Domů     Sdílíme spolu smutek i radost
Sdílíme spolu smutek i radost
5 minut čtení

Když někomu povíme, že jsme se seznámili na hřbitově, myslí si, že si děláme legraci. Je to však pravda. Miloše jsem potkala mezi náhrobky a zpočátku to byl „jen“ můj dobrý kamarád, se kterým nás pojila ztráta milované osoby.

Když mi bylo dvaatřicet let, zemřela mi maminka. Byla to pro mě obrovská rána. Odmalička mě vychovávala jen ona. Můj otec ji opustil ještě, než jsem se narodila a nikdy jsem ho nepoznala. Měly jsme k sobě velice blízko.

Nebyla to jen má matka, ale také nejlepší kamarádka. Vždy tu pro mě byla a se vším mi pomáhala.

Rodinu nechtěl

Na vlastní nohy jsem se postavila až v sedmadvaceti letech, když jsem poznala Hynka a zamilovala jsem se do něj. Po půlročním vztahu jsem se k němu nastěhovala. Myslela jsem si, že je to ten pravý.

Po roce společného soužití jsem začala mluvit o svatbě a o dětech. Tehdy poprvé jsem si uvědomila, jak jsou naše představy o budoucnosti a rodině rozdílné.

Hynek chtěl nejprve hodně cestovat a užívat si života, pak si najít perspektivní práci a až poté se oženit a mít děti. Já jsem naopak toužila po tom, stát se maminkou co nejdříve. Není tedy divu, že náš vztah nevydržel.

Po necelých třech letech se rozpadl a já se krátce před třicítkou vrátila domů k matce.

Nejbližší člověk

Maminka byla ráda, aspoň si měla s kým po večerech povídat a komu vařit. Říkala jsem jí, že si brzy najdu nějaký pronájem, ale ona o tom nechtěla ani slyšet. „Přece nebudeš jen tak vyhazovat peníze, když tady máš všechno, co potřebuješ,“ říkala mi.

Pár týdnů jsem ještě něco namítala, ale protože jsme si nijak nelezly do zelí a nehádaly jsme se, zůstala jsem nakonec bydlet s ní. Vlastně to bylo, jako kdybych bydlela s kamarádkou.

Přispívala jsem jí na nájem i na chod domácnosti, střídaly jsme se s úklidem i mytím nádobí, a podobně. Navíc jsem měla někoho, komu jsem se mohla po příchodu z práce svěřit se svými problémy nebo naopak úspěchy. Žily jsme takto společně skoro dva roky. Pak zasáhl osud a maminku mi navždy vzal…

Byla jsem vyčerpaná a opuštěná

Matčina smrt mnou silně otřásla. O to víc, že jsem kromě babičky neměla už nikoho blízkého z rodiny. Pohřeb mi pomohla zařídit matčina kamarádka, sama bych to asi nezvládla. Smuteční obřad byl velice skromný, sešlo se na něj asi jen osm lidí.

Když jsem vyřídila všechny záležitosti, jako třeba převod majetku, zrušení matčina účtu a pojištění, a další úřední věci, padla na mě velká tíseň a bolest. Nedokázala jsem už dál bydlet v našem bytě. Nemohla jsem v něm pořádně dýchat.

Nakonec jsem ho prodala a koupila jsem si menší byt na okraji města. Bylo mi necelých třicet tři let, ale měla jsem pocit, že je mi alespoň šedesát. Neměla jsem žádnou blízkou kamarádku, které bych se mohla svěřit nebo se jí vyplakat na rameni.

O příteli ani nemluvě. Byla jsem sama a cítila jsem se opuštěně. Ještěže jsem měla práci, kam jsem musela chodit, jedině tam jsem dokázala myslet a soustředit se na něco jiného.

Naše oči se setkaly

Většinu volného času jsem trávila u matčina hrobu. Povídala jsem jí, co se v mém životě děje, stejně jako v době, kdy ještě žila. Jednou odpoledne, když jsem na její hrob pokládala kytici bílých tulipánů, jsem si všimla muže u nedalekého náhrobku.

Vídala jsem ho tam poměrně často. Stejně jako já, i on se o hrob svého blízkého pečlivě staral. Prohlížela jsem si ho, když vtom vzhlédl a očima zabloudil ke mně. Usmál se na mě a já jsem mu kývla na pozdrav. Rozpačitě se vydal směrem ke mně.

Věděl, co cítím

„Dobrý den,“ pozdravil mě. „Jsem Miloš.“ „Radka,“ řekla jsem a potřásla si s ním rukou. Podíval se na náhrobek, kde byla v rámečku maminčina fotka. „To je mi líto,“ řekl tiše. Přikývla jsem a smutně jsem se pousmála. „A koho jste ztratil vy?“ zeptala jsem se.

„Mladšího bratra,“ odpověděl Miloš. „Byl to vášnivý horolezec. Loni se zřídil ze skály v Alpách. Na místě byl mrtvý.“ „Panebože, to je hrozné,“ vydechla jsem a soustrastně ho pohladila po rameni. Zhluboka vydechl. „Takový už bohužel život je. Někdy krutý, jindy radostný.“

Zamilovali jsme se

To odpoledne jsme s Milošem strávili celé spolu. Šli jsme se projít do parku poblíž hřbitova a potom mě pozval do cukrárny na kávu a zákusek. Bylo nám spolu moc hezky. Vyprávěli jsme si o svých životech.

Po pár hodinách jsem měla pocit, jako bych ho znala několik let. O pár dní později jsme se na hřbitově potkali zase. Tentokrát mě Miloš pozval na večeři. Když jsem na naši schůzku šla, měla jsem motýlky v břiše. Ten večer jsme se poprvé políbili.

Srdce mi při našem polibku divoce tlouklo. V tu chvíli jsem věděla, že je to ten pravý muž pro mě. A ukázalo se, že jsem měla pravdu. Jsme spolu totiž už přes dvacet let…

Radka L. (53), Chomutov

Související články
3 minuty čtení
Bylo stylové zamilovat se, zrovna když se blížil nejkrásnější měsíc v roce. Ale ke svatbě, kterou jsem si tak přála, vedla ještě dlouhá cesta. Nějak jsem neměla na kluky štěstí. Byla jsem tichá a neprůbojná, spíš taková šedivá myška, na rozdíl od kamarádek, které oslňovaly vodopády zlatých či rusých vlasů a energickou povahou. Moji rodiče, a zejména babička, která u nás bydlela, těžce nesli, že
5 minut čtení
Bude to už skoro čtyřicet let, co jsem se zamilovala až po uši a prožila lásku se vším, co k ní patří. V jednom se to ale přece jenom lišilo… V životě se občas najdou jednovaječná dvojčata, která jsou na první pohled k nerozeznání. Někdy mají stejnou i povahu, jindy se liší. Nicméně, pokud se z jedním z nich zapletete, jak si můžete být jistá, že je to stále jeden a tentýž muž, který vám vyznáv
4 minuty čtení
S Markem jsem se rozhodla založit rodinu, i když to žádná velká láska nebyla. Ale pak jsem ho viděla v porodnici s naší malou dcerkou a něco se změnilo. Když jsem poznala Marka, věděla jsem, že je to ten pravý parťák do života. Byl to čestný, upřímný a spolehlivý muž a skvěle jsme si spolu rozuměli. Přestože jsem do něj nebyla bláznivě zamilovaná, toužila jsem s ním zahnízdit. Nečekala jsem, že
3 minuty čtení
Chodili jsme spolu do školy, ale pak nás život rozdělil. Vypadalo to, že tenhle vlak už jel a že už ho nedohoním, ale osud rozhodl jinak, S Alešem jsme na gymplu žertovali, že na sebe možná zbudeme – a pak že se vezmeme. Nikdy jsme spolu nechodili a ani žádné společné zájmy jsme neměli. Já jsem byla spíš taková zasněná, ležící v knihách, on velký sportovec a idol dívek. Líbil se mi, to ano. Líb
3 minuty čtení
Muže jsem si přestávala vážit do doby, než jsem o něj málem přišla. Stačí málo a člověk pochopí, co pro něj ten druhý znamená. Lubor už mi pár posledních let lezl krkem. Přestávala jsem věřit v naše manželství a občas mě napadalo, jaké by to bylo, kdybychom se rozvedli. Pak se všechno kvůli jeho nemoci změnilo a já si uvědomila, že o něj nechci přijít. Nebude lepší rozvod? Když jsem slyše
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tisíc tváří Amazonie v Pavilonu Anthropos
epochalnisvet.cz
Tisíc tváří Amazonie v Pavilonu Anthropos
Výstava v Moravském zemském muzeu v Brně přináší jedinečný, nezkreslený vhled do života původních obyvatel Peru, Ekvádoru, Kolumbie, Venezuely a Brazílie, kteří se významnou měrou sami podíleli na podobě expozice.   S bohatou kulturou, chápáním přírody, mytologií, kosmologií a výkladem světa etnik jako jsou např. Shuarové, Achuarové, Kofánové, Cashinahuové,Tucanové nebo Yanomamiové, se návštěvníci seznámí prostřednictvím
Postlerová pro něj udělala všechno
nasehvezdy.cz
Postlerová pro něj udělala všechno
Třebaže Simona Postlerová (†59) nepatřila k těm, kteří musejí za každou cenu hrát prim, byla nepřehlédnutelná. Nejen pro svou zajímavou tvář, ale především pro své procítěné herectví. A taková byla i
Bataanský pochod smrti: 105 kilometrů krutosti
epochaplus.cz
Bataanský pochod smrti: 105 kilometrů krutosti
Zástupy zubožených pomalu jdou. Krok za krokem. Bez zastavení. Protože kdo zastaví nebo padne, ten je zastřelen. Jak kilometry přibývají, mnozí jsou vyčerpaní tak, že jim kulka začíná připadat jako vysvobození. Po čtyřech měsících intenzivních bojů je 9. dubna 1942 obležená americká a filipínská armáda bránící bataanský poloostrov nucena kapitulovat a vzdát se japonské armádě.
O filipojakubské noci jsem uviděla čarodějnici
skutecnepribehy.cz
O filipojakubské noci jsem uviděla čarodějnici
Pálení čarodějnic je u nás tradicí. Seděli jsme kolem ohně a popíjeli, po půlnoci mě ale napadl pták jako z hororu. Poslala ho na mě zlá sousedka? Pálení čarodějnic pro nás vždycky znamená velkou zábavu a radost až do rána. Tuto tradici se snažili v naší vsi místní držet i v době mého dětství, i když tomu nebyl minulý režim zrovna nakloněný. Dodnes
Prolomení Enigmy trvalo roky, dnes by to umělá inteligence zvládla „za chvilku“
21stoleti.cz
Prolomení Enigmy trvalo roky, dnes by to umělá inteligence zvládla „za chvilku“
Enigma byl šifrovací stroj podobný psacímu stroji, který používal symetrickou šifru. S jeho pomocí nacistické velení během druhé světové války komunikovalo s jednotlivými složkami armády, například s
Beneš dezertérům z Klapálkova praporu odpustil
historyplus.cz
Beneš dezertérům z Klapálkova praporu odpustil
„Čekat, pořád čekat. Proč a na co? Zpropadení Němci obsadili naši vlast a my budeme jenom trpně přihlížet, jak si ji přivlastňují, až už nezbude vůbec nic českého? To přece ne!“ bouchne jeden z českých vojáků do stolu. Trpělivost zrovna není jeho silnou stránkou.   „Chceme bojovat,“ zní jednomyslně z úst československých vojáků, kteří v
Hostýn: Působí zde Panna Marie?
epochanacestach.cz
Hostýn: Působí zde Panna Marie?
Hostýn je 735 metrů vysoký kopec, na kterém se nachází významné poutní místo. Podle pověsti se zde ve 13. století ukrývali lidé při velkém nájezdu Tatarů. Scházela jim prý ale voda. Proto se modlili k Panně Marii a nebeská pomoc údajně skutečně přišla. V roce 1241 se Evropa brání nájezdům Mongolů z východu. Jedna část –
Michal Sendivoj: Alchymista, který záhadně zbohatl
enigmaplus.cz
Michal Sendivoj: Alchymista, který záhadně zbohatl
Nadaný polský alchymista, který na dvoře Rudolfa II. působí od roku 1595, se odmlada snaží přijít na kloub tomu, jak vyrobit zlato. Žádný z jeho pokusů však nikdy nevyšel. Michal Sendivoj (1566–1636)
Probuďte v sobě bohyni!
nejsemsama.cz
Probuďte v sobě bohyni!
Květen přináší energii svěžesti a lásky, což je ideální čas pro propojení se s naší ženskou silou. Po staletí lidé uctívali bohyně spojené s životodárnou magií, kterou můžeme využít i dnes. Ponořme se do jejich tajemství. Květen je měsíc, kdy příroda rozkvétá v plné síle a i naše duše touží po obnově a růstu. Tento čas je prosycený energií jara a
Luminox představuje své dosud nejvíce stealth taktické hodinky
iluxus.cz
Luminox představuje své dosud nejvíce stealth taktické hodinky
Společnost Luminox rozšiřuje svou legendární řadu Navy SEAL 3500 o nové hodinky blackout s inspirací stealth, které jsou vyrobeny výhradně z patentovaného materiálu CARBONOX™. Díky pouzdru, lunetě, a
Ve znamení geometrie a olivovníků
rezidenceonline.cz
Ve znamení geometrie a olivovníků
Prosklené atrium se vzrostlou zelení, viditelnou téměř z každé části rezidence, je srdcem pozoruhodného projektu, vytvořeného na pozemku o velikosti téměř tří set čtverečních metrů. Původní myšlenkou zadavatele byl požadavek na vznik bydlení o třech úrovních, s respektem k cílené harmonii zvolených materiálů a očekávané funkčnosti. Součástí představ investora bylo i propojení společenské zóny v zájmu její