Když syn odešel pracovat do ciziny a exmanžel se odstěhoval, zůstala jsem v prostorném domě sama. I po finanční stránce to bylo náročné, tak jsem dala inzerát, že pronajmu jedna plus jedna.
Na inzerát, že pronajmu část svého domu, se mi přihlásil pětadvacetiletý muž − Radek, který na mě zapůsobil dobrým dojmem. Říkal, že bydlel v podnájmu, ale ve vedlejším pokoji žila dvojice, která se hádala často až do noci.
Měla jsem strach, aby si netahal do domu pochybné kamarády, chodil opilý nebo si pouštěl nahlas hudbu.
Slušný podnájemník
Rozhodla jsem se, že to s tím pronájmem zkusím. Když jsem Radkovi navrhla sumu, kterou by měsíčně platil, a řekla, že bych potřebovala občas posekat zahradu nebo opravit nějaké drobnosti, nadšeně souhlasil.
Řekl, že slušně vydělává, ale šetří si peníze, v budoucnu si chce pořídit něco vlastního.
Radek byl slušný mladík, vůbec jsem o něm nevěděla, bydlel v přízemí, takže měl komfortní soukromí, nájem platil včas, zahrada byla pořád vzorně posekaná, natřel i dvě lavičky volající po údržbě. Byla jsem ráda, že jsem sehnala takového podnájemníka.
Bydlel u mě už přes rok a žádný problém jsem s ním neměla. I můj syn, který přijel jen několikrát za rok na pár dní, byl rád, že nejsem v domě sama. Jednou večer u mě Radek zaklepal, prý se mnou potřebuje mluvit.
Představil svoji dívku a řekl mi příjemnou (pro něho) a zároveň nepříjemnou novinu pro mně. Že se chtějí s Hedvikou sestěhovat, takže jde za ní do sousedního města. „Co se dá dělat, jste mladí a chcete si zařídit svůj život,“ chápala jsem ho.
Zůstala jsem v domě sama a zase jsem podala inzerát na pronájem. Přihlásil se mi suverénní padesátník a rovnou i navrhl, že bychom to mohli dát dohromady. „Milej pane, to se pletete, nenabízím sebe, ale menší byt k pronájmu“ a řekla částku, za kolik.
Odjel a víckrát se neozval. Stejně tak se nabízely různé existence. Jeden potřeboval nutně někde bydlet, manželka ho prý vyhodila, a když přišel za mnou, táhlo z něj jako ze sudu.
Ti muži, když zjistili, že jsem sama, většinou si pletli pronájem bytu se seznamkou, tak jsem od pronájmu už raději upustila. Jednoho dne jsem si potřebovala něco vyřídit v sousedním městě a cestou od vlaku potkala Radka.
Byl zase volný
Pozdravili jsme se a na moji otázku, jak se s Hedvikou mají, prohlásil, že se rozešli. Odstěhoval se na ubytovnu a není vůbec spokojený, jeho spolubydlící je nerudný, starší muž, který se rád napije.
Tak jsem mu navrhla, že se může zase přestěhovat do mého domu, ten byteček je ještě volný. S radostí souhlasil. Moje zahrada se zase proměnila ve vzorně udržovanou oázu klidu a já získala pocit bezpečí, že nejsem v domě sama.
Mívala jsem často divný pocit, v takovém velkém domě úplně sama, samotinká. Známost jsem žádnou nehledala, jedno manželství s arogantním, jízlivým chlapem mi stačilo a ještě jsem se nevyléčila úplně z rozvodu.
Narozeniny
Když jsem jednoho dne dorazila z práce domů, zaklepal u mě Radek. Přišel mi popřát k narozeninám a dal mi nádhernou lilii (ty jsem měla vždycky ráda). Políbil mě na tvář a vůbec nevím, jak se to stalo, ale začali jsme se vášnivě líbat.
„Radku, co blázníš,“odstrkávala jsem ho od sebe, ale tělem mi projížděl doslova spalující oheň. Skončili jsme spolu v posteli, já ve třiačtyřiceti s šestadvacetiletým klukem! Milování s ním bylo nádherné a nebylo to naposledy.
Takovou vášeň jsem nepoznala už hodně dlouho! Radek bydlel dál v přízemí, ale často byl v mé ložnici. Že je o sedmnáct let mladší ode mě a že náš vztah nemá budoucnost, jsem si vůbec neuvědomovala.
Samozřejmě, nikdo o nás nevěděl, ani moje nejlepší kamarádka, ani má sestřenice, která bydlela na druhém konci našeho města a samozřejmě ani můj syn, od něhož byl Radek jen o pět let starší.
Nevím, co by si o mně pomysleli, kdyby vyšlo najevo, že mám tak mladého milence! Určitě by mě odsuzovali!
Spolu jsme nikam nechodili, jen na cyklovyjížďky na kolech, na cyklostezce jsme nebyli nijak nápadní, člověk tam potkává hodně známých, s nimiž se baví nebo jede kus cesty.
Prozrazená láska
Byla houbařská sezona a s Radkem jsme vyrazili do lesa, jeli jsme přes dvacet kilometrů daleko autobusem, doufala jsem, že nás tam nepotká nikdo z mých známých. V lese jsme potkali zatím jen jediného houbaře, toho staršího pána jsem neznala.
Když jsme měli plné košíky, šli jsme na autobus. Cestou z lesa jsme se vedli s Radkem za ruce a najednou jsem uviděla moji sestřenici Julii s její novou známostí. Vydali se do stejného lesa jako my. „No, to je náhoda!
U nás se nevidíme a tady v lese jsi první člověk, kterého potkám!“ řekla. Představila nám svého přítele Petra. „Tohle je Radek, můj známý,“ prohlásila jsem na oplátku. Vysvětlovat jí, že bydlí u mě v jen v pronájmu, bylo asi zbytečné.
Ovšem Julie z mého výrazu dobře vyčetla, jak na tom s mým podnájemníkem jsme, okamžitě si to srovnala v hlavě po svém a svoje barvité zkazky poslala bleskurychle dál.
Julie si rozhodně nenechala nic pro sebe a co nejdříve roztroubila především v celé naší rodině, že mám o hodně mladšího chlapa. Když jsem přijela na návštěvu k tetě, hned mi mezi dveřmi vpálila, že nemám rozum.
Co si prý pomyslí můj syn, až se tohle o mně dozví. Ten byl do té chvíle zřejmě zatím jediný, který se tu novinu ještě nestihl dozvědět.
Dokonce se mi kvůli tomu všemu začaly honit hlavou myšlenky, jestli není lepší se rozejít a najít si každý partnera k sobě věkově rovného. Náš vztah ale trval dál a přehoupl se do dalšího roku.
Žárlila jsem
Jednoho dne jsem s kamarádkou Alenou jela do sousedního města na vernisáž místní malířky, která se konala ve zdejším kulturním domě. „A tam jsem uviděla mého milého Radka, jak se čile točí se kolem mladé výtvarnice, bylo vidět, že se dobře baví.
Moje pocity byly smíšené. Bylo mi do breku, pak zase se mnou lomcoval vztek, že někoho má. „Co je s tebou? Jsi myšlenkama úplně jinde,“ řekla Alena. „Nic mi není, jen jsem dneska nějaká unavená,“ zalhala jsem.
Jakmile mě Radek uviděl, přišel ke mně i s tou malířkou, kterou mi představil jako jeho spolužačku ze základky. „Celé roky jsme se neviděli, že Klára chystá výstavu, jsem se dozvěděl nedávno, trochu jsem jí to pomohl zorganizovat,“ řekl s bezelstným úsměvem.
Když jsem se dozvěděla, že Klára má s sebou manžela, který je teď venku na vycházce s jejich malou dcerkou, teprve pak jsem se v duchu uklidnila.
Náhlé rozhodnutí
Jednoho dne se mi v hlavě náhle rozsvítilo, po téměř třech letech našeho krásného mileneckého vztahu. Dlouho jsem se rozhodovala a bylo to těžké. Když přišel Radek jednou ke mně do ložnice, řekla jsem mu, že by si měl najít dívku k sobě rovnou.
„Určitě budeš chtít jednou děti, které já ti už dát nemůžu,“ řekla jsem tvrdě. Objal mě se slovy, že mě miluje a chce být se mnou.
„Radku, za deset let ze mě bude pomalu začínající šedesátnice a ty mužský v nejlepších letech,“ řekla jsem a dodala, že bude lepší náš vztah jednou provždy skončit.
Radek ale o ničem takovém nechtěl ani slyšet, prý mu nevadí, že spolu nemáme a nebudeme mít děti, podstatné je, že si rozumíme. Milovala jsem ho a někde v hloubi duše se obávala, že ode mě jednou odejde. Taky jsem měla strach, co na to řekne můj syn.
Nakonec jsem to nechala osudu. Náš vztah s Radkem pokračoval, jsme spolu dodnes. Můj syn skutečnost, že mám mladšího partnera, vzal normálně. A co okolí? To nás vůbec nezajímá, podstatné je, že nám to klape a věřím, že naše láska je pevná.
Zuzana (55), severní Čechy