Domů     Lásku jsem nalezla v kostele
Lásku jsem nalezla v kostele
6 minut čtení

Bylo mi už přes třicet a stále se mi nedařilo najít muže, který by byl nejen milujícím manželem, ale i hodným a spolehlivým otcem našich dětí.

Vždycky jsem chtěla mít velkou rodinu. Všechny moje kamarádky už dávno vodily svoje ratolesti do školky a já stále čekala na svoje štěstí. „Najdi si někoho v práci!“ radily mi moje přítelkyně.

„Tam není žádný chlap, který by stál za to,“ kroutila jsem odmítavě hlavou. Kdyby viděly, co jsou moji kolegové za typy, určitě by nikdy nic podobného ani nevyslovily.

Babička uměla vždy poradit

Zkoušela jsem najít štěstí na seznamkách, chodila si sedat do parků s knížkou v ruce a občas zašla sama i do kavárny, abych dala štěstí příležitost.

„Takovou hodnou holku, jako jsi ty, Evičko, přece musí chtít každý muž,“ říkávala moje babička, když jsem k ní přišla na návštěvu. „Třeba zase tak moc hodná nejsem,“ usoudila jsem. „Já si myslím, že právě až moc,“ vytahovala z trouby koláč.

„Muži potřebují mrchy, které je dokážou srovnat!“ vysvětlovala mi moje babička. „A ty jsi byla taky mrcha, když s tebou dědeček vydržel tak dlouho?“ smála jsem se. „A jaká!“ babička se podívala na fotku svého manžela, kterou měla vystavenou na skříňce.

„Pěkně jsem mu nandala, když si to zasloužil!“ řekla rázně. „Ale to se stávalo jen málokdy. Tvůj dědeček byl příkladný chlap, kterých už dnes moc není.“ „No právě,“ vzdychla jsem.

„Kde mám nějakého takového najít?“ „Třeba v kostele,“ překvapila mě babička svou odpovědí. „Zkus poprosit svatého Tadeáška, ten prý plní přání,“ pošeptala mi babička.

Udělala jsem rozhodnutí

Chvíli mi trvalo, než jsem se opravdu rozhodla jít se do kostela podívat. Ostatně malá modlitba ke svatému Tadeášovi mi přece nemohla ublížit.

Chvíli jsem postávala na náměstí Republiky před vchodem do kostela, než jsem v sobě našla odvahu navštívit tuto prostou kapucínskou stavbu bez věží. Vstoupila jsem na malý dvorek, kde se po mé levé ruce nacházela socha Judy Tadeáše obklopeného dvěma anděly.

Na jeho podstavci hořelo v malých červených miskách několik desítek svíček a socha byla obložena množstvím květin.

Přeříkala jsem modlitbu

Stanula jsem svatému Tadeášovi tváří v tvář a najednou nevěděla, co mám dělat. Jestli mám své přání vyslovit nahlas, nebo se jen tiše modlit, jako to dělali lidé stojící vedle mě. Jenomže jak měla znít slova mé modlitby?

Naštěstí mi pomohly malé cedulky, které byly připevněné průhlednou folií na kamenném zábradlí. „Svatý Judo Tadeáši, blízký příbuzný Krista Pána, našeho vykupitele!“ četla jsem v duchu znění modliteb.

„Apoštole a mučedníku, slavný ve ctnostech a zázracích…“ Ta slova mi přišla tak niterná a mocná, až mi do očí vstoupily slzy. Snažila jsem se je v sobě potlačit, ale draly se na povrch stejně jako všechen žal, který jsem měla ukrytý ve své duši. A že ho tam bylo.

Slzy jsem nemohla zadržet

Vytáhla jsem z kabelky papírový kapesník a utřela si do něj nos. Stejně mi z něj teklo dál. Musela jsem se do něj vysmrkat, čímž jsem vyrušila ostatní. Bylo mi trochu trapně, ale mnohem víc než na mých pocitech teď záleželo na tom, abych dočetla magický text.

„Svatý Tadeáši, slibuji, že na Tvou přímluvu nikdy nezapomenu a budu tě chválit před světem jako velikého ochránce. Amen.“

Našla jsem si tiché místo

Dočetla jsem, a to už se mi po tvářích koulely slzy jako hrachy. Takhle jsem nemohla vyjít ven před brány kostela, abych všem ukázala, jak jsem zranitelná. Jak moc moje duše pláče.

Proto jsem místo do ruchu velkoměsta vkročila do kostela, vítána sochami, které na mě shlížely z výklenků ve zdi. Usadila jsem se do nejzazší kostelní lavice a snažila se uklidnit.

Nabídl mi kapesník

Ani jsem si nevšimla, že vedle mě sedí trochu nahrbený mladý muž, který je začtený do jakési knihy. Bible to rozhodně nebyla. Z nosu mi pořád teklo a já už neměla žádný suchý kapesník.

Posmrkávala jsem tedy a rušila tím toho muže stejně jako lidi modlící se k Tadeášovi. „Nepotřebujete kapesník?“ zašeptal do posvátného ticha kostela a jeho hlas se rozlehl prostorem.

„Vy nějaký máte?“ obrátila jsem se na něj a bylo mi jedno, jestli vidí moji rozmazanou řasenku kolem očí.

Milý, vzdělaný muž

Ten muž mi místo odpovědi podal papírový kapesník a já se do něj znovu vysmrkala. „Děkuji,“ kývla jsem mu s vděčností a pokusila se trochu usmát. „Je tu pěkná zima, to pak člověku teče z nosu jako z kohoutku,“ zažertoval. „Ano,“ přikývla jsem.

„Co studujete?“ nedalo mi, abych se nezeptala. „Architekturu,“ pozvedl svou knihu. „Představte si, že ty sochy venku tvořily původně sousoší na Karlově mostě!“ přisedl si ke mně blíž, ukázal mi obrázek ve své knize a pokračoval:

„Zatímco obrazy bočních oltářů svatého Antonína a Felixe jsou díla Karla Škréty,“ ukázal na oltář před námi. „A co je tamto?“ všimla jsem si jakéhosi náhrobku. „To je náhrobek generála Maxmiliána Browna,“ vysvětlil mi. A tak jsem se ještě dozvěděla vše o historii tohoto kostela.

Konečně jsem našla štěstí

Václav, jak se mi muž z kostela představil, se ukázal jako velmi chytrý a vzdělaný muž. Byla jsem opravdu ráda, když mě pozval na rande nikoli do kavárny, ale do dalšího nádherného kostela.

Začala jsem s Václavem objevovat památky a ráda poslouchala jeho zasvěcené výklady stejně jako romantická vyznání lásky, která je posléze nahradila. Do roka a do dne se nám narodil syn a my s Václavem jsme se vzali. A já jsem tak konečně nalezla své obrovské štěstí.

Eva K. (54), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Seznámili jsme se, když policajt zastavil tátovo auto a zjistilo se, že řidičovy doklady nejsou tak docela v pořádku. Policista, který nás stavěl, byl mladý a hezký, mohla jsem na něm oči nechat. Na druhou stranu jsem tušila, že to zas tak příjemné setkání nebude, protože táta, který seděl za volantem, byl odjakživa roztržitý zmatkář. Viděla jsem mu na obličeji, že se blíží katastrofa. „Váš tec
3 minuty čtení
Dospělí říkávají dětem, ať nedělají hlouposti, a přitom je sami dělají také. A to dokonce i ve věku, kdy už by dávno měli mít rozum. Za svoje bláznivé rodiče jsem se od jistého věku styděla. Ale ne tak normálně, jako se za rodiče stydí puberťáci, aby později zjistili, že se mamince a tatínkovi až nápadně podobají, že dělají podobné chyby jako oni a že je vlastně mají a vždycky měli rádi. U nás
3 minuty čtení
Padesát let spolu. Říkáte si: to to ale uteklo. Nechtělo se mi slavit okázalou zlatou svatbu. Nakonec jsem ráda, že jsme to udělali! K obnovení svatebního slibu nás vyhecovali kamarádi a taky můj brácha se švagrovou. Nechtěla jsem to, zoufale jsem se bránila, ale tlačili na mě. Asi se těšili, že se zadarmo najedí a napijí, však to znáte. Taky že si zažertují na náš účet. Jenže naše manželství n
3 minuty čtení
Stál na naší střeše a já jsem se zamilovala na první pohled. Ano, je to tak, takhle netradičně jsme se seznámili. Bála jsem se, že spadne. Všechno začalo tím, že nám teklo do domu. Střecha byla chatrná a na několika místech děravá jak cedník. Když se mi v pokoji objevila mokrá skvrna a nápadně se zvětšovala, a když mi pak omítka začala padat do postele, rodinná rada usoudila, že je nevyhnutelné
3 minuty čtení
Ještě v září může být voda na koupališti příjemná, a tehdy tomu tak doopravdy bylo. Ale to nebyl jediný důvod, proč jsem tam chodila. Léto si podávalo pomalu ruku s podzimem, ale maličké koupaliště v našem městečku ještě nezavřelo. Bylo totiž krásně. Tak krásně, až to lákalo ke koupání. A čistá, až překvapivě teplá voda, vůně dřevěných převlékacích kabinek, vyhřátých sluncem, nádherné staré líp
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tajemství staré šperkovnice
skutecnepribehy.cz
Tajemství staré šperkovnice
Byl to krásný starožitný kousek, který mi manžel dovezl ze zahraničí. Jenže v sobě skrýval negativní energii. Jsem velkou sběratelkou šperků, a tak mi manžel jednou dovezl ze služební cesty velkou dřevěnou šperkovnici, kterou koupil v Maďarsku na trhu s veteší. Radim často jezdil pracovně mimo republiku a pokaždé mi přivezl nějaký dáreček. Tentokrát byl na
Neviditelné procesy stárnutí: Když mozek a srdce zpomalují
epochaplus.cz
Neviditelné procesy stárnutí: Když mozek a srdce zpomalují
Stárnutí není jen o vnějších známkách, ale především o tom, co se děje uvnitř. Mozek a srdce, dva nejdůležitější orgány v našem těle, sice nejsou na první pohled vidět, ale jejich stárnutí ovlivňuje náš život více než cokoli jiného. Jejich výkon a odolnost klesají, a to v závislosti na tom, jak se k nim chováme.
6 nejdůležitějších listin Karla IV.: Spálil výsledek své usilovné práce?
historyplus.cz
6 nejdůležitějších listin Karla IV.: Spálil výsledek své usilovné práce?
Při rytířském turnaji málem zemřel. Na dlouhou dobu skončí na lůžku. Karel na něm ale nezahálí a pracuje na zemském zákoníku, který má přistřihnout křídla rozpínavé šlechtě. Jenže čeští páni se o svůj vliv připravit nenechají a Lucemburk s nimi do otevřeného konfliktu nepůjde… Během své vlády Karel IV. (1316–1378) hýřil aktivitou a vydal desítky
Rychlý a skvělý tvarožník
tisicereceptu.cz
Rychlý a skvělý tvarožník
Příprava tvarožníku není žádná věda. Příprava je jednoduchá a chuť fantastická! Nejlepší balzám pro vaše chuťové buňky. Ingredience 6 vajec špetka soli 1 citron 1 kg tvarohu 250 g cukru 50
Má Bernášková políčeno na svého exmanžela?
nasehvezdy.cz
Má Bernášková políčeno na svého exmanžela?
Herečka Jana Bernášková (44) ze ZOO Nové začátky sice mluví o tom, že manželství se scenáristou Rudolfem Merknerem (53) je pryč a ona si jde vlastní cestou, ale podle všeho ho z hlavy nedostala.
Jak svést  muže podle  znamení
nejsemsama.cz
Jak svést muže podle znamení
Podle astrologie je každé znamení zvěrokruhu obdařené schopností lásku brát i dávat. Jakými způsoby můžete svést každého muže? Stačí jen vědět, kdy se narodil… Beran (21. 3. – 20. 4.) Je akční, rázný a nepatří mezi ty, kteří jsou ochotní na něco nebo někoho čekat. Má rád, když je kolem něj vzrušení a drama, ale pouze to, které vyvolá on
Pařížské podzemí je plné duchů!
enigmaplus.cz
Pařížské podzemí je plné duchů!
Když přestanou pařížské katakomby plnit funkci hromadného pohřebiště, do podzemních štol se již neodvažuje nikdo vstupovat. Změna nastane v průběhu 20. století, kdy jistí lidé dostanou nápad, že by ka
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Barevný podzim v srdci Šumavy
epochanacestach.cz
Barevný podzim v srdci Šumavy
Příroda je tu tak divoce veselá, až se vám chce radostí vykřiknout. V tomto období navíc září pestrou škálou barev. Šumavské Povydří si v tento čas nelze nezamilovat. Hluboké údolí řeky Vydry charakterizují husté šumavské hvozdy a neustále zvonivě zurčící voda, která vede vašekroky lépe než nějaká GPS. Naučná stezka Povydří je jedna z nejkrásnějších,
Život s endometriózou: Každodenní bolestivá realita mnoha žen
21stoleti.cz
Život s endometriózou: Každodenní bolestivá realita mnoha žen
Při endometrióze rostou buňky endometria neboli výstelky děložní dutiny i mimo dělohu, což má za následek silné bolesti v oblasti pánve, nepravidelnou menstruaci a často i neplodnost. Nemoc postihuje
SEW: Největší hodinářská show střední Evropy opět žádá o pozornost
iluxus.cz
SEW: Největší hodinářská show střední Evropy opět žádá o pozornost
V elegantních sálech pražského paláce Žofín se 7. a 8. listopadu odehraje jedenáctý ročník výstavy výjimečných hodinek Salon Exceptional Watches. Exkluzivní setkání, kde se hodinky nestávají pouhým uk
Cechmistr musel vést příkladný život
epochalnisvet.cz
Cechmistr musel vést příkladný život
Mezi svými cechovními druhy se těší velké vážnosti. Takové, že ho ostatní následují i do boje, když je to třeba. Jistý Vodička, představený cechu řezníků, v roce 1310 vede jeho členy do bitvy o Prahu, kterou svádí Jan Lucemburský s Jindřichem Korutanským. Za odměnu bude povýšen na pražského primátora.   Cechy, které sdružují zástupce konkrétních