Domů     Záříš jako hvězda, říkal mi ten modrooký kluk
Záříš jako hvězda, říkal mi ten modrooký kluk
7 minut čtení

Vdala jsem se za Láďu, protože mi připadal seriózní a zodpovědný. Jenomže všechno bylo jinak, vyklubal se z něj lhostejný a nudný chlap.

Začaly letní prázdniny. Kdekdo měl velkolepé plány, sousedé se chystali do Tater, a třeba moje nejlepší kamarádka letecky do Rumunska.

Už se nemohla dočkat, předváděla mi slamák s růžovou stuhou a parádní pruhované plážové šaty, v obojím se chystala oslňovat větrem ošlehané domorodce. „Hlavně se neptej, kam jedu já,“ zanaříkala jsem. „Měli byste si promluvit,“ nabádala mě.

„Řekni Láďovi, že takhle to dál nejde. Jste spolu už dva roky, a nikdy nikam nejedete. Proboha, proč?“ Pokrčila jsem rameny. Jela bych k moři, až bych brečela. Nemělo smysl vysvětlovat, co už jsem jí říkala stokrát.

Láďa je ředitel, bude v práci, pořád, bez ustání, až do roztrhání těla, víkendy a prázdniny nevyjímaje. Je oddaný továrně, nic jiného jej nezajímá. Proč jsem si ho vzala? Připadal mi seriózní, na rozdíl od kluků, kteří se mnou chodili do třídy.

To byli puberťáci praštění pavlačí, kdežto Láďa, ten měl úroveň. Tak třeba Rybařík mi na chmelu kdysi řekl, že udělá úplně všechno pro to, abych s ním šla na rande. Třeba i zkonzumuje žížalu.

„Tak jo, ale vyberu ti ji sama,“ odpověděla jsem se smíchem a našla pořádnou, tlustou, vykrmenou. Rybařík se při pouhém pohledu na ni pozvracel – a bylo vymalováno. Proti takovým byl můj Láďa král.

Alespoň se snažil

Časem mi jeho serióznost začala lézt na nervy. Možná byl spíš nudný než seriózní. Od rána do večera sedával nad papíry, v práci a potom i doma. Nic s ním nebylo. Kdysi jsem chodívala na tancovačky, tak ráda jsem tancovala.

Když jsem ale takový nápad Láďovi nadhodila, podíval se na mě tak vyděšeně, jako bych mu právě navrhla vrhnout se do nitra sopky. „Jsi jako dítě,“ poznamenal a kroutil hlavou. „Já řídím firmu, chápeš?

Co kdyby mě někdo z podřízených viděl, jak hloupě křepčím na nějakou bezduchou melodii? Ztratil bych veškerou autoritu. Kromě toho nemám ani vteřinu času. Zítra mi přijede delegace z NDR. Ne­umíš se nějak zabavit?

Mám ti koupit štěně?“ Svěsila jsem ramena a šla raději vařit večeři. Zastesklo se mi po Rybaříkovi, nebyl to žádný Einstein, ale byla s ním aspoň psina, byť se nedala považovat za intelektuální humor. Ale alespoň se snažil. Láďa se nesnažil o nic. Jenže já byla ještě mladá na takovou totální rezignaci.

Nikdy to neudělám

Láďa mi někdy připadal starší než moje babička, šmrncovní dáma, která se moderně oblékala, u ohníčku hrála na kytaru, psala milostnou poezii a každý rok jezdila do lázní naparovat se před postaršími lázeňskými šviháky.

„Všichni jedou na dovolenou,“ přesvědčovala jsem další den znovu Láďu, který opět soustředěně brejlil do lejster a svítil si na to lampičkou, protože se schylovalo k půlnoci.

„Jitka letí do Rumunska, Hůlovi jedou do Tater, pořídili si kvůli tomu nový embéčko, babička se chystá do Mariánek jako vždycky, dokonce i naši pojedou v srpnu na Zemplínskou šíravu, a my?“ Láďa vstal od dubového psacího stolu, rozčileně rázoval po pokoji a vykřikoval:

„Já nejsem jako všichni! Copak myslíš, že můžu v podniku týden chybět? Nikdy jsem to neudělal a ani neudělám.“ Den nato mi koupil zájezd do Bulharska. Pro jednu osobu. Nevěděla jsem, zda se mám smát, anebo plakat.

Postupem času jsem se rozhodla, že se budu těšit a že si deset dní u moře řádně vychutnám.

Samotná

Sice budu vypadat jako osamělá chudinka, ale nad to se povznesu. Parádně si zaplavu, projedu se zuřivě houkajícím parníkem, sním tunu zmrzliny a po večerech budu koukat na západy slunce nad mořem a budu šťastná.

„To se nebojíš pustit mě samotnou?“ broukla jsem směrem k Láďovi. „Co jsi říkala?“ vzhlédl od lejster. Už jsem dotaz nezopakovala. Nakoupila jsem si na dovolenou novou letní garderobu, sbalila kufr a o pár týdnů později zamávala manželovi.

Dovolená u moře začínala a já jsem se rozhodla, že si ji přece jen užiju. I když sama, samotná. Jmenoval se Jáchym. Hrnul se do hotelu s hloučkem kamarádů, ale najednou zůstal stát a upřel na mě ty své modré oči.

Zrovna jsem úchvatným krokem manekýnek vyplouvala ze dveří, oblečena do dlouhých bílých letních šatů, zdobených červenými růžičkami.

Když k tomu přičtete dlouhé plavé vlasy, bílý klobouk s dramaticky širokou krempou a slušivé brýle proti slunci, dá se říct, že jsem nevypadala špatně. Kluk praštil batohem o zem a zvolal: „No co vy tady děláte?“ Ta otázka mě rozesmála.

Jsem vdaná

„Tak v osm v přístavu, u sochy Neptuna,“ dodal a vypařil se. Drzoun. Na to zapomeň. Ale po dlouhém a krásném dni, v němž nechyběla plavba po moři, koketování s námořníky, zmrzlina, víno a potápění, jsem najednou nevěděla, co s načatým večerem.

A tak, ani nevím jak, jsem se ocitla u Neptuna. Modrooký kluk, jak se ukázalo, o čtyři roky mladší než já, na mě čekal s růží na dlouhém stonku. „Tak krásná a tak sama?“ zněla jeho úvodní věta. „Jsem vdaná,“ vypálila jsem, aby mě neměl za chudinku.

„V tom případě musí být pan manžel blázen, když vás pustil samotnou.“ Na to nebylo co odpovědět. Poděkovala jsem za růži i za kompliment a zamířili jsme do baru na břehu moře. Byl opravdu ještě mládě. Hned v baru, kam doléhalo šumění vln, mě požádal o ruku.

První hvězda

„Kdybys teď utekla, prohledal bych celé pobřeží, dokud bych tě nenašel,“ vychrlil. Bylo to směšné a dojemné vyznání zároveň. Od manžela jsem nic takového neslyšela ani před svatbou. Přemýšlela jsem, co mi kdy Láďa řekl romantického. Napadlo mě snad jen:

„V práci se slavilo MDŽ, tak jsem ti přinesl chlebíček a tatranku.“ Deset dní s Jáchymem bylo to nejkrásnější, co mě kdy potkalo. Každý večer jsme spolu pozorovali západ slunce, drželi se za ruce a přáli si zastavit čas.

„Podívej,“ ukázala jsem na tmavnoucí nebe. „Vyšla první hvězda.“ Oponoval: „Ba ne. Ta první už vyšla, sedí vedle mě a září jako žádná jiná.“ Potom jsme do noci tančili, hrála nám k tomu jako o život místní kapela.

Když jsme se poslední den loučili, v očích se mu třpytily slzy, stejně jako mně. „Patříš jinam,“ řekl těžce. „Doma na tebe někdo čeká. Ale vzpomínky mi nikdo nevezme, to mi věř.“ Doma na mě nikdo nečekal.

Na památku

Láďa byl v práci. Sama jsem se vláčela s kufrem z autobusové zastávky, a teprve když jsem měla vybaleno a uklidila byt, ozval se klíč v zámku. „Ahoj,“ řekl Láďa. „Nevím, kde mi hlava stojí. Nemáme někde aspirin?“ Ani se nezeptal, jaké to bylo v Bulharsku.

Natočila jsem si do sklenice vodu, sesula se na nejbližší židli a položila si hlavu do dlaní. Sáhla jsem po kabelce, abych se probrala drobnostmi, které by mi připomněly Jáchyma.

Na památku jsem si schovala do peněženky vizitku z našeho oblíbeného baru na břehu moře.

Příjemný hlas

Když jsem ji vyndavala, vypadla z peněženky fotka Ládi, kterou jsem tam nosila už dlouho. Teď ale byla jiná. Láďovi na fotce kdosi přimaloval ošklivé brýle a legrační knír. Přimělo mě to k úsměvu.

Ke znehodnocené fotografii onen tajemný neznámý zastrčil pomuchlaný papírek s adresou a telefonním číslem. „A co bude k večeři, mám hlad,“ neslo se ke mně z Láďovy pracovny. Neodpověděla jsem, zavřela jsem dveře a potichoučku vytočila číslo.

Vzápětí jsem uslyšela Jáchymův příjemný hlas. Domluvili jsme si rande, potom další, a nakonec už jsme bez sebe nedokázali být ani minutu, a tak jsme se navzdory některým překážkám vzali.

Pavlína (60), Rakovník

Související články
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Montblanc znovu ožívá ve světě Wese Andersona
iluxus.cz
Montblanc znovu ožívá ve světě Wese Andersona
Legendární značka luxusních psacích potřeb a doplňků představuje svou novou kampaň Let's Write, v níž navazuje na výjimečnou spolupráci s režisérem Wesem Andersonem. Ten pro Montblanc opět vykreslil p
Když kvete louka, pomáhá klimatu
21stoleti.cz
Když kvete louka, pomáhá klimatu
Rostliny jsou víc než jen zelený porost naší krajiny. Hrají zásadní roli v koloběhu uhlíku, a tím i v ochraně klimatu. Nová studie vedená vědci z Biologického centra AV ČR ukazuje, že druhová pestrost
Jak vládla královna Hollywoodu?
historyplus.cz
Jak vládla královna Hollywoodu?
Její nevinný výraz a plachý pohled ji skvěle pasují do rolí mladičkých dívenek. Mary Pickfordová v nich poblázní doslova celý svět. V době, kdy se na profesi herce hledí ještě skrz prsty, se stane jednou z nejslavnějších žen nejen v USA a vyslouží si titul „královna Hollywoodu“. Herečkou z nouze Je jí sedm let, a
Ztracené osady Rychlebských hor a Králického Sněžníku: Hlas krajiny, která nezapomíná
epochanacestach.cz
Ztracené osady Rychlebských hor a Králického Sněžníku: Hlas krajiny, která nezapomíná
Když stoupáte hustým lesem nad Starým Městem pod Sněžníkem nebo se prodíráte mlhavým ránem Rychlebských hor, krajina tu šeptá. V každém pařezu, v zarostlém sadu, v pokřiveném ovocném stromě, který tu ještě vzdoruje větru, slyšíte ozvěny lidského života, který se ztratil – ale ne docela. Jsou místa, která z map zmizela, ale nikdy nezmizela z
Mřížkový koláč
nejsemsama.cz
Mřížkový koláč
Meruňky můžete nakombinovat i s lesním ovocem. Hodí se k nim i výrazné bylinky, jako je rozmarýn, tymián nebo levandule. Ingredience na 1 kulatou formu: Na těsto: ● 300 g hladké mouky ● 1 vejce ● 1 žloutek ● 150 g másla ● 1 lžička nastrouhané citronové kůry ● 2 lžíce řeckého jogurtu ● 100 g cukru Na dohotovení: ● 800 g meruněk ● 1 skořicový cukr Postup: Do mísy nasypte mouku, cukr a citronovou kůru. Přidejte
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Fenomén „divokých mužů“ ve středověké mytologii: Byli to přežívající neandrtálci?
epochalnisvet.cz
Fenomén „divokých mužů“ ve středověké mytologii: Byli to přežívající neandrtálci?
Chatrně oblečený venkovan se kradmo ubírá lesem a co chvíli se pozorně rozhlíží. Nedivte se, vydat se v 15. století do lesa pro nějaký ten otop, to byl často i hrdelní zločin. Pak se však stane něco strašného. V lesním přítmí spatří mohutnou postavu s černými rozcuchanými vlasy. Je to snad sám vládce pekla? Ve středověké
Zanevřela Angelina Jolie po rozvodu na muže?
nasehvezdy.cz
Zanevřela Angelina Jolie po rozvodu na muže?
Smutný příběh. Je slavná, a navíc ikona krásy. Přesto herečka Angelina Jolie (51) zůstává opuštěná jako kůl v plotě. Po dramatickém rozvodu s Bradem Pittem (61) v roce 2016, kde nechyběla obvinění z
Viděl někdy někdo Boha? Biblické rozpory ve zjevení Hospodina
epochaplus.cz
Viděl někdy někdo Boha? Biblické rozpory ve zjevení Hospodina
Janovo evangelium jasně tvrdí: „Boha nikdy nikdo neviděl.“ Přesto se ve Starém zákoně objevují pasáže, které tuto premisu zpochybňují, popisujíce osobní setkání s Hospodinem. Jak je možné, že Kniha knih obsahuje tak zjevné rozpory v tak zásadní otázce? Ačkoliv novozákonní Janovo evangelium obsahuje pasáž, kde se doslova říká „Boha nikdy nikdo neviděl,“ (Jan 4:12), některé
Talentovaný Tony Cicoria: Piáno ovládne jako blesk z čistého nebe!
enigmaplus.cz
Talentovaný Tony Cicoria: Piáno ovládne jako blesk z čistého nebe!
Před klavírem sedí zkušený americký hudebník Tony Cicoria (*1952) a vypravuje: „Pamatuji si to, jako by to bylo dnes. V roce 1994 jsem působil jako ortoped v New Yorku. V té době ještě neexistovaly mo
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
Panák se díval v noci oknem do mého bytu
skutecnepribehy.cz
Panák se díval v noci oknem do mého bytu
Okno protějšího domu bylo zavřené celá léta. Jedné noci se to ale změnilo. Moje zvědavost se mi vymstila. Děsivý pohled strnulé figuríny se mi vrací ve snech doteď. Už dlouhá léta žiju v zapadlé části městského centra. Noci zde jsou však klidné, tiché. Ani na své sousedy jsem si nikdy nemohla stěžovat. I když, byla tu jedna věc,