Domů     Nakonec jsme se zkrátka museli potkat
Nakonec jsme se zkrátka museli potkat

Po letech jsem se náhodně setkala se svou, kdysi studentskou láskou. Z nespokojeného manželství jsem se odstěhovala k Jindrovi a nelitovala jsem. Dnes jsem opět šťastná.

Bylo mi sedmnáct, když jsem začala chodit s Jindrou, byl to nejhezčí kluk z našeho ročníku na ekonomce. Mé kamarádce Kláře se samozřejmě líbil taky. V té době jsem prodělala operaci slepého střeva a strávila tři týdny doma.

Když jsem se pak vrátila do školy, oznámila mi smutně Klára, že viděla Jindru s jinou holkou, prý mě s ní podvádí. Tak jsem se na Jindru naštvala a začala ho ignorovat. Když si se mnou chtěl promluvit, řekla jsem, že není o čem. Tak náš vztah skončil.

Později jsem se dozvěděla, že si to Klára vymyslela, poněvadž mi Jindru záviděla. To už jsem ale chodila s Josefem. Byla jsem do něj hodně zamilovaná, myslela jsem, že to je ten nejlepší mužský, jakého jsem mohla potkat!

Já nezkušená devatenáctiletá holka a on chlap před třicítkou, který se už chtěl oženit a založit rodinu. Máma mi to rozmlouvala, prý mám na starosti s dětmi dost času, ale já si nenechala radit a tak byla svatba.

Byl to pedant

Brzy se narodila Janička. Nemohu říct, že by byl Josef špatný chlap a táta, ale byl děsný pedant na všechno.

Potrpěl si na pořádek, ne, že bych byla nějaká šmudla, ale on doslova šílel, když náhodou nenašel ve skříni oblíbenou košili nebo triko, které bylo zrovna ještě v koši se špinavým prádlem. Přitom měl plnou skříň pěkného oblečení.

Stejně tak nesnášel ohřívané jídlo z předešlého dne. Denně jsem musela vyvářet něco jiného. Dokázal domů přinést slušné peníze, chodil na přesčasy, nijak jsme nestrádali. Když bylo malé přes rok, rozhodl, že bychom mohli mít druhé dítě, prý by chtěl syna.

Narodila se další holčička. Josef se o holky staral, někdy až příliš choulostivě, neustále sledoval, jestli nemají ušpiněné oblečení, jestli jim nic nechybí. Převlékala jsem je kvůli němu několikrát denně.

Těšila jsem se, že půjdu do práce, až mladší dcera bude mít tři roky, ale zase bylo rozhodnuto. Třetí pokus o syna.

Věčně nespokojený

Když se narodil Vašík, Josef zářil radostí. Jeho pedantství ho ale nepustilo. Doma nesmělo být ani smítko, pořád jsem běhala s vysavačem, prala, žehlila, vařila… Děti si musely neustále uklízet hračky.

Tolikrát jsem si v té době vzpomněla na svou první lásku. S Jindrou jsme sice neměli tehdy žádný vážný ani extra dlouhý vztah, ale tušila jsem, že on by určitě nebyl takový puntičkář jako Josef. To jsem ale nečekala, že se naše cesty ještě někdy setkají.

Můj manžel se tehdy začal chovat divně. Některý den byl veselý, hrál si s dětmi, četl jim pohádky, pak se třeba dva dny s nikým z nás pomalu ani nebavil. Dokonce začal vést řeči o tom, jestli ho mám vůbec ráda, jestli jsem s ním šťastná.

„Proč bych s tebou nebyla šťastná?“ nechápala jsem. Ty jeho nálady mi přišly divné. Děti rostly, dělaly nám radost, ale s Josefovým chováním to bylo čím dál horší.

„Jestli máš deprese, musíš vyhledat pomoc odborníků,“ řekla jsem mu, když zase na všechno nadával a s ničím nebyl spokojený.

Nehoda

A pak přišlo to nejhorší. Můj muž měl ošklivou autonehodu, náklaďák, který vyjel z lesní cesty mu nedal přednost. Do nemocnice jsem za ním chodila denně. Ale tam se taky ke mně nechoval pěkně, byl podrážděný.

Když jsem mu umyla a nakrájela jablko, řekl, že je kyselé, zákusek, co jsem mu přinesla, byl jednou moc a jindy málo sladký, nic mu nebylo recht.

Vyžadoval mou každodenní návštěvu, pořád jsem mu musela vyprávět, co je nového, i když mi nakonec pokaždé řekl, že ho to vůbec nezajímá. Nevěděla jsem, co už mu mám povídat. Můj život byla práce a pak návštěva v nemocnici, děti už bydlely na internátech.

Jednou, když jsem za ním zase přišla, ležel na vedlejší posteli muž, který mi byl povědomý. Byl to Jindra. Hned jsem mu šla podat ruku, také mě poznal a usmál se. Josef mě ten den zase jen kritizoval a Jindra to už po chvíli nemohl poslouchat.

„To se nestydíte svou ženu tahle sekýrovat? Denně si na vás udělá čas, přinese na co máte chuť a vám to nejde pod nos? Ruce byste jí měl líbat, vy sobče!“ pustil se do mého muže. Josef jen něco zabručel a potom mě začal znovu komandovat.

Pozvání na kávu

Po pár dnech jsem cestou do špitálu Jindru znovu potkala. Zrovna ho pouštěli domů, setkali jsme se u výtahu. „Můžu tě pozvat na kávu?“ zeptal se mě. Já jsem ale odmítla, nepřišlo mi vhodné přijímat pozvání od dávné lásky, když můj muž ležel v nemocnici.

Jindra smutně pokýval hlavou, rozloučil se a odešel. Cestou domů jsem poté vzpomínala na naše studentská léta a ptala se sama sebe, jaký má asi Jindra život.

Myslela jsem si, že Josef v nemocnici, kde měl dost času přemýšlet, přehodnotí svůj život, ale on se vůbec nezměnil. Stával se z něho protivný, nespokojený mrzout. I dcery a syn mu vyčítali jeho nálady. Rychle nám ale děti vylétly z rodného hnízda.

Nejstarší dcera a syn odešli pracovat do ciziny, druhá dcera měla přítele a už pár měsíců žila s ním nedaleko od nás. A čas běžel dál. Asi po půl roce jsem znovu potkala Jindru, opět naprostou náhodou, když jsem šla nakoupit.

Chvíli jsme se bavili na ulici a já poté navrhla, že bych to pozvání na kávu přece jen přijala. Překvapilo ho to, mile, řekla bych. O chvíli později už jsme seděli v kavárně a klábosili.

Srdce promluvilo

„Taky jsem si zažil své, žena mě podváděla,“ říkal. Byl už několik let rozvedený. Až po tolika letech jsem mu prozradila, proč jsem ho tenkrát pustila k vodě. Oba jsme se tomu zasmáli. Strávili jsme spolu celé odpoledne a bylo mi s ním moc fajn.

Když jsem přišla domů, Josef měl zase svůj den. Pořád mě sekýroval kvůli naprostým nesmyslům, že už jsem to nemohla snést. Rozbrečela jsem se, práskla dveřmi a zavolala Jindrovi.

Za půl hodiny jsme spolu seděli v příjemné kavárničce a zase jsem si vylévala srdce. „Nevím, co mě k němu ještě vůbec táhne, já už to s ním nevydržím,“ říkala jsem. Jindra mě konejšivě objal. Měla jsem pocit, že mi je znovu sedmnáct a toužím být s ním.

Po další hádce s manželem jsem si tím byla naprosto jistá. Začali jsme se tajně scházet. Můj muž něco tušil a začal být ještě náladovější a zamlklejší. „Buď navštívíš psychiatra a budeš se léčit, nebo s tebou končím!“ pustila jsem se do něj.

Udělala jsem to

Tehdy se mi vysmál, nevěřil, že bych to udělala. A já jsem to udělala! Odstěhovala jsem se za Jindrou. „Doufám, že mi zase neutečeš, když jsme se konečně setkali, po tolika letech. To není náhoda, ale osud. Asi jsme si souzeni.

Naše láska měla mít pokračování,“ řekl mi Jindra, když mě vítal ve svém bytě s otevřenou náručí. Josef mi s rozvodem nedělal žádné problémy, došlo mu, že s ním už dál nebudu. A já jsem svého odchodu nelitovala. Se svou staronovou láskou jsme si užívali života.

Začali jsme chodit do tanečních pro dospělé, pravidelně hrát kuželky a na dovolené jsme chodili po horách. Prostě navázali jsme na našich sladkých sedmnáct, i když nám je už o několik desetiletí víc.

Umíme žít!

K padesátinám mi můj milovaný Jindra nechal upéct humorný dort s velkým nápisem dvacet pět a malými pímenky „x dva“. I moje děti si ho oblíbily, říkají, že jsme jako dva puberťáci. My ale prostě jen umíme žít! Rok po mém rozvodu jsme se s Jindrou vzali.

A nakonec mi v poště nečekaně přistála i gratulace od Josefa. Brala jsem to jako naše konečné usmíření. Už i já si říkám, že to musel být skutečně v té nemocnici osud. Že jsem potkala své největší štěstí, svého Jindru.

Marta (62), severní Čechy

Související články
16.10.2024
Sedávala jsem na schodech a pozorovala, jak si Petr s tátou odvážejí v kárce pytel jablek. A marně si lámala hlavu, jak na sebe upozornit. Kdysi jsem mívala podzim ráda, ale s léty se to změnilo, teď na mě jdou na podzim úzkosti. Avšak zamlada to bylo jinak. Líbilo se mi, jak do mlhy studeně poprchává, jak vítr krade žluté listí jabloním a vzduch voní houbami václavkami a jakousi neurčitou nadě
16.10.2024
Líbil se mi Eda, bratranec mojí kamarádky Zuzany. Prosila jsem ji, aby mi ho představila, což udělala, ale zvolila nevhodnou příležitost. Zuzana dobře věděla, že se mi líbí její bratranec Eda. Řekla jsem jí to snad stokrát. Protože jsem ji otravovala na kvadrát, slíbila, že mi ho představí. Myslela jsem, že se to odehraje v kavárně, že mi to řekne samozřejmě předem, abych měla čas vše si promys
11.10.2024
Díky mé mladší sestřičce se mi konečně podařilo sblížit s tím, koho jsem tolik milovala. Dodnes jí za to děkuji. Být starší sestrou je ta největší otrava na světě, přesně to jsem si tehdy, před více než třiceti lety, říkala. Bylo mi sedmnáct let, rodiče měli stále hodně práce a já jsem musela často hlídat svou o deset let mladší sestru Jitku. Nepochopte mě prosím zle, měly jsme se rády. Avšak k
11.10.2024
Po smrti milovaného manžela pro mě život ztratil smysl. Neměla jsem už pro koho žít. Jedna cesta na poštu ale všechno změnila. S mým milovaným Lubošem jsem se poznala kdysi dávno na jedné vesnické zábavě. Bylo mi čerstvých dvacet let a kamarádi mě pozvali, abych s nimi šla na pálení čarodějnic. Zpočátku se mi nechtělo, nikdy jsem totiž nebyla úplně společenský typ, raději jsem si doma četla zam
4.10.2024
Jako kadeřnice jsem vyslechla nespočet životních osudů. Vlastně i můj život vypráví příběh, který si stále žije svým životem. A patřím mezi ty šťastné, které jím provází poctivá dávka lásky. Cesta k ní nebyla ale vůbec jednoduchá a nalézt tu pravou mi pomohla až má práce. Všechno začalo jedno květnové odpoledne, kdy se v našem kadeřnictví objevil neznámý muž. Potřeboval ostříhat Byl to el
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je Voynichův rukopis nejtajemnější knihou světa?
epochaplus.cz
Je Voynichův rukopis nejtajemnější knihou světa?
Neznámé písmo, záhadný jazyk, dechberoucí ilustrace rostlin, vesmíru či zvěrokruhu, vyobrazení nahých žen, koupajících se v nevídaném systému jezer a jezírek se zelenou tekutinou. Voynichův rukopis na své rozkrytí teprve čeká. Je to celá kniha, o které svět dodnes mnoho neví! Přitahuje odborníky i amatéry. Vysvětlení a domněnek je nespočet. Je to utajené sdělení, dokonalá
Drůbeží rizoto
tisicereceptu.cz
Drůbeží rizoto
Suroviny na 6 porcí 6 kuřecích křídel směs zeleniny (mrkev, hrášek, kukuřice) 1 velká cibule 1 lžíce sladké mleté papriky 1 lžička čubrice (bulharské koření) 1 lžíce sójové omáčky podle chuti
Stal se Perillos z Athén obětí vlastní mučicí hračky?
historyplus.cz
Stal se Perillos z Athén obětí vlastní mučicí hračky?
„Jeho výkřiky k vám přijdou potrubím jako něžný, nejpatetičtější a nejmelodičtější řev,“ představuje Athéňan Perillos svůj nový vynález sicilskému tyranu Falaridovi. Doufá, že za něj získá uznání i tučnou odměnu.   Propracovaný systém trubek a zvukovodů, umístěných v hrdle a čenichu bronzového býka, má donést kvílení odsouzenců na smrt až k citlivým uším krutovládce Falarida z Agrigenta (vláda
Neuvěřitelný příběh Trabucova pokladu: Stíhá ho indiánská kletba?
enigmaplus.cz
Neuvěřitelný příběh Trabucova pokladu: Stíhá ho indiánská kletba?
Řídce obydlená oblast Nového Mexika na jihu USA je jako stvořená k ukrývání lidí i cenností. Ve 30. letech to ví i obchodník Leon Trabuco, který do jihoamerické pustiny ukrývá obří zlatý poklad. Pak a
Český ráj uprostřed Indického oceánu
rezidenceonline.cz
Český ráj uprostřed Indického oceánu
Jeden z neluxusnějších resortů na světě vyrostl na nevelkém ostrově v severní části Malediv. Na neobydleném místě, kde domorodci donedávna pouze „externě“ pěstovali melouny a papáju. Úchvatný areál zahrnující třiačtyřicet soukromých vil s bazénem, pět rezidencí a jednu Romantic vilu vystavěl jeden z nejbohatších Čechů: Jiří Šmejc zaujímá podle Forbesu na prestižním českém žebříčku devátou příčku. Tropický Želví ostrov má pronajatý
Vánoční magie na vodě: Emerald Cruises uvádí jedinečné sváteční plavby
iluxus.cz
Vánoční magie na vodě: Emerald Cruises uvádí jedinečné sváteční plavby
Emerald Cruises zve milovníky sváteční atmosféry na plavby za kouzlem Vánoc. Pečlivě sestavené říční plavby pro rok 2024 slibují jedinečný pohled na zimou zahalenou krajinu a návštěvu těch nejkrásnějš
Dubaj, místo plné krásy a kontrastů
nejsemsama.cz
Dubaj, místo plné krásy a kontrastů
Na Arabském poloostrově v Perském zálivu leží emirát Dubaj, který nabízí zábavu opravdu pro každého, pro děti i dospělé. Navíc si zde budete připadat jako v pohádce. Dubaj je známa svou moderní architekturou, luxusními zážitky a bohatou kulturou. Co by vás v tomto městě nemělo minout? Burj Khalifa a Dubai Mall Burj Khalifa je nejvyšší budova světa, která nabízí
Děti do školy nepůjdou, a basta! Leichtová šokuje svou výchovou
nasehvezdy.cz
Děti do školy nepůjdou, a basta! Leichtová šokuje svou výchovou
Má doma prvňačku, do školy ji ale Kristýna Leichtová (39) neposlala. Rozhodla se, že bude Dorotku (6) učit sama. Herečka ze seriálu Zalez do spacáku prohlašuje, že se jí nelíbí současný školní systém.
Nepodceňujte švestky
epochalnisvet.cz
Nepodceňujte švestky
Švestky, blumy, slívy, ryngle, špendlíky nebo mirabelky, zkrátka slivoně. Mají lahodné plody, které by byla škoda zužitkovat jen na koláče. Co všechno dovedou?   Ulevují při otocích. Hospodaření s vodou v těle závisí na rovnováze mezi sodíkem a draslíkem. Sodík vodu v těle zadržuje, draslík ji naopak pomáhá odvádět ledvinami. A zatímco sodíku jíme se
Na světové nebe míří česká liška
21stoleti.cz
Na světové nebe míří česká liška
Největší český výrobce letadel, společnost AERO Vodochody AEROSPACE, pojmenovala svůj nejmodernější cvičný letoun L-39 Skyfox. Název odkazuje na dlouholetou tradici úspěšných československých letounů,
Rodinná fotka odhalila pravdu
skutecnepribehy.cz
Rodinná fotka odhalila pravdu
Když jsem se stala babičkou, těšila jsem se z každé návštěvy vnučky. Malá Evička začala hrát hru, že vidí někoho v rohu kuchyně. S manželem Pavlem máme dceru, která nám před pěti lety nadělila vnučku. Úžasnou a velmi bystrou holčičku jménem Eva. Nemohli jsme se dočkat dnů, kdy bude starší a my ji budeme s láskou hlídat. Dětská fantazie Dcera se
Stránovský viadukt: Romantika může být i z betonu
epochanacestach.cz
Stránovský viadukt: Romantika může být i z betonu
Jen pár kilometrů jižně od Mladé Boleslavi se můžeme pokochat romantickým novorenesančním zámkem Stránov, ale nás dnes bude zajímat jiná památka ležící doslova co by kamenem dohodil od něj. Na trati z Prahy do Turnova tu Strenický potok překlenuje unikátní železobetonový viadukt zapsaný do Seznamu kulturních památek České republiky. Ten v roce 1924 nahradil původní železnou konstrukci,