Lhát se opravdu nemá. A to zřejmě ani v případě, kdy člověk chce druhým udělat radost ‒ jako já. I milosrdná lež se totiž může obrátit proti vám.

Když jsem ve dvaceti odešla z domova, neměla jsem zrovna moc peněz. Ke své práci v kanceláři jsem si tedy našla ještě další brigády, abych si polepšila. Dělala jsem po večerech za barem.

Moc jsem si chtěla tu práci udržet, tak jsem se hodně snažila, abych byla nejen milá obsluha, ale abych dokázala se svými hosty hovořit a mít s nimi hezké vztahy.

Přetvářka

Stala jsem se oblíbenou barmankou a šéf si mě cenil. Někteří štamgasti se se mnou často a rádi zapovídali a udělali pěknou útratu. Poblíž našeho baru totiž byla střelnice, a tak většinu štamgastů tvořili právě chlapíci odtud.

Často jsem si s nimi o jejich koníčku povídala. Vůbec mě to tedy nezajímalo, ale to nevadí, svůj zájem o toto téma jsem uměla hezky předstírat a pánové byli rádi, že mají komu o své zálibě povyprávět.

„V životě jsem si o střelbě se žádnou ženskou tak dobře nepopovídal,“ říkával jeden ze štamgastů, Josef. Jen jsem se nad tím pousmála. Až se mi jednou ta lež a přetvářka vymstila!

Drahý dárek

Se štamgastem Josefem jsme to dali dohromady. Stále žil v přesvědčení, že se o jeho koníček zajímám stejně horlivě jako on. A já mu to nevymlouvala. Líbilo se mi, jak mě všude chválí, že jsem holka do nepohody… A tak mi k narozeninám koupil celé vybavení na střelbu.

Stálo to spoustu peněz. Abych mu nezkazila radost, poskakovala jsem kolem něho jako malé dítě. Bylo mi z té situace ale zle, v hlavě se mi ale honilo, co všechno bych si za ty peníze koupila…

Až to najednou duše nevydržela a já se rozbrečela jako želva a ke všemu se přiznala.

Nakonec se na mě Josef nezlobil, prý byl dokonce rád, že nejsem žádná pistolnice. Hned druhý den dárek prodal svému známému a se mnou vyrazil koupit dárek jiný. Menší, ale o to romantičtější. Zlatý prstýnek. Zásnubní!

Jana (56), Ostrava