Domů     Teď už mám pro strach uděláno
Teď už mám pro strach uděláno
6 minut čtení

Blížil se Svátek zesnulých, stmívalo se čím dál dříve, nastával strašidelný čas. Pršelo, foukalo, kvílela meluzína. Z okna jsem se dívala rovnou na venkovský hřbitůvek. Z toho pohledu šla hrůza.

Každá vesnice má svůj strašidelný dům a každý strašidelný dům má svůj příběh. Takové baráky bývají často neobydlené, čas z nich udělá rozvaliny a lidé si o nich vyprávějí děsivé historky – že se tam stala vražda, někdo se tam oběsil a podobně.

Takhle zle na tom náš dům prozatím nebyl. Ale nebyl na tom ani dobře. V dobách, kdy se o něj starali moji rodiče, na tom ještě dobře byl. Ale správně prorokoval můj otec, když říkal: „Až natáhnu bačkory, barák ti spadne na hlavu.“ A nemýlil se.

Mohla jsem tomu zabránit, kdybych se bývala rozumně vdala. Vzhledem k tomu, že jsem si vzala hezouna, který myslel na všechno jiné, jen ne na práci, tak mi nakonec zůstaly oči pro pláč, barák na spadnutí, zpustlá zahrada a dcera Adélka. A tak se strašidelným domem našeho kraje nakonec bohužel stal zrovna ten můj.

Barák nám „padal“ na hlavu

Ani knoflík jsem si neuměla přišít, natož opravit barák. A zjednat si na to někoho? Žádné kuře nehrabe zadarmo, a já byla věčně švorc. Dcera se dostala do puberty a chtěla se oblékat do značkových oděvů jako její spolužačky. To spolklo většinu mých peněz.

Dbala jsem hlavně na to, aby nám nepršelo do postele, a to zatím nepršelo. Od podzimu do jara jsme se doma třásly zimou, protože kotel na tuhá paliva po dědovi si dělal, co chtěl. A jako by to nestačilo, navíc jsme se doma bály.

V domě jsem se bála

Chápu, že jsem měla před Adélou předstírat aspoň kapku statečnosti, ale strach byl silnější. Zejména když přišel podzim, v komíně kvílela meluzína, tma přiběhla už po čtvrté hodině a vedle našeho domu stál místní hřbitov.

Říkala jsem si, že se tady jednou strachy zblázním. Situace se vyhrotila jednou na podzim, když se dcera zamilovala. Dlouho byla rozumná, rozumnější než její spolužačky, ale když to pak přišlo, úplně jí to ten rozum zatemnilo.

Dcera se zamilovala

Vždycky chodila ze školy rovnou domů, a když náhodou bylo něco jinak, například šla s kamarádkami do kina, řekla mi to předem. Teď byla na první i na druhý pohled vykolejená. Vím, že se to nedělá, ale když jsem se začetla do jejího deníku, rázem bylo jasno.

Zamilovaná, že to víc nejde. Do kluka z průmyslovky, se kterým se seznámila na divadelním představení pro střední školy. Seděl vedle ní. Začali si povídat a zrodila se z toho láska jako trám.

Ve vzduchu visel strach

Jednou večer visel nad hřbitovem měsíc jako kolo. Vítr kvílel a mlátil do okna v koupelně, které jsem zapomněla zavřít. Dovnitř studeně foukalo, začínalo pršet, kapky bubnovaly do okenních tabulek.

Někdo zabušil do dveří, byl to jen vítr, chladný a tak silný, že když jsem dveře s hrůzou otevřela, málem si mě odnesl. Zamkla jsem a vyčerpaně zavřela oči. Lilo jako z konve. Dcera nebyla doma, hodiny ukazovaly půl deváté.

Podívala jsem se oknem ven a na zahradě spatřila černé stíny. Někdo tam byl! Popadla jsem baterku a vyběhla do lijáku. Naštěstí to byla jen prasata, která tam vnikla drátěným plotem. Vzápětí zavrzala branka, přišla Adéla.

Šla jsem pro dědovu brokovnici

Zážitek s kanci mě vyděsil, a tak jsem se rozhodla najít na půdě brokovnici s upilovanou hlavní po dědovi. Potřebovala jsem kance aspoň vystrašit, aby se nevraceli a plot úplně nevyvrátili. Když mě dcera s flintou spatřila, vyděšeně na mě vykulila oči.

„Polož to, mami,“ zaječela. „Copak s tím umíš zacházet?“ Odpověděla jsem: „Neumím, ale nedá se nic dělat. Musím držet hlídku. Přece nenecháme divočáky, aby nám zničili zahradu a plot.“

Cizí chlap v kuchyni

Netušila jsem, že mé odhodlání bránit pozemek dceru tolik vyděsí. Druhý den přišla domů včas, zato s cizím chlapem. Byl to údržbář z jejich školy, jehož koníčkem byly zbraně. Když chlap jako hora vešel do kuchyně, kde jsem zrovna vařila večeři, vykřikla jsem.

Myslela jsem, že se k nám vloupal. Adéla uvedla věci na pravou míru a ukázala mu naši brokovnici. Chlap vykulil oči: „To vám zabavuji, nedotýkejte se toho.“ Unaveně jsem vzdychla.

„Mně už je to jedno, tak ať mě ti kanci třeba sežerou.“ Chlap se smál a sám se pozval na večeři. Po ní mi sdělil, že nazítří přijde a něco s těmi prasaty udělá.

Pomohl s opravami

A slib splnil. Spravil nám plot, urovnal tašky na střeše, nasekal hromadu dříví, roztopil kamna a odjel. Večer, když jsem usínala, jsem si představovala, jaké by to asi bylo, kdyby tady žil a takhle úžasně řešil všechny problémy. Ještě spousta jich zbyla:

dcera přišla zase pozdě domů a na půdě něco šustilo, asi duchové. Bála jsem se tak, že jsem si musela otevřít vodku.

Našla jsem ochránce

Týden nato mě údržbář pozval do vinárny. Mimoděk jsem mu vyprávěla o tom, že se v našem baráku bojím a že dcera chodí domů pozdě a já umírám strachy, že se jí něco stalo. Netušila jsem, že i tohle dokáže operativně vyřešit.

Další večer přivedl mou dceru domů už v pět. Bledá Adéla mi vyprávěla, že ji a jejího kluka vyhledal v městečku, kde se spolu procházeli, namířil na mladíka dědovou flintou a houkl, že bude ode dneška pokaždé do pěti doma.

Takhle jedná opravdový chlap, napadlo mě. Coby lék proti strachu mi daroval jednu ze svých pušek a navrhl, že zařídí, aby se místní hřbitov přestěhoval někam, odkud na něj nebudu koukat z okna. Myslím, že on by to dokázal. Jenže léta už bydlíme spolu, a s ním se nebojím ničeho, ani duchů za oknem.

Kateřina H. (58), Děčínsko

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Na zahradě nám rostl mohutný strom, nevěděli jsme, že se v jeho útrobách skrývá poselství. Náš kocour měl ale tušení... Byl to prastarý strom, který na naší zahradě zasadil můj prapradědeček. Říkalo se, že to udělal poté, co se mu narodil prvorozený syn, můj praděd Vilém. Strom si vysloužil časem v našem rodě značnou úctu. Za těch více jak dvě stě let zmohutněl, a jednou do něj dokonce udeři
3 minuty čtení
Moře kámen vyplavilo mně před očima. Vnitřní hlas mi radil, abych ho vzala a poděkovala samotnému Poseidonovi. Kámen mi přinesl štěstí. Pamatuji si dobře na tu chvíli, kdy jsem stála na břehu moře a dívala se na vstávající slunce. Bylo ráno, poslední rybáři se vraceli se svými úlovky. Byl příliv a vlny dorážely na břeh víc než jindy. Jedna z vln mi vyvrhla přímo k nohám chuchvalec mořských ř
3 minuty čtení
Se sourozenci jsme zažívali bezesné noci. Měli jsme společnou vidinu, ve které nás ještě žijící otec prosí o odpuštění. Stalo se to, když mi bylo dvanáct let. Společně se sourozenci jsme v noci zažívali podivný pocit. Ve stejném čase jsme byli paralyzovaní. Když se jednoho dne vidina proměnila v realitu, nemohla jsem tomu uvěřit. Náhlá nevolnost Poprvé jsem se vzbudila v noci s bolestí na
5 minut čtení
Myslela jsem si, že to je jen strašidelná báchorka. Žádné předměty přece nemohou být prokleté. Jak ale vysvětlit to, co se následně dělo? Stalo se to už hodně dávno. Byla jsem malá holka a hodně zvídavá. Neposlechla jsem tehdy zákaz mojí babičky Táni, které mě varovala před jedním křížem, o kterém kolovaly zvěsti, že je prokletý. Naivní zvídavost Moje dětská zvědavost byla zkrátka silnějš
3 minuty čtení
Obyčejná procházka lesem se může lehce zvrtnout. S kamarádkou jsme se setkaly s duchem chlapce, který se tam ztratil před lety. Vždycky jsem o zbloudilých duších jen četla. Nikdy jsem si neuměla představit, jaké by to bylo, kdybych se s nějakou setkala. S kamarádkou Mirkou jsme se často vydávaly do lesa na procházky. Především kvůli mému hyperaktivnímu psovi Matymu. Když se dostatečně nevyběhal
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tajemství frenologie: Co všechno se dá vyčíst z naší lebky?
epochalnisvet.cz
Tajemství frenologie: Co všechno se dá vyčíst z naší lebky?
George Combe soustředěně prohmatává hlavu devítiletého hocha. Jednou se na ní usadí královská koruna. Píše se rok 1850 a jeden z nejslavnějších frenologů má konečně jasno: „Přední část mozku zodpovídající za intelekt není příliš rozvinuta.“ Královna Viktorie se tváří, jakoby se právě zakousla do kyselé okurky.   Přes 20 let se činí jako mluvčí frenologického hnutí.
Sešívačka aneb luxusní hračka, jejíž existence začala jedinou sponkou
epochaplus.cz
Sešívačka aneb luxusní hračka, jejíž existence začala jedinou sponkou
Dnes zmáčkneme sešívačku a papíry poslušně drží pohromadě. Vypadá to jako banalita, bez které si kancelářský život sotva umíme představit. Jenže první předchůdci dnešní sešívačky mají k obyčejné plastové pomůcce z psacího stolu pořádně daleko. Nejstarší sešívačky jsou těžké, drahé, poněkud majestátní, a některé dokážou zatlouct do papíru jen jednu jedinou sponku. Pak je třeba
7 největších důlních neštěstí: Zkázu způsobily výbuchy, požáry i šlendrián
historyplus.cz
7 největších důlních neštěstí: Zkázu způsobily výbuchy, požáry i šlendrián
Svědomitý horník si přesně podle předpisů před vyfáráním vyměňuje knot v kahanu za nový. Ledabyle odhozený starý knot ale ještě trochu doutná, když zmizí ve škvíře v podlaze… Katastrofy v dolech provázejí dějiny hornictví od samého počátku, ještě v 18. století se ale nikdo neobtěžoval tyto tragické události podrobně zaznamenávat. Teprve v pozdější době tak přicházejí zvěsti o neštěstích, za
Kynuté švestkové knedlíky s mákem
nejsemsama.cz
Kynuté švestkové knedlíky s mákem
Nadýchané kynuté knedlíky plněné zralými švestkami patří k největším podzimním klasikám. Ingredience pro 4 osoby: 500 g polohrubé mouky 250 ml mléka 25 g čerstvého droždí 1 vejce 50 g másla špetka soli 600 g menších švestek 80 g cukru 1 lžička skořice 100 g másla na přelití 80 g mletého máku Postup: Droždí rozmíchejte ve vlažném mléce s trochou cukru a nechte vzejít kvásek.
Pecháčková doma dělá holku pro všechno
nasehvezdy.cz
Pecháčková doma dělá holku pro všechno
Zcela pohádkové soužití to není? Kdekdo by si asi myslel, že po boku slavného hokejisty Romana Červenky (40) se bude mít herečka ze seriálu ZOO Nové začátky Michaela Pecháčková (22) jako princezna.
STRÁŽNICKÝ PODZIM NA DĚDINĚ
epochanacestach.cz
STRÁŽNICKÝ PODZIM NA DĚDINĚ
Tuto neděli se uskuteční „Podzim na dědině“. Od 9 do 17 hodin ve Skanzenu Strážnice. V programu se návštěvníci seznámí s tradičními způsoby hospodaření a životem na moravské vesnici přelomu 19. a 20. století. Nebudou chybět tradiční podzimní práce, orba koňským potahem, malý řemeslný jarmark, vinný šenk s burčákem i odrůdovými víny, ukázky přípravy tradičních
Textury a dekory pro stěny
rezidenceonline.cz
Textury a dekory pro stěny
Tapeta jako výrazové gesto definuje atmosféru místnosti. Vzor, textura, barevnost, to vše vytváří vizuální rytmus, který ovlivňuje vnímání prostoru. Nálada interiéru tak může být ve výsledku klidná i bouřlivá, ale vždy by měla být promyšlená. Dobře zvolená tapeta dokáže proměnit prostor bez nutnosti stavebních zásahů. Je to nástroj, který pracuje s emocí, rytmem i světlem,
Toyota je podruhé partnerem Zrádců na TV Prima. Model Land Cruiser je opět součástí děje
iluxus.cz
Toyota je podruhé partnerem Zrádců na TV Prima. Model Land Cruiser je opět součástí děje
Toyota Česká republika pokračuje ve spolupráci s televizním pořadem Zrádci. Po loňském partnerství u druhé řady se stává partnerem také třetí série, která odstartuje už tuto neděli 20. září na TV Prim
Vaječné muffiny se sýrem
tisicereceptu.cz
Vaječné muffiny se sýrem
Hledáte inspiraci pro netradiční snídani? Připravte své rodině vejce, samozřejmě s pořádnou dávkou slaniny. Suroviny 10 plátků anglické slaniny 1 červená paprika 2 hrsti jarní cibulky 10 vaje
Na Lemberku se ozývá dětský pláč. Pak přijede policie a je to ještě podivnější
enigmaplus.cz
Na Lemberku se ozývá dětský pláč. Pak přijede policie a je to ještě podivnější
Na první pohled působí Lemberk jako romantický zámek spojený především se svatou Zdislavou. Jenže jakmile se zavřou dveře za návštěvníky, začíná se vynořovat jiný příběh. Chodbami se mají ozývat k
Chtěla jen moje peníze
skutecnepribehy.cz
Chtěla jen moje peníze
Tahle zkušenost mě hluboce zasáhla a bolela mě víc než ztráta peněz. Uvědomila jsem si, jak strašlivou vlastností je marnivost. Měla jsem letitou nejlepší přítelkyni. Helena byla vždycky pohledná ženská. V mládí za ní muži pálili a ona si na svém vzhledu nesmírně zakládala. Jenže zatímco já jsem s přibývajícími lety přijala své vrásky, šediny a kila navíc s klidem
Umělé světlo mate floridské mořské želvy
21stoleti.cz
Umělé světlo mate floridské mořské želvy
Pro každou čerstvě vylíhnutou mořskou želvu začíná životní cesta zpravidla za tmy. Dospělá samice opouští oceán, pomalu se přesouvá po pláži, vyhledá vhodné místo nad hranicí přílivu, vyhloubí hnízdo