Tak ošklivé zvíře jsem v životě neviděla. Přesto jsem si toho psa zamilovala – dostal jméno Nessie podle slavné lochnesské obludy.
Po mateřské jsem se tehdy vracela do svého původního zaměstnání. Tam mě čekal nový kolega Honza. Hrozný člověk. Přítelkyně měnil jako ponožky a ani ve čtyřiceti to nevypadalo, že by se hodlal usadit. Proto mě překvapilo, když mi jednou vyprávěl, že má psa.
Jakmile jsem jeho mazlíčka uviděla, hned mě napadlo, že své jméno Nessie dostal právem. Byla to psí obluda. Honza si ho pořídil proto, aby se jím chlubil mezi kamarády. Něco takového totiž neviděl nikdo!
Jenže když se toho psa Honza nabažil, nechával ho často doma samotného, občas s ním chodil do práce, pobavit kolegy.
Vrčel na mě
Tak se z Nessieho stal náladový, špatně zvladatelný a protivný pes. Jednou si ho Honza zase přivedl do kanceláře. Ten den jsem k němu bohužel musela zajít, abych s ním projednala důležitou pracovní záležitost.
Ve dveřích mě přivítal Nessie vrčením. Moc přátelsky se na mě netvářil. Na příští návštěvu jsem mu proto přinesla nějaké psí dobroty. Kupodivu je slupnul a neukousnul mi při tom ruku.
Když jsem pak seděla ve své kanceláři, přicupitala ke mně ta psí obluda a sedla si vedle mě.
Přemohla jsem se a podrbala psa za ušima. „Páni, to jsem ještě neviděl, že by na někoho tak zbožně civěl,“ řekl Honza. Nessie na mě skutečně upíral oddaný pohled. Když jsem přestala drbat, chytil mě za rukáv, abych pokračovala. Chudák pes!
Psí parťák
Nevychovaný kvůli svému páníčkovi. Při dalších návštěvách bylo znát, že se na mě Nessie těší. Když Honza viděl, jak ke mně jeho pes přilnul, pokusil se mi ho vnutit. Nedokázala jsem říct ne. Když mě manžel uviděl se psí příšerou ve dveřích, začal se smát.
Ať prý nepočítám s tím, že by „to“ někdy venčil. Každé ráno jsem musela vstát a jít do parku. Po pěti letech jsem zhubla dvacet kilo a získala slušnou kondici i skvělého psího parťáka. Jsem Nessieho milovaná panička, k níž se nesmí nikdo přiblížit.
Vlasta (53), Praha