Domů     Můj milý zmizel a vzkázal mi, že nesnáší loučení
Můj milý zmizel a vzkázal mi, že nesnáší loučení

Sháněla jsem ženicha, kde se dalo. Hlavně na plesech a na tancovačkách, kam ale nechodili jen slušní kluci. Byla tam i spousta pobudů.

Můj příběh je takový zmatený. Občas nemohu uvěřit, že se mi něco takového skutečně stalo. Zejména ráno po probuzení si kolikrát myslím, že to byl třeba jen sen a že moje minulost je taková nějaká, řekněme učesanější, ale není tomu tak. Jak to tenkrát bylo?

Inu, bylo mi pětadvacet a moc jsem toužila po miminku, jen mi k tomu scházel takový drobný detail. Chlap. Potenciální tatínek. Sháněla jsem ho, kde se dalo. Taky jsem často chodila tancovat, tehdy se tančilo v okolí všude možně a kdo měl nohy, ten tam spěchal.

Nebyly to jen plesy, ale různé pouťové, posvícenské či myslivecké anebo bůhvíjaké tancovačky, v kulturácích, hospodských sálech nebo i pod širým nebem.

Zdaleka ne každý tam byl pro roli budoucího tatínka použitelný, scházeli se tam mimo jiné všelijaké existence, úchylové, pobudové a tuláci. A tak si slušná holka musela dávat setsakra pozor, aby nenaletěla a nezbyly jí jen oči pro pláč.

Já hloupá si o sobě myslela, že jsem dostatečně ostražitá a že rozeznám bídáka od milého kluka.

Ze slušnosti

Vešla jsem do sálu plného světel a hudby a roztřásla se mi kolena, neboť u stolečku se zpola vypitou flaškou vína nedbale postával nápadně hezký mladík. Nikdy jsem si dvakrát nevěřila, a tak jsem si zasmušile pomyslela:

Kdepak, ten není pro mě, toho si pro sebe zcela jistě urve Naďa, pro podobu s Liz Taylorovou výstižně přezdívaná Liz. Ten kluk má asi něco s očima, napadlo mě po chvíli, když Naďu ignoroval a vyzval k tanci mě. Nejspíš potřebuje brýle. Nebo má prapodivný vkus.

Brzy a spontánně se rozproudil rozhovor. Nejdřív se točil kolem našeho tanečního umění. „Jsem vás pošlapal, že jo? Jsem jako hrom do police,“ pravil můj tanečník. „Ale jděte, válíte jako Travolta v Pomádě,“ řekla jsem, abych mu udělala radost.

Pravda to nebyla a on to věděl. „To říkáte jenom ze slušnosti, tancuju jako sloup elektrickýho vedení,“ namítl s odzbrojujícím úsměvem. „Ale jinak jsem okouzlující společník. Uděláte dobře, když se mnou strávíte celý večer.“ A to se také stalo.

Doprovodil mě domů. Celou cestu jsem byla nervózní a jen jsem se modlila, aby to řekl. Tamto. Tamtu větu.

A když to konečně řekl, zajásala jsem a div se mu nevrhla kolem krku, ač jsme se znali krátce. „Nešla byste se mnou zítra na večeři?“ Tak zněla ta věta, kterou jsem toužila slyšet.

Už nepřišel

Začalo to jako pohádka a skončilo jako noční můra všech slušných děvčat. Scházeli jsme se pár měsíců, ale jednoho dne už nepřišel na schůzku a ani nezavolal. Zavolal však jeho přítel Zbyšek, měl takový nejistý hlas, povídá: „Víte, slečno, špatně se mi to říká.

Jiří mě o to požádal, a tak holt musím. Odjel na rok na služební cestu do ciziny. Nenávidí loučení. Ozve se.“ Položila jsem sluchátko a zároveň jsem si položila ruku tam, kde jsem tušila žaludek, který v poslední době neustále signalizoval, že se necítí nejlíp.

Byla jsem ve druhém měsíci, hodlala jsem mu to sdělit právě na té schůzce, na niž se už neobtěžoval přijít. Úlevu mi nepřinesly ani horké slzy, koulely se mi po tváři jako splašené. Co budu dělat? Hledat ho přes Červený kříž? Adresa:

Jirka, Evropa (anebo možná i jiný kontinent). Tak to je konec. Ve skutečnosti to byl naopak začátek. Narodila se Katka. Její otec se neozval, ale zachytila jsem jakousi šeptandu hovořící v tom smyslu, že už je zpátky, ale že bývá viděn s nějakou holkou.

Jirkovy oči

„Nenávidíme tě a nepotřebujeme tě, ty prevíte,“ šeptala jsem si ve svém dětském pokoji, kde jsem i nadále přebývala, a s obdivem hleděla na spící miminko. Říkali o mně, že mám zpackaný život.

Bývala bych to ráda vyvrátila, občas jsem měla nutkání otevřít okno a zařvat na celou ulici: „Žádnej zpackanej život!

Mám Katku a docela mě baví žehlit plenky a zkoušet loktem, jestli je voda na koupání akorát.“ Naši byli z miminka celí pryč, táta dokonce koupil barevnou televizi, aby malá koukala na barevné pohádky.

„Máš recht, na toho vola se vykašli,“ dával mi za pravdu a spokojeně sledoval hokejové utkání v barvě. Máma byla evidentně jiného názoru. „Někdo tě tu hledal,“ šeptala mi, když jsme se s Katkou vrátily z chalupy, kdy jsme s přestávkami pobývaly od brzkého jara.

Trhla jsem sebou. Podle popisu to musel být on. Učila jsem Katku usmívat se a brát hračky do ruky a říkat „máma“. Jen „máma“, protože aby říkala „táta“, to pro ni přece nemělo smysl.

Ale byla ještě malá, neříkala nic, jen na mě hleděla doširoka otevřenýma Jirkovýma očima, což dost bolelo. Ale jak říká ta reklama na šampony: Už ani slzu!

V kuchyni

Zavolala mi nejlepší kamarádka a pozvala mě na každoroční velkolepý mejdan, pořádaný na její zahradě. Vzdychla jsem, že na to nemám pomyšlení. Zaječela, že se smrtelně urazí, když nepřijdu, dodala: „Hlavně nekecej, že ti vaši nepohlídaj!“ a práskla telefonem.

Nebylo vyhnutí, po dlouhé době jsem musela mezi lidi. Vyšňořila jsem se a s myšlenkou, že se tam jen mihnu a pak honem pryč, jsem se vyhrnula do ulic. Naši, abych řekla pravdu, jásali, že budou mít Katušku na pár hodin jen pro sebe. Byli tak hodní!

Zazvonila jsem na nedalekou vilku, z oken i zahrady se ozýval randál, slavnost byla v plném proudu. Vlekla jsem se dát lahev, kterou jsem přinesla, do ledničky, a první, koho jsem v kuchyni uviděla, byl Jirka. Krájel zeleninu na salát. Ustoupila jsem ke schodům s úmyslem dát se na útěk.

Ty někoho máš?

„Kampak?“ ozvalo se za mnou hlasem mé nejlepší kamarádky. „Sotva jsi přišla, chceš odejít? I jen tu zůstaň a promluv se starým kamarádem.“ Nebylo úniku. „Jé, ahoj, to je náhoda,“ povídá Jirka s nadšením v hlase. „Hledal jsem tě, nebylas doma.

Jak se ti vede, co je nového?“ Pokrčila jsem rameny: „Nic. Co by bylo? Tady chcíp pes.“ Z rozpaků jsem sebrala z mísy oschlý chlebíček, hygienik by ho nejspíš zakázal, slupla jsem ho jako malinu a koukala, jak otec mého dítěte obratně připravuje salát. „Tak co?

Vyprávěj. Jak ses tady měla?“ nedal pokoj s vyptáváním. „Vypadáš tak odtažitě. Ty… někoho máš?“ Sebrala jsem se a s mísou nejspíš předvčerejších chlebíčků jsem beze slova odešla do zahrady. Na odchodu jsem ještě sykla: „Jo. Někoho bych měla.“ Trhl sebou, a to se mi líbilo.

Jenom vodu

Pronásledoval mě i do zahrady, kde hořel oheň, zářily lampiony a jak na lesy řval kazeťák. „A ty prej taky někoho máš,“ uniklo mi, když se posadil vedl mě. Upřímně se podivil, pak se ťukl do čela:

„Furt s sebou tahám ségru, má trochu sociální fobii, tak aby se otrkala.“ Myslela jsem, že si dělá psinu, ale vážně i tady byl se ségrou, bledou, hubenou dívkou, věčně postávající stranou. Divil se, proč piju jenom vodu, tak jsem mu řekla, že víno pít nemůžu.

„Cože? To ti zakázali doktoři? Jsi nemocná?“ divil se. Bylo to už k nevydržení. Odpověděla jsem, že víno nemůžu, protože kojím. Fakticky se zeptal, koho. „Asi medvěda, ne?“ zaúpěla jsem.

Potom jsem ho vzala za ruku, odebrala mu flašku, kterou držel v ruce, to by nedělalo dobrý dojem, a šla mu ukázat jeho dceru.

Večírek

Když jsme dorazili domů, to byl teprve večírek! Naši žasli, on žasl, no kabaret na druhou. Táta nejprve tak zuřil, že mu Jirka musel slíbit, že se do zimy vezmeme, a opravdu to splnil.

Po svatbě se z nich stali nejlepší kamarádi a z Jirky, který mi kdysi tak ublížil, byl najednou vzorný a milující táta. Snažil se mně i naší dceři vynahradit ty ztracené chvíle, kdy byl pryč. A podařilo se mu to. Tak jsem se dočkala své vysněné rodiny.

Marcela (60), severní Čechy

Související články
24.6.2024
Jsou vzpomínky, které zůstanou navždy. Asi každý si pamatuje svou nejmilejší učitelku nebo učitele, na kterého vzpomíná s láskou. Mně ta tajná láska přinesla zázrak. Neměla jsem hezké dětství. Maminka zemřela brzy, babička byla už hodně nemocná a otec byl tyran. Byly jsme tři holky a on si z nás udělal služky. V deseti letech jsem musela prát, vařit, uklízet. Na učení jsem neměla čas. A to se p
21.6.2024
Seznámili jsme se na oslavě Mezinárodního dne žen. Aleš v té restauraci pracoval jako číšník, slušelo mu to, pozorovala jsem ho s obdivem. Moje rodina mi Aleše neschvalovala. V duchu jsem děkovala bohu, že je moderní doba a ke sňatku není třeba svolení rodičů. Nikdy by to totiž nedovolili. Od chvíle, kdy jsem jim partnera představila, máma lamentovala a táta mlčel a zachmuřeně si na balkoně při
19.6.2024
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít. Vše se zdálo být zalité slunce
14.6.2024
Nebyla to chyba moje ani manželova, že se nám narodilo postižené dítě. K nešťastnému poškození mozku došlo při porodu. Předpotopní technologie doby nedokázala ještě určit vrozené genetické vady a lékaři nebyli příliš sdílní. Mladá, vystrašená maminka jako já byla v přeplněné okresní porodnici jen jednou z mnoha. Porod byl komplikovaný. Veškeré snahy dostat dítě do správné polohy selhávaly. Děťá
7.6.2024
Vím, je mnoho podobných osudů. Ale stejně si říkám: „Proč právě my?“ Dcera přišla o lásku. A vnučka? Ta se nedočkala, až ji tatínek vezme za ruku a povede do školy. Dan byl můj zeť. Od prvního setkání sympaťák. I když jsem byla na chlapce mé dcery Anežky přísná, za něj jsem byla ráda. A i proto, že se s Anežkou našli brzy. Brali se v 25 letech a o rok později se jim narodila Anička. Byli opravd
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Pražské Loretánské náměstí: Bezbožná Drahomíra, starobylé stély či hrob upírky?
epochaplus.cz
Pražské Loretánské náměstí: Bezbožná Drahomíra, starobylé stély či hrob upírky?
Legenda praví, že když přes dnešní pražské Loretánské náměstí prchala Drahomíra po zavraždění syna Václava a míjela rotundu sv. Matouše, pohanská kněžna začala spílat modlícímu se vozkovi. V tu chvíli se prý otevřela země a bezbožná kněžna zmizela i s koňmi a kočárem v bezedné propasti… Drahomířin sloup Na tomto místě byl prý postaven takzvaný
Pomocníci pro dokonalý efekt líčení
nejsemsama.cz
Pomocníci pro dokonalý efekt líčení
Proč jsou kosmetické štětce důležité? Kvalitní štětec za vás dokáže udělat velký kus práce, usnadní vám líčení a výsledek bude dokonalý. Každá žena by měla mít alespoň základní sadu kosmetických štětců. Které by ve vaší kosmetické sbírce rozhodně neměly chybět? Na pudr Čím je žena starší, tím opatrněji by měla s pudrem zacházet, silnější vrstva pudru nepěkně
Victorinox rozšířil kolekci cestovních zavazadel Altmont Professional
iluxus.cz
Victorinox rozšířil kolekci cestovních zavazadel Altmont Professional
Victorinox představuje oblíbenou kolekci Altmont Professional v barvách Storm a Navy Blue. Tato nadčasová kolekce je nezbytným doplňkem pro firemní profesionály, kteří hledají funkčnost a moderní styl
Botanici z Masarykovy univerzity zdokumentovali v Brně 1 492 planých druhů rostlin
epochalnisvet.cz
Botanici z Masarykovy univerzity zdokumentovali v Brně 1 492 planých druhů rostlin
Z nejnovější studie, která zmapovala výskyt planých rostlin na území Brna, vyplývá, že ve městě se vyskytuje 1 492 druhů planých nebo samovolně zplanělých rostlin, z nichž 255 patří mezi ohrožené druhy. Tým botaniků z Masarykovy univerzity pod vedením Zdeňky Lososové na studii pracoval více než 10 let a rozšíření druhů zdokumentoval na jednotlivých mapách.
Nepohodlný maršál Janoušek: O jeho plánu na útěk ví celá StB
historyplus.cz
Nepohodlný maršál Janoušek: O jeho plánu na útěk ví celá StB
Ve dvou válkách bojoval za svobodu své vlasti. Teď ji musí potupně opustit jako nejhorší zločinec. Šedý automobil Aero Minor startuje v podvečer 30. dubna 1948 z Prahy směrem k západním hranicím. Muž na jeho zadním sedadle věří, že po překročení „čáry“ ho čeká konec perzekucí. Události ale dostanou nečekaný směr.   Už delší dobu
Zmapovali Antarktidu už dávní Sumerové?
enigmaplus.cz
Zmapovali Antarktidu už dávní Sumerové?
„Tohle popírá učení naší všemocné církve,“ vykřikne zděšeně katolický kněz. Před sebou má mapu s vyobrazením jižních oblastí Atlantického oceánu. Je tam jakási pevnina. Kdyby měl před sebou autora, s
Rodinný šperk dokázal čarovat
skutecnepribehy.cz
Rodinný šperk dokázal čarovat
Svět kolem nás je plný náznaků a znamení. Některá z nich nám do života přinesou smutek. Zlomený prsten předpověděl budoucí rozchod! Ráda bych vám pověděla jeden neuvěřitelný příběh, který se stal kdysi v mém mládí. Ovlivnil celý můj život a dodnes o něm často přemýšlím, i když si působení nadpřirozených sil neumím pořádně vysvětlit. Také si říkám,
Výtečný salát s tuňákem a vejci
tisicereceptu.cz
Výtečný salát s tuňákem a vejci
Tuňák chutná v salátu skvěle. Používejte naložený v oleji, který je chutnější. Salát bude vypadat dokonale i s křepelčími vajíčky. Ingredience na 4 porce 150 g rukoly 2 konzervy tuňáka 4 vařen
Kolo jako fenomén: Výstava v trutnovské galerii EPO1 propojuje cyklistiku a současné umění
epochanacestach.cz
Kolo jako fenomén: Výstava v trutnovské galerii EPO1 propojuje cyklistiku a současné umění
Ztvárnění bicyklů a jejich role v životě člověka představuje výstava Jízda v Centru současného umění EPO1 v Trutnově ve spolupráci s platformou Sport in Art. Výstava nabízí díla více než čtyř desítek umělců několika generací. Expozice láká na díla sochařů, instalace nebo výtvarné umění. Monumentálně pojatá výstava v prostorách bývalé elektrárny bude nejrozsáhlejší přehlídkou, jaká
Stínicí prvky zvyšují uživatelský komfort
rezidenceonline.cz
Stínicí prvky zvyšují uživatelský komfort
Jsou nejen praktickým doplňkem, který chrání před slunečním zářením, teplem a nežádoucími pohledy, ale podílejí se rovněž na estetických kvalitách interiéru: dotvářejí totiž celkový vzhled a výslednou atmosféru obytného prostoru. Vnitřní i vnější stínicí prvky zvyšují soukromí a zároveň dodávají interiéru styl a eleganci. K jejich dalším přednostem patří zvýšení akustické a tepelné izolace místností,
Příroda poslouchá Fibonacciho kód
21stoleti.cz
Příroda poslouchá Fibonacciho kód
Co vypadá jako romantický rozmar evoluce, je ve skutečnosti přísně řízený kalkul. Ladně svinuté spirály rozvíjející se kapradiny nebo úhledně uspořádané šupiny šišky nejsou náhoda, ale aplikovaná mate
Krainová chce luxus? Ne, děkuji! Snad „jen“ ten realitní
nasehvezdy.cz
Krainová chce luxus? Ne, děkuji! Snad „jen“ ten realitní
Známá modelka Simona Krainová (51) je zvyklá žít v blahobytu. Zdá se však, že i tohle se může začít časem zajídat! Nedávno si sličná blondýnka prošla několika životními karamboly, které jí ukázaly,