo proti slovu. Jak se s tím vyrovnal ve svém svědomí, to už nevím.

Ale já díky té seanci vím, co se mojí sestře doopravdy stalo, a to mi alespoň trochu pomohlo, abych se s její smrtí lépe vyrovnala.

Soňa M. (62), Praha