Domů     Smutné tajemství dětských hrobů
Smutné tajemství dětských hrobů
3 minuty čtení

Na čas jsem se přestěhovala do domku se zahradou, která mě uklidňovala. Ale jen do chvíle, než jsem v koutě našla hroby.

Před lety se mi naskytla příležitost bydlet za městem v domku se zahrádkou. Kamarádi se chystali dům za rok rekonstruovat a do té doby sháněli někoho do podnájmu.

Já byla akorát po rozchodu, hledala jsem útočiště a preferovala samotu před hlučnými ulicemi. Zkrátka se to perfektně sešlo. Neváhala jsem ani minutu a co nejdříve si přivezla v dodávce všechny věci.

Zenová zahrádka

Hned první týden přišly deště, takže jsem se na zahradu nedostala. Pak konečně vylezlo sluníčko a já po práci seděla v zeleni až do setmění. Cítila jsem tam neuvěřitelný klid, občas nebyli slyšet ani ptáci.

Zdálo se mi, že se mi tam dokonale léčí zlomené srdce i stav mysli. Začala jsem tomu místu říkat „zenová zahrádka“.

Náhrobní kámen

Pozvala jsem tam kamarádku, ta měla z místa ale dočista jiný pocit. „Tobě to vyhovuje? Mně to tady připadá jako na hřbitově, všude břečťan a strašidelný ticho,“ nechala se slyšet. Když odjela, zůstal mi po ní nepříjemný pocit.

Najednou jsem si uvědomila, že to místo je trochu smutné a děsivé. Rozhodla jsem se ho malinko vylepšit. Vzala jsem si rukavice a pustila se do plení. Jenže jsem v rohu zahrady narazila na náhrobní kámen a pak na další. Rozklepaly se mi ruce.

Celkem sedm náhrobních kamenů se jmény jako Bára, Alois nebo Kačka. Všechny děti zemřely kolem deseti, dvanácti let. Nebo je někdo zabil? Utekla jsem do domu s tím, že zavolám kamarádům. O tom přece museli vědět, když si dům s pozemkem kupovali!

Jenže jsem se jim nemohla dovolat, pomalu se smrákalo a mně bylo hrozně. Docházelo mi, že kamarádka měla s tím hřbitovem pravdu. Najednou jsem všude kolem sebe cítila duše dětí, které mě sledují. Nebo si chtějí hrát! A to mě děsilo ze všeho nejvíc.

Známí nic nevěděli

V noci se mi pak zdálo, že si se mnou přízraky hrají na schovávanou. Mrtvé děti volaly moje jméno a já blouznila až do svítání. Ráno jsem se konečně přátelům dovolala a sdělila jim hrůznou novinu. Byli z toho jako opaření a slíbili, že odpoledne přijedou.

Rozhodně nechtěli mít na pozemku jakékoliv hroby a chtěli se spojit s původní majitelkou. Jenomže ta se někam vypařila.

Hřbitov zvířátek

Rozhodně jsme nechtěli hroby vykopávat, bylo potřeba zapojit policii. Pohřbívat mrtvé na zahradě se přece nesmí. Nicméně jsme nakonec nemuseli zajít tak daleko. O našich nesnázích se dozvěděla sousedka a přišla nám říct, jak se věci mají.

Byl to hřbitov domácích zvířátek. „Oni pojmenovávali jezevčíky podle svých známých kdoví proč,“ smála se. Najednou nám to dávalo smysl, věk, zdrobněliny a počet hrobů.

Spadl mi kámen ze srdce hlavně proto, že jsem se nemusela nikam stěhovat. Na zahradu jsem chodila dál a moc ráda. Zase jsem tam nacházela klid.

Šárka T. (50), Liberec

Související články
3 minuty čtení
Moje babička mě učila sbírat bylinky a věřit na víly. Později jsem pochopila, že to byla opravdu kouzelná babička a rozuměla čarování. Babičky byt vypadal jako vystřižený z pohádky – staré dřevěné trámy, sušené bylinky visící od stropu. Nechyběla kočka, která nikdy nemňoukala, jen se tiše dívala – byl to pro mě vždycky bezpečný přístav. Babička byla v mnohém jiná. Nikam nespěchala, nemluvila zb
5 minut čtení
Někdy stačí v životě krátký okamžik a vše se převrátí naruby. Mně se to stalo před lety, když jsem nabourala do cizího auta. Jednoho podzimního odpoledne se mi nepříjemně změnil život. Došlo k tomu zhruba před osmi lety. Stačila jenom chvilička nepozornosti a všechno se ve zlé obrátilo. Autonehodě jsem zabránit nemohla Můj klidný a téměř bezstarostný život vzal zasvé. Za svoji roztržitost
3 minuty čtení
S kamarádkami jsme kdysi zkoušely spojit své vnitřní síly. Věřila jsem, že dokážeme nemožné. A částečně jsem měla pravdu. Na co ze svého dětství nejradši vzpomínám? Na kamarádky Lucku a Nikolu. Už si přesně nevybavuji, čí to byl nápad. Asi Nikoly – vždy se zajímala o všechno mezi nebem a zemí. Přála si ovládat telepatii nebo vlastnit šestý smysl. Mě a Lucku použila jako nástroj k tomu, aby to z
2 minuty čtení
Létají do toho chrámu andělé, kteří plní přání? Modlila jsem se tam za uzdravení a zázrak se stal. Na cestě domů mě ozářilo světlo z nebe. Když jsem onemocněla rakovinou, můj zdravotní stav se rychle horšil. Bylo mi něco málo přes šedesát let, říkala jsem si, že je to ještě brzy, abych opustila rodinu a hlavně své milované vnoučky. Musím bojovat a věřit do poslední chvíle! A protože se zoufalí
3 minuty čtení
Odmala mám ráda slepice. Do chovu jsem si proto pořídila i pěkného, robustního kohouta, který mě ale postupem času přiváděl k údivu. Bydlím s manželem na vesnici v malém domku se zahradou, kde jsem donedávna chovala sedm slepic. Není nad čerstvá domácí vajíčka. Ta jsou velkým plusem, ale měla jsem zároveň moc ráda i slepice jako takové. Dávala jsem jim směs obilí a semínek, kterou mi častokrát
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jak nejlépe na odpalované těsto
tisicereceptu.cz
Jak nejlépe na odpalované těsto
Odpalované těsto vychází ze slova odpálit, to znamená, že se do vařící tekutiny (voda či mléko s tukem) přidá mouka a za stálého míchání se vytvoří hmota připomínající knedlík. Je důležité, aby mou
Harry Houdini: Kouzelník, který dokázal utéct všemu – kromě osudu
enigmaplus.cz
Harry Houdini: Kouzelník, který dokázal utéct všemu – kromě osudu
Rok 1926. Sál v montrealském divadle Princess se pomalu vyprazdňuje. Pánové si nasazují klobouky a pomáhají dámám do kabátů. V zákulisí odpočívá jeden z největších iluzionistů, kteří v současnosti vys
Dařilo se jim dobře. A pak přiletěl Chicxulub
21stoleti.cz
Dařilo se jim dobře. A pak přiletěl Chicxulub
Nová studie paleontologů z Univerzity v Edinburghu a Novém Mexiku do značné míry přepisuje jeden z největších příběhů v dějinách Země. Dlouho se zdálo, že dinosauři na konci mezozoika už pomalu planet
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Bitva u Azincourtu: Vítězného Jindřicha V. okradli lapkové
epochalnisvet.cz
Bitva u Azincourtu: Vítězného Jindřicha V. okradli lapkové
K zemi se snáší hustý déšť. Před vlhkem není úniku, znavení a hladoví Angličané se choulí chladem. Mluví šeptem, nebo mlčí. Král ostatně nařídil ticho.   Vstal za rozednění, nechal se obléct do zbroje a zúčastnil se mše. Anglický král Jindřich V. (1387–1422) je během ní pohroužen do sebe. Nemá před sebou pěkné vyhlídky. Francouzské
Alfa Romeo Giulia Quadrifoglio: Nejsportovnější klasik
iluxus.cz
Alfa Romeo Giulia Quadrifoglio: Nejsportovnější klasik
Druhé takové auto budete na trhu jen těžko hledat. Sportovní klasik v tom nejlepším slova smyslu. Alfa Romeo Giulia je sportovní sedan, který chytí za srdce už při pohledu zvenčí. Po usednutí za v
Lawrence z Arábie odmítl šlechtický titul
historyplus.cz
Lawrence z Arábie odmítl šlechtický titul
Z paluby britské lodi Mongolia seskočí 20letý student Thomas Lawrence. Je vyzbrojený jen fotoaparátem, poznámkovým blokem, revolverem a jedním párem rezervních ponožek. Na Blízkém východě je poprvé, a určitě ne naposled. Na rozdíl od mnoha jiných cestovatelů, kteří se na podobné expedice vydávali mnohem lépe vybaveni a zajištěni drahým, ale bezpečným doprovodem, Thomas Edward Lawrence (1888–1935)
Malý zázrak z kaučuku: Jak vznikla naše oblíbená guma na chyby
epochaplus.cz
Malý zázrak z kaučuku: Jak vznikla naše oblíbená guma na chyby
Většina z nás bere gumu jako naprostou samozřejmost. Ať už je to malý kousek na konci tužky, nebo velká bílá guma na stůl. Ale málokdo se zamyslí nad tím, že to není tak dávno, co lidé k mazání používali chleba. Ano, slyšíte správně. Kousek pečiva. Až v 18. století se k nám dostal kaučuk. A
Chce mě vyštípat, nebo zabít?
skutecnepribehy.cz
Chce mě vyštípat, nebo zabít?
Žiji v malém domku na okraji městečka, kde jsem prožila celý svůj život a sousedské vztahy tu vždy byly bezproblémové. Teď je vše ale jinak. Žila jsem si už vlastně takový poklidný život, jako z obrázku, na kterém ptáci zpívají, květiny hýří všemi barvami a sousedé se zdálky přátelsky zdraví. Ale pak přišel on, ten nový soused, a
Dokázala jsem zvládnout krizi po rozvodu
nejsemsama.cz
Dokázala jsem zvládnout krizi po rozvodu
Člověk se nesmí vzdát a musí hledat nový smysl života. V pětapadesáti jsem zůstala sama doma, ne na jeden víkend, ale natrvalo. Byla jsem čerstvě po rozvodu. Dcera žila v Brně, kam se odstěhovala s manželem. V paneláku, kde jsem žila třicet let, mi vše najednou připadalo až moc tiché. Pravda ve starých dopisech Neuměla
Goldfingers Prague – místo pro dokonalou zábavu v Praze
epochanacestach.cz
Goldfingers Prague – místo pro dokonalou zábavu v Praze
Každá významná událost, ať už narozeniny či rozlučka se svobodou, představuje rovnici s několika proměnnými. Cílem je vždy stejný výsledek: vytvořit zážitek s takovou hustotou, aby se nesmazatelně zapsal do paměti. Mnoho pokusů však končí jen jako běžný večer s vyšším rozpočtem. Rozdíl mezi pouhou konzumací a skutečným prožitkem přitom spočívá v precizním řízení všech
Polívka otevřeně o napětí v rodině: Kvůli bydlení to jiskří
nasehvezdy.cz
Polívka otevřeně o napětí v rodině: Kvůli bydlení to jiskří
Herec Vladimír Polívka (36) ze seriálu Milionáři má za sebou hektické období. S partnerkou Magdou čekají dítě a zároveň podle jejich blízkého okolí plánují svatbu, kterou by rádi stihli ještě před por