Celý život mě pronásledovalo jedno číslo! To, že je patnáctka pro mě osudová, jsem pochopila po řadě nešťastných událostí.
Někdo věří na hvězdy a horoskopy, jiný na karty nebo na čísla. Pro mě bylo jedno konkrétní číslo už od dětství doslova prokleté – ničilo mi život. Ale pochopila jsem to až o mnoho let později.
Její pověrčivost mi byla k smíchu
Mají i čísla svoji duši? Kamarádka Ilona, se kterou jsem ve škole seděla v lavici, si to myslela. Tehdy na základní škole jsem ji považovala za hloupou a naivní, dnes ale vím, že měla pravdu.
Právě Ilona mě upozornila na to, že jsem si jedno číslo znepřátelila. Jednalo se o číslo patnáct. Samozřejmě jsem to tehdy nebrala nijak vážně, naopak jsem se Iloně vysmála za její pověrčivost.
Pomsta následovala hodně rychle
Co se vlastně tehdy stalo? Při jednom branném odpoledni během pracovní soboty jsme se zúčastnili i běžeckého závodu, pro který jsme dostávali přidělená čísla. Chtěla jsem mít dvacítku, protože to je den mého narození.
Vyšla na mě ale patnáctka, což se mi vůbec nelíbilo. Pamatuji si dodnes, jak jsem to startovní číslo znechuceně hodila na zem a plivla jsem na něj. Pomsta následovala rychle: během toho závodu jsem nešikovně upadla a zlomila jsem si nohu.
Považovala jsem to jen za náhodu
Kamarádky poukazování na to, že se nejednalo o náhodu, nýbrž o osud, jsem odmítala jako hloupost. Přišlo mi to zkrátka absurdní, že by číslo mohlo nějak ovlivňovat něčí život.
Až později, když jsem bilancovala svůj život, jsem pochopila, jak do něho ta patnáctka skutečně neblaze zasahovala.
Smrt spolužáka
Před nástupem na střední školu se stala tragická věc. Utopil se můj spolužák, do kterého jsem byla tajně zamilovaná. Stalo se to patnáctého srpna, ale tuhle souvislost s daným číslem jsem si tehdy samozřejmě neuvědomila.
Nedošlo mi to ani krátce předtím, když se pokazila oslava mých patnáctých narozenin. Dostala jsem angínu, všechno se muselo odložit a v náhradním termínu pak už někteří lidé neměli čas.
Maturitní otázka
Další zásah čísla patnáct přišel u maturity. I když jsem se na ni svědomitě učila, bylo to k ničemu. Vyhořela jsem na otázce s číslem patnáct a musela jsem dělat opravnou zkoušku v září.
Kvůli tomu jsem se nedostala na vysokou školu, takže můj život se pak vyvíjel jiným směrem, než jsem si naplánovala.
Ze svatby sešlo
Těšit mě ale mohla velká láska, kterou jsem poznala na svém prvním pracovišti. Neuvědomovala jsem si, že se Michal narodil patnáctého října.
A právě na jeho narozeniny, kdy jsme za sebou měli rok vztahu a před sebou plánovanou svatbu, jsem se dozvěděla, že má ještě jiný, tajný poměr. Okamžitě jsem se s ním tedy rozešla. Byla to pro mě velká rána. Moc jsem ho milovala a chtěla s ním strávit zbytek života.
Konečně jsem viděla souvislost
S Ilonou jsem se po základní škole dlouho neviděla, protože odjela studovat do Prahy. Když jsme se znovu po letech setkaly, přišla řeč i na onu příhodu se startovním číslem. Pořád ještě jsem si myslela, že je to blud.
Jenže pak jsem si začala vzpomínat na všechny nepříjemnosti, které mě během života postupně potkaly, a tu souvislost jsem našla.
Začala jsem být opatrná
Najednou jsem se začala čísla patnáct obávat. Na patnáctý den v měsíci jsem nikdy neplánovala žádné změny, pracovní schůzky, návštěvy u lékaře nebo cokoliv velkého. U každého z kluků, se kterými jsem chodila, jsem si nejprve zjišťovala datum narození.
Ti, kteří přišli na svět patnáctého, měli zkrátka smůlu. Odmítla jsem proto i jednoho mladíka, o němž jsem byla přesvědčena, že by byl tím pravým. Svého životního partnera jsem si ale našla.
Přišla jsem o miminko
Patnáctka ale udeřila v mém životě ještě mnohokrát. Při druhém těhotenství jsem právě patnáctého přišla předčasně o miminko. Patnáctého prosince jednoho roku se mi stala těžká autonehoda, kterou jsem odnesla dvouměsíčním pobytem v nemocnici.
Tragické chvíle pokračovaly
Můj otec nečekaně zemřel rovněž patnáctý den v měsíci. A po deseti letech se bohužel rozpadlo i moje manželství a nepřekvapilo mě, když rozvodové stání bylo určeno na patnáctého ledna.
Modlitba v kostele
Až po padesátce nastal v mém životě konečně vytoužený klid. Potkala jsem totiž jednu zajímavou ženu, která se zabývala ezoterikou.
Když jsem se jí svěřila s tím, jak mě číslo patnáct od dětství pronásleduje, doporučila mi, abych ho odprosila modlitbou v kostele. Přišlo mi to sice poněkud absurdní, ale už jsem neměla co ztratit. Udělala jsem to a od té doby nastal klid.
Už tomu věřím
Nedávno jsem se se všemi těmi svými tajemný útrapami svěřila jedné známé a ta pak zpětně zjistila, že i v jejím životě jsou kritické věci spojeny s jedním konkrétním číslem. Obě jsme se tomu smutně pousmály.
Pochopila jsem, že to tak nejspíš opravdu funguje u hodně lidí, ale většina si toho ani nevšimne.
Veronika S. (60), Hradec Králové