Domů     Hledala jsem, kde jsem doma…
Hledala jsem, kde jsem doma…
5 minut čtení

Svatební cesta mě vrátila do země mých rodičů. Bylo to zvláštní vzrušení, které jsem najednou prožívala. A když se naskytla příležitost, tak jsem se vrátila natrvalo. Teď už vím, kam patřím.

Když naši počátkem sedmdesátých let emigrovali z tehdejšího Československa, byly mi necelé dva roky.

Byla jsem za vodou

Rodiče mezi sebou i se mnou mluvili česky, takže mateřštinu jsem zvládala, ale jinak jsem ke své rodné zemi žádný vztah neměla. Doma jsem se cítila na Floridě. Do Prahy jsem se podívala až jako čerstvá novomanželka.

Manžel si sám vymyslel svatební cestu do mé rodné země. Mě tím napřed zaskočil, protože jsem nepociťovala žádnou touhu se do své vlasti podívat.

Osud mě zradil

Už po příletu se mě zmocnilo zvláštní vzrušení. Tahle zem, kterou jsem ve svých vzpomínkách zřejmě zcela vytěsnila, mi hned přišla důvěrně známá. Celý týden jsme si s manželem náramně užili.

Hned jsme si naplánovali, že se sem zas vypravíme, až budeme mít děti. „Ať vědí, v jaké zemi mají část kořenů,“ tvrdil můj muž. Osud to však chtěl jinak. Několikrát po sobě jsem potratila a pak už jsem se o další těhotenství nepokoušela. Po pár letech jsme se s manželem rozvedli a já od té doby žila sama.

Zaběhlé koleje

On moc toužil po dětech a já mu nechtěla stát v cestě. Napřed to nebylo snadné, ale časem se můj život dostal do zaběhlých kolejí, které mi vyhovovaly. Po rodičích jsem podědila umělecké sklony a našla si zajímavou práci v jednom velkém kulturním centru.

Dopřávala mi spoustu zážitků i setkání s inspirativními lidmi. Ani seznámit se s přitažlivými muži pro mě nebyl problém.

Být single mě bavilo

Já ale žádného chlapa nechtěla, bavilo mě žít „single“. Byla jsem vlastně konečně spokojená. Ale když se tak koukám nazpátek, dochází mi, jak propastný rozdíl je mezi spokojeností a štěstím. Tehdy mi to ale ještě nedocházelo.

Totální obrat v životě

Před pár lety mi v zaměstnání dali osudovou příležitost. Šlo o mezinárodní kulturní projekt, na němž se naše centrum podílelo a jehož těžiště bylo v Čechách. Zaměstnavatel se obrátil rovnou na mě, protože bylo známo, že umím česky.

Mělo jít o pár týdnů organizační práce v Praze, což by samozřejmě znalost češtiny usnadňovala. Ani jsem moc neváhala a kývla jsem. Byla bych však tenkrát stejně ráda odletěla kamkoli jinam, lákalo mě spíš zpestřit si všední život delší cestou.

Byla jsem nadšená

Praha se za těch pár let od mé svatební cesty dost proměnila. Letiště sice tehdy ještě neneslo jméno Václava Havla, ale už vypadalo jinak, než když jsme na něm kdysi přistávali. První dny jsem na nějaké rozkoukávání neměla čas. Práce mě úplně pohltila.

Ale tak po čtrnácti dnech, kdy už jsem si konečně našla systém ve svých pracovních povinnostech, jsem se jen tak nazdařbůh vydala městem.

Prohlížela jsem si notoricky známé památky, navštívila jsem nějaká muzea, kostely, projela se parníkem po Vltavě, ale táhlo mě to i mimo centrum.

Zvláštní pocit

V dalších dnech jsem se na procházkách Prahou a na bloumání jejími ulicemi stala doslova závislá. Připadala jsem si tu jako ryba ve vodě, už vůbec ne jako cizinec.

I když jsem tu neměla přátele, známé, prostě to, co dělá domov domovem, přesto jako bych se opravdu vracela domů. Najednou jsem cítila, že je mi tu tak nějak opravdově dobře. Připadala jsem si najednou šťastná, i když jsem k tomu neměla žádný zvláštní důvod. Docela přesně si ale pamatuju okamžik, kdy mi to poprvé

blesklo hlavou, že bych tu mohla zůstat. Náhodou mě při mých toulkách nohy zavedly do jedné malé prodejní galerie. Po pravdě řečeno, nebylo tam nic, co by stálo za pozornost nebo mělo nějakou skutečnou uměleckou hodnotu. Nadchlo mě ale něco jiného.

Na první pohled bylo zřejmé, s jakou láskou je tahle galerie vedena a opečovávána.

Zásadní seznámení

Mé seznámení s její majitelkou ale bylo zásadní pro můj život. Našla jsem tu přítelkyni na celý život a nový smysl pro další roky. A já se rozhodla. Chci tu zůstat. Chci tu žít.

Chci tu mít galerii… Do Ameriky jsem se vrátila už jen proto, abych vyřídila vše potřebné, dala výpověď v zaměstnání a také převedla své úspory, uložené většinou v obligacích, na použitelné peníze.

Staronový domov

Když si po půl roce letadlo, v němž jsem seděla, znovu sedalo na přistávací plochu pražského letiště, už jsem měla pocit, že se vracím. Zpátky domů? Nevím, tak se to asi říct nedá. Spíš se hodí výraz „staronový domov“. Ale návrat to byl!

A teď už jsem desátým rokem v Praze opravdu doma a mám tu svou vysněnou malou galerii. Teprve tady mi došlo, jak propastný rozdíl je mezi spokojeností a štěstím. Nejsem sice se vším spokojená, ale jsem šťastná.

A musím říct, že to je mnohem lepší než opačná varianta: být spokojená, ale ne šťastná.

Irma T. (58), Praha

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Byla jsem přesvědčená, že mám dobrou imunitu a pevné zdraví. Najednou mě ale skolilo jediné bodnutí, i když jsem jich do té doby zažila mnoho. Nikdy jsem neměla žádnou alergii. Jsem odolná holka původem z vesnice, takže různá hmyzí bodnutí, pyly, nebo trávy mě nechávaly dlouho chladnou. Do nasušeného sena jsem mohla skákat s rozběhem a válet se v něm bez následků. Mám prostě skvělou imunitu
5 minut čtení
Byla jsem snad prokletá. Jeden mizerný vztah za druhým. Až jsem se z nudy vydala ke kartářce, na které jsem vlastně nikdy nevěřila, a to mi zachránilo život! Když jsem byla mladá, chlapi mi leželi u nohou. Byla jsem modelka, velká sportovkyně, a hlavně vždy dobře naložená holka, co nezkazila žádnou srandu. Velmi brzy jsem ale propadla iluzi, že jsem našla toho pravého, a ve dvaceti se vdala. K 
3 minuty čtení
Když jsem při vyklízení domu narazila na prababiččin deník, začetla jsem se do něho a objevila jsem příběh velké lásky. Ne všechny příběhy se v rodinách vykládají, i když by za to stály. Když moje babička Markéta zemřela, čekalo nás vyklízení domu. Vzala jsem si na starost zaprášenou půdu a našla poklad – staré deníky její matky ze začátku 20. století. Služebná na statku Prababička Anežka
3 minuty čtení
Jsem už v důchodu a mou největší radostí je občasná návštěva vnučky. Někdy si ke mně rovnou po škole zajde na oblíbený koláč. Je to taková malá slečna a já si chvíle s ní moc užívám. Povídáme si o všem možném, probereme její kamarádky, co poslouchá za hudbu a někdy chce, abych jí vyprávěla, jak zlobila její maminka, když byla malá. Tak jsem ji neznala Jednou se mi ale Linda zdála nějak po
3 minuty čtení
Můj muž byl vždycky zapřisáhlým pejskařem, kočky upřímně nesnášel. Nikdy mi doma žádnou nedovolil. Jeho názor pak ale změnila jediná návštěva. Lidé se velmi často dělí na pejskaře a kočkaře, a tyto dvě skupiny spolu nevycházejí dobře. Já mám ráda zvířata obecně, jak psy, tak kočky. Když bych si ale měla vybrat jediného domácího mazlíčka, byla by to kočka. Mám je přece jen o něco raději. Můj muž
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Faustův dům na Karlově náměstí: Místo se stopami okultismu a alchymie!
enigmaplus.cz
Faustův dům na Karlově náměstí: Místo se stopami okultismu a alchymie!
Na Karlově náměstí v Praze stojí záhadami opředený Faustův dům. Stavba s bohatou historií, ve které nechybí tajemní obyvatelé, alchymistické experimenty a legendy o peklu a smlouvě s ďáblem. Co všechn
Tajemství oceánů: Proč zůstává 90 % mořského dna neprobádané?
epochaplus.cz
Tajemství oceánů: Proč zůstává 90 % mořského dna neprobádané?
Přestože žijeme v době technologických zázraků, oceány zůstávají poslední velkou neznámou naší planety. Více než tři čtvrtiny mořského dna stále čekají na podrobné zmapování. Co brání vědcům v průzkumu a jaké poklady se v hlubinách mohou skrývat? Oceány pokrývají zhruba 70 procent povrchu naší planety. Podle moderních standardů je z této plochy zmapováno jen necelých
LD Seating představuje nové křeslo Flexi Lounge navržené studiem Orlandini Design
iluxus.cz
LD Seating představuje nové křeslo Flexi Lounge navržené studiem Orlandini Design
Od uvedení první židle Flexi Light v roce 2014 až po kompletní rodinu sezení. LD Seating představuje nejnovější přírůstek do série Flexi Lounge – nový typ křesla navrženého pro maximální pohodlí. Z
Český pavilon na EXPO 2025 v Ósace otevřen: Symbol růstu, inovace a mladé energie
21stoleti.cz
Český pavilon na EXPO 2025 v Ósace otevřen: Symbol růstu, inovace a mladé energie
[caption id="attachment_86386" align="alignnone" width="500"] Do Ósaky se všeobecná světová výstavy EXPO 2025 vrací po 55 letech a studio Apropos Architects transparentním domem se skleněnou spirálou
Zaostřeno na zuby!
nejsemsama.cz
Zaostřeno na zuby!
Kdo by stál o zuby, které se dávají na noc do sklenice? Pokud se o ně staráte, jak máte, nic takového vám ale nehrozí ani ve vyšším stáří. Začít není nikdy pozdě. Co je tedy potřeba dělat? První a základní krok je pravidelná dentální hygiena. Ideálně se doporučuje dvakrát do roka. Jde opravdu o důležitou prevenci
Mareš obviněn z nevěry!
nasehvezdy.cz
Mareš obviněn z nevěry!
Na svém kontě má Leoš Mareš (48) mnoho skandálů. A další, tentokrát ze série těch milostných, je na spadnutí. Poté, co se loni na podzim stáhl do ústraní nejen on, ale i jeho žena Monika Marešová (44
Klášter Zlatá Koruna: Panovníkův dík za vítězství
epochanacestach.cz
Klášter Zlatá Koruna: Panovníkův dík za vítězství
Výstavný klášter Zlatá Koruna patří k nejlépe zachovaným gotickým areálům svého druhu v Čechách a vzhledem ke svému umístění v sevřeném vltavském údolí si do dnešních dnů zachoval i svou dispozici. A také atmosféru, která na návštěvníka dýchne na každém kroku. Na počátku zbožného kláštera byla krutá válka. Jak praví legenda, když se český král Přemysl Otakar
Stín pro „nekonečně“ velká okna
rezidenceonline.cz
Stín pro „nekonečně“ velká okna
Trendem soudobé architektury je velkorysé prosklení obvodových zdí, které do interiéru dodají nadstandardní přísun světla. Moderní technologie tomu nahrávají pomocí velkoformátových oken či rovnou prosklených stěn, které ovšem vyžadují speciální stínící prvky. Ať´ už se podíváme na novostavby rodinných domů, bytových či komerčních komplexů, většina z nich má charakteristický znak v podobě velkých okenních výplní. Jenže ani
Mazanec s mandličkami
tisicereceptu.cz
Mazanec s mandličkami
Na mandličky nezapomeňte a pozor, abyste je nespálili. Suroviny 42 g droždí 100 g cukru krupice 200 ml vlažného mléka 500 g polohrubé mouky 50 g rozinek namočených ve 2 lžících rumu ½ sáčku
Před 100 lety „Špaček“ vyletěl do oblak a byl z toho národní výškový rekord
epochalnisvet.cz
Před 100 lety „Špaček“ vyletěl do oblak a byl z toho národní výškový rekord
Před sto lety v březnu 1925 šéfpilot společnosti Aero Josef Novák dosáhl výškového rekordu 8 651 metrů na stíhacím letounu Aero A-18. Tento výkon o dva měsíce později ještě překonal, když se stejným strojem a upraveným motorem vystoupal do rekordní výšky 9 140 metrů. Úspěch potvrdil nejen výjimečné vlastnosti první sériově vyráběné československé stíhačky, ale také významnou
Málem jsem přišla o dcerku
skutecnepribehy.cz
Málem jsem přišla o dcerku
Když mi Eliška poprvé řekla, že má nové zaměstnání, byla jsem šťastná. Jenže pak se ukázalo, že to není tak čistá práce. Měla jsem o ni velké obavy. Začalo to jako normální nabídka práce. Dobře placená pozice v prestižní firmě, kde se údajně nabízela možnost rychlého kariérního růstu. Eliška byla nadšená. Vzpomínám si, jak mi přišla
6 nešťastných císařů: Římu vládli v jediném roce
historyplus.cz
6 nešťastných císařů: Římu vládli v jediném roce
Pupienus přivedl do Říma Germány a svěřil jim svou ochranu. Pretoriánská garda zuří, to ona přece odjakživa hlídá císaře! Elitní římští vojáci si takovou potupu nenechají líbit a pomstí se Pupienovi i jeho spoluvládci… Na vrchol moci se dostali ve 3. století n. l., kdy Římskou říší zmítala politická nestabilita. Nic zásadního nevykonali a do