Zprvu rytíř na bílém koni, posléze citový vyděrač. Stále si jen stěžoval a nic mu nebylo dobré. Stala se ze mě jeho ošetřovatelka.

Ale také kuchařka a nakonec i služka. Všechno jsem si ale líbit nenechala! Chodili jsme spolu dva roky a já se domnívala, že ho dobře znám. Byl milý a citlivý, inteligentní, a dokonce i vtipný. Také, proč to nezmínit, se mi moc líbil.

Dokonce tolik, že i po těch dvou letech, co jsme se znali, se mi vždy rozbušilo srdce, jen jsem ho uviděla.

Zbožňovala jsem ho

Měl velmi krásnou tvář, takovou ostře řezanou, s orlím nosem. Na bradě měl důlek, to už se dneska jen tak nevidí! Prostě nádherný chlap! Já si ho prohlížela při každé příležitosti. Tajně, aby mi nezpychl a nepoznal, jak moc se mi líbí.

Byla jsem jím skoro posedlá! Mým cílem bylo si ho nastěhovat k sobě. Jako by to mohlo něco ovlivnit! Já ale měla pocit, že až ho budu mít doma, budu ho mít jistého. Taková naivní myšlenka!

Luboš se nechal trochu přemlouvat, tak jsem jeho přistěhování ke mně brala jako svoje velké vítězství. Netušila jsem, jak moc se mýlím! Ne nadarmo se říká, že největším trestem bývají splněná přání. Už několik dní po svém slavnostním příchodu ke mně ulehl.

„Bolí mě záda,“ oznámil a v podstatě už nevstal. Tedy vstal, ale jen proto, aby se dobře najedl nebo vykoupal v nějaké luxusní pěně.

Jen stále lenošil

Nechal si vystavit neschopenku a já mu dělala pomyšlení. Ale ani to pomyšlení nestačilo. Neustále něco potřeboval, vyžadoval a potom mě už i buzeroval. Řízky obden, vychlazené pivko, masáže zad, a dokonce hned ráno čerstvé noviny.

Zprávy z internetu prý nejsou ono. Malou televizi jsem musela vyměnit za velkou, aby na ni z postele viděl. Vlastně mu nevyhovovala ani ta postel, s omluvami jsem musela okamžitě objednat novou zdravotní matraci. Samozřejmě notně drahou!

Po nějakých penězích na domácnost nemohla být řeč. Zprvu jsem se styděla zeptat, zda a kolik mi bude přispívat. Když jsem si konečně dodala odvahu, jen se podivil. Vždyť já vydělávám a on marodí! Chudáček. Jak bych mohla něco takového chtít?

Podezřelá příbuzná

Potom ho najednou začala navštěvovat dcera. Domnělá dcera! Věděla jsem, že nějakou má, ale byl s ní prý roky pohádaný. Nyní ho začala navštěvovat, ale se mnou nekomunikovala.

Zdála se mi docela stará na to, aby byla jeho dcerou, ale on tvrdil, že jen tak vypadá. Moje podezření, že se tu nehraje čistá hra, neustále rostlo. A návštěvy jeho dcerušky byly stále častější. Hlavně když jsem nebyla doma.

Stačilo pořádně zakřičet

Zastihla jsem ji vždy jen na odchodu, ani do očí se mi nepodívala. Jenže potom jsem se vrátila dřív ze zaměstnání a nestačila koukat. Dcerunka ve spodní košilce u přítele v pelíšku! Vlastně mě to ani moc nepřekvapilo. Moc jsem se nerozmýšlela.

Zakřičela jsem nejvíc hlasitě, jak to šlo, a ukázala rukou ke dveřím. „Ven!“ Lekli se oba, podvodníci. Dceruška ani na nic nečekala, snad se bála, že po ní něco hodím, a vypadla. Hodně rychle a navždy! A přítele jsem vypakovala z bytu také. To raději budu zase sama.

Vlasta M. (59), Vsetín