Byla jsem puťka a ve škole si nechala všechno líbit. To se ovšem změnilo, jakmile přišla chvíle, kdy jsme se po letech zase všichni setkali.
Je mi přes šedesát let a jsem už dávno vyrovnaný člověk. V mém mládí a dětství tomu tak ale nebylo. Jistě na tom měla vinu výchova. Byla jsem třetí ze čtyř dětí a moje sebevědomí bylo na bodě mrazu.
Vyrůstala jsem totiž v poměrně chudé rodině, a navíc jsem nebyla žádná krasavice, spíš takové ošklivé káčátko. Moc jsem toho nenamluvila, takže jsem nebyla mezi dětmi ani moc populární.
Udělala to schválně
Ve třídě se mi moc líbil Vašek, nebyl to taky žádný velký krasavec, ale správný kluk, co má ďolíčky ve tvářích a živé oči. Snila jsem o tom, že si ho jednou vezmu a budeme žít šťastný život na naší vesnici, kde jsem vyrůstala. Najdeme si malý domek se zahrádkou a budeme mít tři děti.
Jenže do třídy s námi chodila taky Naďa. Byla to krasavice, do které byli všichni kluci zamilovaní. Navíc byla zábavná a pořád rozesmátá a taky nosila věci z Tuzexu. Mohla mít každého kluka, kterého si vybrala, ale ona si umanula Vaška. Myslím, že to tehdy udělala schválně.
Vaška si vezmu!
Celá třída už věděla, že se mi Vašek líbí a jednou se mi kvůli tomu posmívali. A Naďa mi škodolibě řekla, že si Vaška vezme ona. Měla pravdu, neměla jsem šanci, i když jsem se snažila.
Po maturitě jsem odešla z naší vesnice, kde zůstala Naďa s Vaškem, pořídili si domek a měli tři děti.
Já si vzala Ivana. Dělal na dráze, byl to hodný a tichý člověk. S ním jsem měla děti dvě. Časem jsem se vypracovala na knihovnici a stala se ze mě docela pěkná panička. Zejména po čtyřicítce se kolem mě začali chlapi točit, až jsem je musela odhánět.
Do rodné vsi jsem přestala jezdit, protože tam už nikdo z příbuzných nežil. Když se blížila padesátka, přišla mi pozvánka na třídní sraz.
Původně jsem jet nechtěla, manžel mi ale domlouval, že budu litovat, a já si nakonec řekla, že alespoň všichni uvidí, že už nejsem to, co jsem bývala.
Když jsem vstupovala do restaurace, kde se akce konala, nohy se mi přece jen třásly. V salonku seděla dost děsivá společnost. Spolužáci.
Všichni zírali
Bylo neuvěřitelné, jak většina z nich sešla. Zírali na mě s otevřenou pusou, jaká jsem teď krasavice. To mi dělalo dobře. Ovšem ze všeho nejvíc mi zalahodilo, když jsem uviděla Naďu. Vlastně jsem ji vůbec nepoznala.
Ta tlustá paní s řídkými vlasy, to byla ta třídní kráska? Vašek mě ovšem překvapil ještě víc. Stal se z něho pěkný a charismatický chlap. Ten by stál za hřích! A v tu chvíli mě to posedlo. Probudila se ve mně pomsta. Všechny ty vzpomínky na stará příkoří se probudily a vybublaly na povrch.
Nedalo se tomu zabránit. ten večer jsem byla prostě skvělá a okouzlující, zatímco Naďa koukala na dno sklenky a ronila tam hořké slzy. Musela jsem jí to prostě vrátit i s úroky! Jaké štěstí, že neměla kontakt na mého muže. Tu nevěru jsem mu nikdy nepřiznala.
Hana (62), Kolín