Z domnělého zloděje se vyklubala vlastní sestra. Vzala nám postupně úplně všechno. Peníze, šperky, vkladní knížku, a dokonce i pár obrazů!
Moje sestra byla mladší a já ji od narození měla na krku. Jako starší jsem byla zodpovědná, a tak si zvykla mé péče využívat. A to trvalo až do její dospělosti.
Moje děti ji nezajímaly
Napřed u nás bydlela, aby nemusela platit kolej, potom, když se rozvedla, aby nebyla sama. Nikdy ale v domácnosti ničím nepřispěla a cestu si nenašla ani k mým dětem. Ani teto ji nesměly oslovovat, jen křestním jménem, které si upravila dle svého. Nebyla pro ně Vlasta, ale Vlastina.
Prý jsem přísná
Můj manžel se jí zprvu zastával. „Jsi na ni přísná, vždyť je o hodně mladší…“ domlouval mi a já jen zvedla oči k nebi. „O hodně? O pět let!“ Jestli je tohle hodně, tak my dva s manželem jsme si vzdáleni snad světelný rok.
Byla jsem proti němu mladší skoro o deset let a nikdy jsme to neřešili. Vztah se sestrou ukončil nakonec právě on. Po velké hádce kvůli dětem. Tenkrát se sestra přepočítala. Na děti byl Roman citlivý a neodpustil nic ani své švagrové, pro kterou měl slabost.
„Jsou to rozmazlení zmetci!“ křičela na něho jednou sestra a on jen ukázal rukou ke dveřím.
Došla mu trpělivost
Byla pryč, než bys řekl švec. A klid jsme měli celkem dlouho. Potom nečekaně zazvonila sestra u dveří a vstoupila, jako by se nic nedělo. Byla pěkně oblečená a vypadala snad opět mladší, než když kdysi opustila náš domov. „Koukáš, co? Byla jsem na liftingu.
A taky jsem vdaná!“ oznámila mi, jako bych jí něco záviděla. Nicméně se rozhodla, že by u nás pobyla týden, protože ten její je na služební cestě.
Chtěla peníze
„Ty ségra, nemohla bys mě založit? Zapomněla jsem si doma peněženku s kreditkami,“ řekla a já neodmítla. Po pár dnech se situace opakovala. „Nevíš, kde máme vkladní knížku?“ ptal se manžel. Chtěl zkontrolovat, zda knížka nevyhrála, ale nemohl ji najít.
Ještě týž den večer vznesl další otázku na svůj snubní prsten. Chystal se třídní sraz a chtěl si ho nasadit, prý aby si spolužáci nemysleli, že se rozvedl. Bylo to divné. A to jsem si zprvu nevšimla, že v ložnici chybějí na zdi dva obrázky.
Malé, ale možná dost cenné. S prstýnkem se ztratil i ten můj. A taky náušnice po babičce! „Vlastino, nebyl tady někdo cizí?“ zeptala jsem se nevinně, a když jsem uviděla sestřin výraz, všechno mi došlo.
Bez výčitek
„To máte za to, že jste mě odtud vyhnali. Víte, co jsem vytrpěla? Nakonec jsem si musela vzít takového vola bohatého, ale svého předsevzetí jsem se nikdy nevzdala! Pomstít se vám!“ Její slova mě šokovala.
Netušila jsem, že k nám moje sestra chová tak velikou zášť! I manžel byl v šoku. „Víš co, nech si všechno, co jsi nám ukradla. Hlavně se seber a táhni, nechci tě už nikdy vidět!“ Sestra byla udivená.
Počítala s tím, že nás vytočí, rozzlobí a ono se nic z toho nekonalo. „Přece si nebudeme kazit život?“ zeptal se mě a dal mi pusu. To bylo víc než všechny cennosti dohromady!
Věra P. (62), Krnov