Domů     Stále mi píše zamilované básně
Stále mi píše zamilované básně
5 minut čtení

Byla jsem rozmazlená až hrůza. Přitom moji rodiče nebyli nijak bohatí, nemohli si dovolit bůhvíco, ale mně by snesli modré z nebe.

Už ve školce jsem mívala nejkrásnější oblečky ze všech a nejvíc hraček i obrázkových knížek. A protože moje knihovna praskala ve švech, hodně jsem četla, nejraději romantické příběhy o lásce.

Snila jsem o tom, že se seznámím s anglickým hrabětem, který si mě odveze s sebou domů, a budeme převážně chodit na plesy a na hostiny, jezdit na koni a kupovat si nádherné oblečení. Proč by se to nemohlo stát?

V mých starých tlustých románech po babičce to byla běžná věc. Ale během školních let se mě pomalu zmocňovalo podezření, že život je docela jiný než knížky po babičce.

Nafoukaná husa

Hrabě nepřijížděl. Nezbylo než se rozhlížet po obci či ve škole, mezi spolužáky, a nebyl to veselý pohled. Žádný z kluků kolem mě mi nepřipadal patřičně okouzlující, a abych řekla celou pravdu, děsil mě pocit, že ani z jejich strany nebyl žádný velký zájem.

Moc se se mnou nebavili. Asi i proto, že se ve třídě povídalo, že jsem nafoukaná husa. A tak se spolužáci točili kolem holek, které byly usměvavé, dychtivé a vstřícné, což se o mně říct nedalo.

Na konci třeťáku uhnala kluka i Strnadová, mohutná pihovatá zrzka, a mně zbyly oči pro pláč.

Chtěl moji koblihu

K mé hrůze na mě zbyl Olda. Oslovil mě, ale nedohnala ho k tomu žádná láska, nýbrž hlad. Měl čtyři sourozence a občas se v domečku přilepeném pod skálou fakticky prali o předvčerejší kus chleba.

Promluvil na mě o velké přestávce na školní chodbě, zrovna když jsem rozbalila svačinu: koblihu s meruňkovým džemem a jablko. Naprázdno polkl, zašilhal na sladké pečivo a zakňoural: „Dáš mi kousnout?“ Spálila jsem ho pohledem.

Olda byl vychrtlý, ostříhaný podle kastrolu, což byl jediný účes, který jeho nebohá maminka svedla, a jeho křivý chrup marně volal po rovnátkách. Podala jsem mu koblihu, a když jsem viděla, jak se do ní zakousl, řekla jsem mu, ať si ji nechá. Když jsme šli ze školy, vděčně se ke mně přidal.

Hezky se s ním povídalo

Uzavřeli jsme jakési truchlivé spojenectví. Jistý prospěch jsme z něj měli oba. Já aspoň nepůsobila dojmem permanentní opuštěnosti a on na mně čím dál častěji vyloudil něco k jídlu a vlastně i k pití.

Čas od času mi vypočítal příklady z matiky nebo vysvětlil strašlivé učivo z chemie. Byl všestranný, psal i básně a četl kdeco. Hezky se s ním povídalo.

Student práv

Mamka pojala podezření, že je Olda můj kluk, což tedy rozhodně nebyl. O svém budoucím klukovi jsem měla úplně jinou představu. Naplnila se až na vysoké, kde jsem se seznámila se studentem práv Milanem.

„Ten hoch má úroveň!“ jásala máma, když jsme přijeli na návštěvu Milanovým vozem zahraniční výroby. Vyplul z něj Milan v obleku na míru. I Olda se na něj přišel podívat. „Co mu říkáš?“ tázala jsem se pyšně. Bez nadšení pokrčil rameny:

„Takovej panák.“ A přesně to mi vytanulo na mysli, když jsem seděla na schodech naší vily a zírala do prázdna. Po Milanově promoci jsme se přestěhovali do vily na předměstí, kterou mu za vysokoškolský diplom darovali rodiče.

Plánovali jsme svatbu, ale něco nebylo v pořádku, něco jakoby v mé hlavě zvonilo na poplach. Věčně nebyl doma. Když byl, zavřel se v pracovně, kam jsem mu obvykle nosila i večeři, aby neztrácel čas se mnou u stolu v jídelně. A to jsme ještě ani nebyli manželé. Co se stane potom?

Stará básnička

Hodně často jsem jezdila domů za rodiči. Skoro by se dalo říct, že jsem domů utíkala. „Proč s tebou nikdy nepřijede Milan?“ divila se máma. „Nemá čas,“ odpověděla jsem. „A na co má tedy čas, když ne na rodinu?“ vyzvídal táta. Na to se nedalo nic říct.

Schovávala jsem se ve svém pokoji a utíkala do starých románů nebo k básničkám. Ve třetím šuplíku zleva jsem našla Oldovu fotku, kdysi mi ji dal, a na druhou stranu napsal báseň, která se jmenovala Až zapomeneš moje jméno.

Pojednávala o tom, že jednou, až zapomenu, kdo na snímku je a jak psal, slzy dávno oschnou na víčku, hoď tuhle fotku na zem a šlápni na ni špičkou střevíčku.

Svatební oznámení

Rozbušilo se mi srdce. Ale já nezapomněla, Oldo. Nezapomněla! Oldových básní jsem hned poté našla plný notýsek: Chtěl jsem tě poznat, lásko, ale ty ses mi ukryla pod lhostejnou masku nočního motýla. Vyběhla jsem z domu.

Byla to telepatie, Olda, žalostně hubený jako vždy, trčel pár metrů ode mě a pátravě mě pozoroval. „Jsem teď inženýr, kdyby tě to zajímalo,“ houkl. „Básničky píšeš pořád?“ tázala jsem se. „No jo,“ kývl. „Mám jich plný šuplíky.

Všechny o tobě.“ Nakonec napsal i básničku na naše svatební oznámení. Už jsem se do města nevrátila. Postavili jsme si s Oldou baráček na kraji naší vesnice. Zamilované básničky mi píše dodnes, a to už jsme prosím babička a děda.

Zdena B. (64), Znojmo

Související články
3 minuty čtení
Muže jsem si přestávala vážit do doby, než jsem o něj málem přišla. Stačí málo a člověk pochopí, co pro něj ten druhý znamená. Lubor už mi pár posledních let lezl krkem. Přestávala jsem věřit v naše manželství a občas mě napadalo, jaké by to bylo, kdybychom se rozvedli. Pak se všechno kvůli jeho nemoci změnilo a já si uvědomila, že o něj nechci přijít. Nebude lepší rozvod? Když jsem slyše
6 minut čtení
S manželem jsme spolu byli dvacátým rokem. Když začal pracovat jako řidič mezinárodní dopravy, začala se z našeho vztahu pomalu vytrácet vášeň. V patře pod námi bydlela stará paní, která odešla do domu pro seniory. „To jsem zvědavá, kdo tam bude bydlet nový,“ pomyslela jsem si v duchu. Za nějaký čas, vracela jsem se zrovna z práce, mi v domovních dveřích dával přednost sympatický muž, kterého j
3 minuty čtení
Po manželově smrti pro mě nastalo truchlivé období, trvalo nekonečně dlouho. Myslela jsem, že to tak bude už napořád, ale mýlila jsem se. Manžel byl o dvacet let starší. Rodiče a kamarádky mě varovali, abych si o tolik staršího muže nebrala, že to nedopadne dobře. V jistém ohledu měli pravdu. Můj muž, když mi bylo padesát, zemřel. Neměli jsme děti, žili jsme jeden pro druhého, byli jsme si v
3 minuty čtení
Se smrtí mého milovaného Pavla jsem se nemohla dlouho smířit. Až jednoho večera, kdy jsem na něj vzpomínala, se přihodilo něco nečekaného. Manžel před časem prohrál boj s nemocí. Byl láskou mého života. Smířila jsem se s tím, že dožiji sama. Nikoho jiného jsem k sobě nechtěla. Ukázalo se však, že mě měl Pavel tak moc rád, že nedokázal opustit náš svět. S Pavlem jsem strávila téměř čtyřicet let.
5 minut čtení
Když mi bylo dvacet pět let, postihla mě tragédie. Jela jsem jako robot a nemyslela jsem, že mě potká ještě něco krásného. Když jsem před třemi lety slavila své padesáté narozeniny, trochu jsem bilancovala svůj život. V jednom jsem měla a mám jasno – mám vedle sebe opravdu výjimečného člověka. Chlapa, který mě vždycky podržel a sdílel se mnou těžký osud. Nikdy jsem nebyla moc sentimentální, ale
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Piráti z Alp: Mladí Němci v odboji proti nacismu
epochaplus.cz
Piráti z Alp: Mladí Němci v odboji proti nacismu
Piráti z Alp byli jednou z nejaktivnějších skupin mladých Němců, kteří se postavili proti nacistickému režimu. Prozkoumejme jejich činnost a motivace. Převážně z dělnických, ale i studentských kruhů pocházela skupina zvaná Piráti proti černé. Ta byla v odporu proti nacistům obzvláště aktivní. Vizáž jejich členů byla charakteristická, nosili barevné šortky a kostkované košile. Skládali se
Epocha slaví na Pražském hradě
epochalnisvet.cz
Epocha slaví na Pražském hradě
Časopis Epocha má letos 20. narozeniny a takové kulatiny je potřeba řádně oslavit. Naše nejvěrnější čtenáře jsme proto 24. dubna pozvali do prostoru vskutku epochálního – do Rudolfovy slévárny v areálu Pražského hradu, kde se kdysi natáčel film Císařům pekař – Pekařův císař a kde o patro výš psal u piva Svatopluk Čech svůj Epochální
Francouzská elegance s výraznými doplňky
rezidenceonline.cz
Francouzská elegance s výraznými doplňky
Bílé srdce neoklasicistního bytu bije v tepu moderního nábytku výrazných barev. Kosmopolitní apartmá v centru Moskvy, nacházející se v prestižní rezidenční čtvrti v blízkosti parku Sokolniki, je dokonalým příkladem propojení historického ducha se současným designem. Realizace konceptu interiéru se ujala Oksana Salberg-Vachnadze z významného ateliéru O2 Design Moscow Studio. Její návrh dostal ocenění v mezinárodní
Japonsko pohřešuje národní poklad: Zmizel v soukromých sbírkách?
enigmaplus.cz
Japonsko pohřešuje národní poklad: Zmizel v soukromých sbírkách?
Samurajská dýka tantó ze 13. století je jedním z nejcennějších artefaktů japonského dědictví. Nikdo ovšem neví, kde se nyní nachází. Stopy po cenném poklady zmizely už před mnoha lety a jeho současný
Zuzana Bubílková v Hovorech W nepoliticky nejen o politicích
nasehvezdy.cz
Zuzana Bubílková v Hovorech W nepoliticky nejen o politicích
Díky projektu „Podzim s láskou a humorem“, jehož mediálními partnery jsou už druhým rokem i vybrané tituly našeho vydavatelství, se pravidelně každé poslední úterý v měsíci ve zcela zaplněné rozhlasov
Levandulová zmrzlina
tisicereceptu.cz
Levandulová zmrzlina
Vyzkoušejte zmrzlinu s barvou, vůní a příchutí levandule – určitě si ji zamilujete! Potřebujete 4 lžíce a 1 lžičku levandulových květů 300 ml plnotučného mléka 300 ml smetany ke šlehání 70 g
Evropská premiéra vozu Rolls-Roce Spectre Black Badge v České republice
iluxus.cz
Evropská premiéra vozu Rolls-Roce Spectre Black Badge v České republice
Společnost Rolls-Royce Motor Cars vůbec poprvé na evropském kontinentu odhalila model Spectre Black Badge – ještě silnější alter ego značky. Recepce pro novináře se konala v soukromé vile nedaleko Pra
Pod stan mě už nedostanete
skutecnepribehy.cz
Pod stan mě už nedostanete
Mít současně dva muže v mém věku není výhra. Tím spíš, že jeden je obézní, nudný, ale zajištěný, zatímco ten druhý je jen lehkomyslný dobrodruh. Jsem už ale ve věku, kdy si dvakrát vybírat nemohu. Nouzi o pořádného chlapa mají i mladé a krásné slečny, a to já už dávno nejsem. Navíc muži umírají o několik
Nikolaj Miklucho-Maklaj: Sám na ostrově kanibalů
21stoleti.cz
Nikolaj Miklucho-Maklaj: Sám na ostrově kanibalů
Byl vrstevníkem lékaře a etnografa Emila Holuba, ale na rozdíl od něj téměř upadl v zapomnění, a to i ve své rodné zemi. Jen Papua Nová Guinea si připomíná vědce, který se s notnou dávkou odvahy pusti
4 odvážné ženy v odboji: Nacistům vzdorovaly archeoložka, letuška nebo mladá svůdnice
historyplus.cz
4 odvážné ženy v odboji: Nacistům vzdorovaly archeoložka, letuška nebo mladá svůdnice
Je bystrá, vtipná, půvabná a krásně se směje. Trixi dokáže všech těchto zbraní plně využívat. Získá si důvěru německých důstojníků, kteří se točí kolem Lucernafilmu. Od jednoho z nich údajně dostane nabídku pracovat pro nacistické tajné služby. Odmítne to a dvojitou špionkou se nestane… Dobrovolně riskují život, i když některé z nich ještě ani pořádně
Epocha slaví na Pražském hradě
epochanacestach.cz
Epocha slaví na Pražském hradě
Časopis Epocha má letos 20. narozeniny a takové kulatiny je potřeba řádně oslavit. Naše nejvěrnější čtenáře jsme proto 24. dubna pozvali do prostoru vskutku epochálního – do Rudolfovy slévárny v areálu Pražského hradu, kde se kdysi natáčel film Císařům pekař – Pekařův císař a kde o patro výš psal u piva Svatopluk Čech svůj Epochální
Hepčíííí, jaro je tady
nejsemsama.cz
Hepčíííí, jaro je tady
Nechcete proplakat a prosmrkat jaro? Pylové alergie vás sice nezbavíme, ale poradíme, jak nepříjemné příznaky zmenšit na minimum. Rozkvetlé stromy jsou krásné, ale… Pro mnohé znamená tahle romantická sezona neustálé kýchání, svědění očí a rýmu. Jarní alergie umí pěkně potrápit. Jak se bránit pylovým útokům a užít si jaro v jeho rozkvetlé kráse naplno? Trápení