Moje dcera Hanička se ocitla v nelehké životní situaci. Je nemocná, a navíc ji trápí manžel. Jak já jako máma mohu pomoct?
Vždy byla statečná a nechtěla od nikoho pomáhat. Bylo jedno, jestli šlo o vystřihovánky v dětství, nebo vymalování bytu v dospělosti. Teď mi to dochází. I za manželství si musela obstarat spoustu věcí, které spíš náleží mužům.
„Mami, přestaň si už konečně dělat zbytečné starosti. Já to přece zvládnu!“ Takto odmítá moji i manželovu pomoc. Ani kamarádky nic nezmohou.
Ničí ji víc nemoc, nebo manžel?
Hanka bohužel zdědila onkologické onemocnění. U nás to jde ob generaci. Má maminka měla rakovinu, před tím její babička. Mně se nemoc vyhnula, ovšem, a nechci se rouhat, snad bych to za Haničku vzala na sebe. Každá máma jistě pochopí.
Hanka, ta moje statečná holka, se pere nejen s nemocí. Trápí ji i její muž. Hanka nedávno přišla o jedno prso a pravděpodobně přijde i o druhé. Ta příšerná nemoc se prostě nechce vzdát.
Opakuje moji chybu?
I když nemoc Hanka nezdědila po mně, něco jsem jí nechtíc předala. Mirka, jejího otce, jsem si vzala zcela neuváženě velice rychle. Nestačila jsem včas poznat, koho si to vlastně beru. Bohužel. Mirek měl blízko k pití.
Těch pár měsíců, co jsme spolu chodili, se držel. Snad i on pro lásku nemusel tolik pít. Bohužel, jak mě měl jistou, dával si každý večer rum. Víc a víc. A pak ho bavilo psychicky týrat okolí. To jsem se dozvěděla později od jeho sestry.
Teprve, až když našel mne, jí a své matce dal pokoj. Byl typický macho. Dcera ho však měla ráda, byla s ním legrace. A on ji jistě miloval také. Bohužel ne natolik, aby ho napadlo, že ji bude bolet pohled na něj, jak mě psychicky deptá.
Onemocněla z našich hádek?
Hanka byla často nemocná. Vždy po nějaké naší hádce měla potíže se žaludkem, žlučníkem, trpěla na horečky, často nejedla, ale přitom měla pocity na zvracení. Když začala koktat, rozhodla jsem, že se rozvedu.
Myslela jsem, že to bude zase dobré
Podařilo se. Hance bylo deset let. Koktání ji sice přešlo, ale zdraví měla podlomené. Do naší rodiny přišel Zdenda, můj současný muž, se kterým si Hanka rozuměla. Přesto na tom byla psychicky špatně, dlouho si nemohla najít partnera.
Nakonec se ale zdálo, že se vše urovnalo. Vdala se, narodil se jí syn, pak dcera. Vše se zdálo být v pořádku. Do chvíle, kdy si nahmatala bulku v prsu.
Nemůžeš za to
Vyčítala jsem si to. Dcera mě ale ubezpečila, že viníkem není její dětství. Ale Jan. Její muž. Který ji psychicky deptá. Jakoby kopírovala můj život. Stejně si to dávám za vinu. Dcera se nechce rozvádět, nemá na to myšlenky. Jenže potíže s manželem ji trýzní.
Mám obavy
Mé obavy sílí. Nechci si připouštět, že moji maminku ta nemoc zničila brzy. Stejně tak moji prababičku. Hanka je ale zase mladší, má víc síly se s tím poprat. A že ona se umí rvát! Kdyby se aspoň ten její hloupý Honza snažil.
Jana K. (73), Poděbrady