Zkrátila jsem si k večeru cestu přes les kolem rybníka. Co jsem tam ale uviděla, mě vyděsilo. Byla jsem to já, nebo duch mých předků?
Stalo se to tak před dvaceti lety. Bylo léto. Jeli jsme s rodinou – já, manžel a dcerka, na dovolenou pod stan. Spali jsme v kempu blízko rybníka.
Zaujal mě tam plakát, kde jsem se dočetla, že budou během našeho pobytu promítat v místním kině v blízké vesnici nový film Saturnin. Tu knihu mám velice ráda, a tak jsem byla zvědavá, jak se povedlo slavnou předlohu zfilmovat.
Příjemná večerní procházka
Chodila jsem kolem plakátu několik dní jako mlsný kocour, až přišel den, kdy bylo promítání. Dohodla jsem se s manželem, že on zůstane s dcerou v kempu a já vyrazím do kina sama. Nevadilo mi, že půjdu bez doprovodu, vesnice byla blízko.
Vyšla jsem o půl šesté a docela jsem se těšila na osamělou procházku. Měla jsem dost času. Cesta vedla kolem okraje rybníka lesní stezkou.
Užívala jsem si klid
Vstoupila jsem do lesa, kde byl příjemný chládek, a tam jsem se zastavila. Dýchala jsem čistý vzduch a nemohla se vynadívat. Naplno jsem si užívala ticho a samotu. Hleděla jsem na hladinu rybníka a najednou jsem se začala cítit velice zvláštně.
Říkala jsem si, jaká to je prima dovolená, sluníčko, koupání, všichni jsme zdraví, je nám dobře a jen bychom si měli silněji uvědomovat takové skvělé chvilky a nalézat v nich štěstí.
Rozdvojila jsem se
Najednou se stalo něco opravdu zvláštního. Cítila jsem a také viděla, jak se ode mě odděluje průsvitná bytost. Já jsem pokračovala v cestě dál, kráčela jsem po lesní pěšině, ale zároveň jsem viděla sebe, jak si poletuji spokojeně nad rybníkem.
Ta druhá já nad hladinou se usmívala a mávala na tu, co šla po pěšině. Chvíli jsem byla nezúčastněná létající bytost nad rybníkem a za chvíli jsem se vnímala zase z pozice té na stezce.
Nevím, jak dlouho to vše trvalo, jen vím, že jsem míjela nějaké lidi, kteří si mě absolutně nevšimli. Jako kdyby mě neviděli.
Snažila se mě zastavit
Do kina jsem dorazila právě včas, ale stále jsem přemýšlela, co se mi to přihodilo. Z kina jsem se vracela stejnou cestou. Když jsem se ale přiblížila k rybníku, stalo se to znovu. Zase ten zvláštní pocit. Zase se ode mě odpoutala éterická bytost.
Tentokrát ale spokojeně nepoletovala. Tvářila se naopak nešťastně. Nemohla jsem od ní odtrhnout oči. Jako kdyby mě chtěla zastavit, abych dál nešla. A najednou se to stalo.
Nebyla to náhoda
Jako ve snu jsem cítila, jak se vyřítil kdosi z křoví a strhl mě na zem. Nemohla jsem dýchat a bránit se. Už jsem se loučila se životem, když ode mě toho chlapíka kdosi odtrhl. Byl to rybář, který u rybníka chytal ryby. Třásla jsem se hrůzou.
Rybář mě doprovodil do kempu, kde jsme zavolali policii. Nejzvláštnější ale na všem bylo, že se mu prý zjevila víla, která se vznášela a lákala ho do lesa. Musel ji následovat. A tam nás naštěstí uviděl.
Soňa L. (55), Přerov