Můžete být svědomitý řidič a stejně se vám to může stát! Strhla jsem volant proto, abych to zvíře nepřejela. Jen zázrakem to tehdy dopadlo dobře.
Jako malá jsem ráda jezdila na kole a nebála se vyrazit na silnici do provozu. Už v osmnácti jsem si udělala řidičský průkaz a auta byla mou vášní. Řídila jsem ráda a často. A jezdila jsem bez nehod. Až před několika lety se mi stala ošklivá věc.
Jela jsem tehdy za rodiči na vesnici. Vezla jsem ještě dceru Ivetu. Taky chtěla vidět babičku s dědou. Cestou jsme si povídaly, smály se a cesta nám báječně utíkala.
Dva kilometry před cílem mi v zatáčce u lesa vběhl přímo pod kola pes. Udělala jsem kličku, abych jej nesrazila, a dostala jsem smyk. Auto se nekontrolovaně řítilo do pole…
V šoku
Najednou mi hlavou blesklo několik okamžiků z mého života a taky jsem si vybavila kartářku, která mi předpověděla ošklivou nehodu, při níž budu riskovat život. Pak už následoval boční náraz a moje auto se převrátilo na bok.
Dveřmi pro spolujezdce jsem se snažila rychle vylézt a tlačila před sebou dceru. Byla v šoku. Pak jsme jako o závod utíkaly od auta dál a tam jsem volala z mobilu policii.
Poté jsem se celá rozklepala a svalila se na zadek do trávníku. Jak jsme tam tak s dcerou seděly a v šoku zíraly před sebe, najednou mi něco olízlo obličej. Vedle mě seděl ten pes, kterého jsem málem přejela.
Toulavý
Upíral na mě vděčné psí oči a s kňučením se ke mně tulil. Škoda na autě byla značná, ale nejdůležitější bylo, že se nám dvěma ani tomu zatoulanému psisku nic nestalo.
Když přijela záchranka a objevili se tam i někteří starousedlíci z nedaleké vsi, ptala jsem se, komu ten pes patří. Nikdo se k němu nehlásil − až jeden pán řekl, že se psík toulá po vsi už několik dní.
Místní prý viděli, jak ho někdo vyhodil z auta. Tak jsme si ho vzaly s dcerou domů. Pojmenovaly jsme ho Kryštof podle patrona poutníků, cestujících a řidičů!
Eva (64), Brno