Domů     Sdílíme spolu smutek i radost
Sdílíme spolu smutek i radost
5 minut čtení

Když někomu povíme, že jsme se seznámili na hřbitově, myslí si, že si děláme legraci. Je to však pravda. Miloše jsem potkala mezi náhrobky a zpočátku to byl „jen“ můj dobrý kamarád, se kterým nás pojila ztráta milované osoby.

Když mi bylo dvaatřicet let, zemřela mi maminka. Byla to pro mě obrovská rána. Odmalička mě vychovávala jen ona. Můj otec ji opustil ještě, než jsem se narodila a nikdy jsem ho nepoznala. Měly jsme k sobě velice blízko.

Nebyla to jen má matka, ale také nejlepší kamarádka. Vždy tu pro mě byla a se vším mi pomáhala.

Rodinu nechtěl

Na vlastní nohy jsem se postavila až v sedmadvaceti letech, když jsem poznala Hynka a zamilovala jsem se do něj. Po půlročním vztahu jsem se k němu nastěhovala. Myslela jsem si, že je to ten pravý.

Po roce společného soužití jsem začala mluvit o svatbě a o dětech. Tehdy poprvé jsem si uvědomila, jak jsou naše představy o budoucnosti a rodině rozdílné.

Hynek chtěl nejprve hodně cestovat a užívat si života, pak si najít perspektivní práci a až poté se oženit a mít děti. Já jsem naopak toužila po tom, stát se maminkou co nejdříve. Není tedy divu, že náš vztah nevydržel.

Po necelých třech letech se rozpadl a já se krátce před třicítkou vrátila domů k matce.

Nejbližší člověk

Maminka byla ráda, aspoň si měla s kým po večerech povídat a komu vařit. Říkala jsem jí, že si brzy najdu nějaký pronájem, ale ona o tom nechtěla ani slyšet. „Přece nebudeš jen tak vyhazovat peníze, když tady máš všechno, co potřebuješ,“ říkala mi.

Pár týdnů jsem ještě něco namítala, ale protože jsme si nijak nelezly do zelí a nehádaly jsme se, zůstala jsem nakonec bydlet s ní. Vlastně to bylo, jako kdybych bydlela s kamarádkou.

Přispívala jsem jí na nájem i na chod domácnosti, střídaly jsme se s úklidem i mytím nádobí, a podobně. Navíc jsem měla někoho, komu jsem se mohla po příchodu z práce svěřit se svými problémy nebo naopak úspěchy. Žily jsme takto společně skoro dva roky. Pak zasáhl osud a maminku mi navždy vzal…

Byla jsem vyčerpaná a opuštěná

Matčina smrt mnou silně otřásla. O to víc, že jsem kromě babičky neměla už nikoho blízkého z rodiny. Pohřeb mi pomohla zařídit matčina kamarádka, sama bych to asi nezvládla. Smuteční obřad byl velice skromný, sešlo se na něj asi jen osm lidí.

Když jsem vyřídila všechny záležitosti, jako třeba převod majetku, zrušení matčina účtu a pojištění, a další úřední věci, padla na mě velká tíseň a bolest. Nedokázala jsem už dál bydlet v našem bytě. Nemohla jsem v něm pořádně dýchat.

Nakonec jsem ho prodala a koupila jsem si menší byt na okraji města. Bylo mi necelých třicet tři let, ale měla jsem pocit, že je mi alespoň šedesát. Neměla jsem žádnou blízkou kamarádku, které bych se mohla svěřit nebo se jí vyplakat na rameni.

O příteli ani nemluvě. Byla jsem sama a cítila jsem se opuštěně. Ještěže jsem měla práci, kam jsem musela chodit, jedině tam jsem dokázala myslet a soustředit se na něco jiného.

Naše oči se setkaly

Většinu volného času jsem trávila u matčina hrobu. Povídala jsem jí, co se v mém životě děje, stejně jako v době, kdy ještě žila. Jednou odpoledne, když jsem na její hrob pokládala kytici bílých tulipánů, jsem si všimla muže u nedalekého náhrobku.

Vídala jsem ho tam poměrně často. Stejně jako já, i on se o hrob svého blízkého pečlivě staral. Prohlížela jsem si ho, když vtom vzhlédl a očima zabloudil ke mně. Usmál se na mě a já jsem mu kývla na pozdrav. Rozpačitě se vydal směrem ke mně.

Věděl, co cítím

„Dobrý den,“ pozdravil mě. „Jsem Miloš.“ „Radka,“ řekla jsem a potřásla si s ním rukou. Podíval se na náhrobek, kde byla v rámečku maminčina fotka. „To je mi líto,“ řekl tiše. Přikývla jsem a smutně jsem se pousmála. „A koho jste ztratil vy?“ zeptala jsem se.

„Mladšího bratra,“ odpověděl Miloš. „Byl to vášnivý horolezec. Loni se zřídil ze skály v Alpách. Na místě byl mrtvý.“ „Panebože, to je hrozné,“ vydechla jsem a soustrastně ho pohladila po rameni. Zhluboka vydechl. „Takový už bohužel život je. Někdy krutý, jindy radostný.“

Zamilovali jsme se

To odpoledne jsme s Milošem strávili celé spolu. Šli jsme se projít do parku poblíž hřbitova a potom mě pozval do cukrárny na kávu a zákusek. Bylo nám spolu moc hezky. Vyprávěli jsme si o svých životech.

Po pár hodinách jsem měla pocit, jako bych ho znala několik let. O pár dní později jsme se na hřbitově potkali zase. Tentokrát mě Miloš pozval na večeři. Když jsem na naši schůzku šla, měla jsem motýlky v břiše. Ten večer jsme se poprvé políbili.

Srdce mi při našem polibku divoce tlouklo. V tu chvíli jsem věděla, že je to ten pravý muž pro mě. A ukázalo se, že jsem měla pravdu. Jsme spolu totiž už přes dvacet let…

Radka L. (53), Chomutov

Související články
6 minut čtení
Když jsem zdědila starší zahradu, vůbec jsem netušila, co s ní budu dělat. Nakonec mi ten kousek půdy změnil život a přinesl lásku. Musím přiznat, že jsem neskákala radostí, když jsem zjistila, že mi má sousedka Marie odkázala zahrádku. Pravděpodobně mi chtěla poděkovat za to, že jsem se o ni starala, když byla nemocná. Dlouho jsem jí pomáhala každý den – připravovala jsem jí jídlo, chodila na 
3 minuty čtení
Rodiče se seznámili na střední škole, od té doby byli nerozluční. Jen jednou to zaskřípalo, všechno jsem vnímala a vyděsilo mě to. Naši se hádali. Bylo mi čtrnáct. Zakrývala jsem si uši. Mysleli si, že to do mého pokojíčku nedolehne, ale spletli se. Bylo to hrozně slyšet. Brečela jsem do polštáře. Jednou jsem mámě řekla, ať už toho proboha nechají, že se to nedá snést. Zbledla: „Ty to slyšíš? M
8 minut čtení
To, co jsem prožívala, nebyl sen. Bylo to do­opravdy a odvíjelo se to jako v té pohádce O Popelce. Krásné šaty i střevíčky vyčaroval Ježíšek. Z okna našeho maličkého bytu v přízemí jsem sledovala, jak tančí sněhové vločky pod lampou, tají na římse anebo se schovávají v napůl zamrzlých loužích. Vánoce! Ani nedokážu vypovědět, jak moc jsem se na ně pokaždé těšila. Přitom dárky, které jsem dostáva
5 minut čtení
Před dovolenou jsem se chtěla trochu opálit, tak jsem šla k vodě. Kdyby nebylo pohotového plavčíka, mohla jsem přijít o život. Manželství mých rodičů bylo noční můrou. Z dětství si pamatuji jen jejich neustálé hádky a spory. Máma často obviňovala tátu z nevěry, a jak se ukázalo, měla pravdu. Když mi bylo deset let, už to nevydržel a odešel od nás k milence. Takhle má vypadat posvátný svazek
3 minuty čtení
Po smrti manžela jsem se cítila často osamělá, proto jsem ani chvíli neváhala s oslovením sympatického muže. Poprvé jsem zahlédla toho zajímavého šedesátníka, jak ukázkově cvičí, když měl na sobě tmavě modré tepláky a vybledlou červenou mikinu se žlutým znakem. Osmělila jsem se a šla k němu. „Ahoj, já jsem Markéta, už vás tady delší dobu pozoruji,“ představila jsem se. „A já jsem František, pro
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Předpověď kartářky se vyplnila až zpětně
nejsemsama.cz
Předpověď kartářky se vyplnila až zpětně
Až po letech jsem zjistila, že věštba se zakládala na pravdě. Měla jsem tenkrát po maturitě a nechala jsem se jednou kamarádkou zlákat k návštěvě kartářky. Podobným věcem jsem nikdy moc nevěřila a spíš jsem si z nich dělala legraci. Od kartářky jsem se dozvěděla, že mě čeká skvělá budoucnost a že následující zimu potkám svého osudového
Zelená v zimě? Pro některé rostliny nová norma
epochalnisvet.cz
Zelená v zimě? Pro některé rostliny nová norma
Luční rostliny ve střední Evropě začínají měnit své chování díky teplejším zimám posledních let. Vědci z Botanického ústavu AV ČR zjistili, že mnoho vytrvalých druhů zůstává i během zimy zelených a fotosynteticky aktivních. Jejich zimní listy mají navíc unikátní vlastnosti, díky kterým dokážou odolat náhlým mrazům, které ani v mírnějších zimách nejsou výjimkou. V minulosti
Jeseníky: Zimní poezie na dosah ruky
epochanacestach.cz
Jeseníky: Zimní poezie na dosah ruky
Vzpomínáte na doby, kdy byly Vánoce na sněhu běžným jevem, nebo kdy svatý Martin obvykle přijížděl na bílém koni? Něco podobného už dnes na většině míst Česka nezažijete. V Jeseníkách ano. Pokud chcete znovu zažít staré dobré časy, a přitom si užívat komfortu, za který by se nemusela stydět ani vyhlášená alpská střediska, jsou pro
Záhadné světlo bylo nadějí
skutecnepribehy.cz
Záhadné světlo bylo nadějí
Odmala jsem dobrodruh tělem i duší. Před lety se mi ale během jednoho výletu lesem přihodilo něco strašidelného. Není radno vydávat se do lesa, na pochod nebo na cestu sama. Rozhodně se to nedoporučuje z mnoha důvodů. Co kdyby vás přepadla náhlá nevolnost? Ale že by hrozily čarodějné kejkle nebo duchové, to si myslí málokdo. Spíš
Nejděsivější kletby světa: Černá magie v Shakespearově Macbethu
enigmaplus.cz
Nejděsivější kletby světa: Černá magie v Shakespearově Macbethu
Macbeth, jedna z nejslavnějších divadelních her věhlasného britského dramatika Williama Shakespeara (1564–1616), je známá po celém světě. Příběh o skotském králi Macbethovi a jeho cílevědomé manželce
Italská inspirace v Texasu
rezidenceonline.cz
Italská inspirace v Texasu
Kamenné rezidence obklopené prastarými olivovníky a nekonečnými vinicemi se staly inspirací pro vilu, kterou si manželé z texaského Austinu zvolili za svůj domov. Jejich přáním bylo postavit dům, kde by hlavní obytné prostory zůstaly na jedné výškové úrovni. Rezidence je plná samostatných zákoutí a míst určených pro odpočinek a zábavu, umístěných přesně podle přání majitelů
Tajuplný chrám Meenakshi Amman: Klenot jižní Indie
epochaplus.cz
Tajuplný chrám Meenakshi Amman: Klenot jižní Indie
V centru starobylého města Madurai se nachází jeden z nejvýznamnějších chrámových komplexů v Indii – chrám Meenakshi Amman. Tento impozantní chrám, zasvěcený bohyni Meenakshi (inkarnaci bohyně Parvati), je jednou z mála náboženských památek v Indii zasvěcených ženskému božstvu. Spojení a láska Meenakshi, známá pro své krásné, rybí oči, představuje lásku a plodnost. Jejím milencem je
Odpustila Gránskému nevěru?
nasehvezdy.cz
Odpustila Gránskému nevěru?
Pohledný herec David Gránský (32) umí ženám dokonale zamotat hlavu. V minulosti se mnohokrát spekulovalo, že se do něj zamilovaly herecké kolegyně. Během natáčení seriálu ZOO to měla být nejprve mlad
Napoleona III. děsil pekelný bastard
historyplus.cz
Napoleona III. děsil pekelný bastard
„Jaký nesmysl zas po mně bude chtít,“ povzdechne si císař Napoleon III. Právě mu oznámili, že jeho bratranec, hrabě Léon, žádá o přijetí. Tento nemanželský syn slavného Bonaparta nezná míru a nemá zábrany. Žil ve stínu svých dvou nevlastních bratrů, a přitom tolik toužil po slávě. Charles Léon (1806–1881) byl prvním synem Napoleona Bonaparta (1769–1821),
Kapr ve smetanové omáčce s koprem
tisicereceptu.cz
Kapr ve smetanové omáčce s koprem
Kapr nemusí být jen smažený s bramborovým salátem. Opečený na másle a s lahodnou smetanovou omáčkou chutná také výtečně. Potřebujete ½ kapra 2 lžíce másla 250 ml zeleninového vývaru 200 g zak
Motýli, ryby či myš, která plave. V Peru byly objeveny desítky dosud neznámých druhů
21stoleti.cz
Motýli, ryby či myš, která plave. V Peru byly objeveny desítky dosud neznámých druhů
Osmatřicetidenní vědecká expedice, která vyrazila do odlehlých částí Peru hledat neznámé živočisné druhy, přinesla své výsledky. Badatelé během ní objevili celkem 27 nových druhů, včetně čtyř savců, o
Japonská whisky z úpatí posvátné hory Fudži
iluxus.cz
Japonská whisky z úpatí posvátné hory Fudži
Japonská whisky Fuji představuje dokonalé propojení tradice, přírody a mistrovského umění. Vyráběna v palírně Fuji-Gotemba, nacházející se na úpatí legendární hory Fudži, tato whisky odráží jedinečný