Jsou prý nejčastějším působištěm přízraků, nebo dokonce paranormálních jevů. Jako mladá jsem se tomu smála, ale dnes už dobře vím, že pohádky zkrátka nelžou.
Myslela jsem si, že babička přehání, když mi kdysi vyprávěla děsivé příběhy, jak mlýny obývají vodníci, čerti a další bytosti, které neudělají člověku nic dobrého. Jako dítě jsem jí naslouchala s hrůzou, ale pak v dospělosti mě strachy přešly. Dostala jsem ale možnost se přesvědčit, že na starých povídačkách něco bude.
Skočila do potoka
Když jsem maturovala, s kamarádkami jsme vyrazily na vandr. Bylo to v Českém Švýcarsku, kde jsme objevily starý, rozpadlý mlýn. Blížila se noc a my se rozhodly, že v těch rozvalinách přespíme. V noci mě ale vzbudila Alena:
„Slyším nějaké kvílení!“ O Aleně bylo známo, že se bojí i mouchy, tak jsem jen protočila oči. Vysoukala jsem se ze spacáku, měsíc nádherně svítil, myslím, že byl úplněk, a podívala jsem se ven.
Nad potokem stála žena v bílém a kolébala se, jako by chtěla skočit do vody. V těch místech byla hloubka, křikla jsem na ni, ať to nedělá. Žena zvedla hlavu, zakvílela a skočila. Zmizela pod hladinou. Vyburcovala jsem holky a vyrazily jsme k tomu místu.
„Musíme tam pro ni skočit!“ opakovala jsem. V tom se vynořila z vody ruka, která chytla Alenu za nohu a táhla ji k sobě. Držely jsme ji tři, žena ve vodě měla ale neuvěřitelnou sílu. Nakonec jsme zvítězily, otočily se a běžely zpátky do mlýna.
Když jsme vběhly dovnitř, ta žena stála u našich věcí a zlomyslně se na nás šklebila. Nevím už koho to napadlo, asi Kamilu, vytáhla svůj zlatý křížek na řetízku. Žena zmizela.
Tragédie
Do rána jsme se bály usnout. V nedaleké vesnici jsme se druhý den zastavily v hospodě a svěřily se, kde jsme v noci spaly. Hospodská nám začala vyprávět, co se o mlýně říká. Mlynář měl mladou ženu a malé dítě, to spadlo do potoka a utopilo se.
Jeho máma skočila za ním a mlynář se ve mlýně oběsil. Později, to už jsem měla děti, jsme narazili na výletě na jiný opuštěný mlýn. Usadili jsme se v jeho rozvalinách a rozbalili svačiny, když tu dcera vykřikla.
Ukazovala nad sebe, kde nebyl strop, ale velký košatý strom. „Babák!“ vyjekla. Na stromě seděla podivná bytost. Vypadala jako člověk, ale byla porostlá srstí.
Byl to čert?
Sebrali jsme své saky paky, a běželi jinam. I k tomuto mlýnu se prý váže pověst. Jednou v něm přenocoval vysloužilý voják. Lidé ze vsi ho varovali, že ve mlýně nikdo nebydlí, a navíc v něm straší. Jenže voják měl pro strach uděláno.
Sedl si na židli, zapálil svíčku a do ruky si připravil lýkový provaz. Kolem půlnoci mlýnské kolo zaskřípalo a dalo se do pohybu. Objevil se myslivec. „Už pět let jsem neviděl živého člověka,“ povídá. „Hledáš nocleh? Pojď za mnou,“ vyzval myslivec vojáka.
Ten se ale vymrštil a hodil přes něj lýkový provaz. V ten okamžik se myslivec proměnil v čerta, proskočil oknem a zmizel.
Zdena (67), Děčínsko