Domů     Mé dceři pomohl vrátit chuť do života, tak jako mně
Mé dceři pomohl vrátit chuť do života, tak jako mně
8 minut čtení

Ošetřující lékař nás ujistil, že to dobře dopadne. Udělají všechno, co je v jejich silách. Drama mělo šťastnější konec, než jsem doufala.

Není nic horšího, než když onemocní dítě. Představit si to umí jen ten, kdo to skutečně prožil. A kdo to prožije a přežije, pak už se netrápí ani nerozčiluje kvůli maličkostem.

Je šťastný, když se ráno probudí, a pokud je zrovna zataženo a na okna bubnují dešťové kapky, jen nad tím vesele mávne rukou. Už je to dávno, co si naši Kačenku nechali v nemocnici. Byla maličká, šestnáct měsíců, sotva se naučila chodit. Zůstala jsem tam s ní.

Všechno šlo stranou, i naše partnerské neshody, ty zejména. Konečně jsme zase jednou táhli za jeden provaz. Bylo to peklo. Zázrak, když se mi v noci podařilo usnout. Ošetřující lékař byl stručný, moc toho nenamluvil, neděsil, ale ani nedával falešné naděje.

„Dobře to dopadne,“ řekl jen. „Uděláme pro to všechno, co je v našich silách.“ Ale co když to bude málo? Hlavou se mi honily myšlenky plné hrůzy. Udělají všechno, ale zázraky nedokážou, říkala jsem si a slzela.

Dětský smích

Nemocniční klauni v dobách mého dětství a mládí neexistovali, na vlastní oči jsem něco takového spatřila poprvé. Abych řekla pravdu, ten šašek mě spíš vylekal, než rozveselil.

Někteří lidé dokonce trpí chorobným strachem z klaunů, možná jej vyvolávají i jejich přehnaně zvýrazněné rysy v obličeji, rozšklebená ústa, veliké oči.

Sledovala jsem, jak se šašek tichounce protáhl dveřmi, rukou naznačil směrem ke mně pozdrav a opatrnými, skoro až kočičími krůčky se blížil ke Kačence.

Dítě ho překvapeně sledovalo, vykulilo očka, pootevřelo pusu, potom se rozesmálo a začalo tleskat, protože tleskal i on. Měl úspěch jako hrom, Kačenka se jeho kouskům smála, až se zalykala. Bylo tak úžasné zase jednou slyšet její bezstarostný dětský smích!

Když se rozloučil a odešel, vyhledala jsem ho na chodbě a poděkovala mu. Udělalo mu to radost. Všimla jsem si, že má smutné oči. Ubezpečil mě, že se zase brzy zastaví. Za několik dní k nám do pokoje přiskákal jako klokan. Kačenka se válela smíchy, já s ní.

Nebála se ho ani za mák, nechala se vyndat z postýlky a nadšeně běhala za klaunem. Honili se po místnosti, pak i po chodbě. Zpátky ji přinesl v náručí, unavenou a bledou, a posadil zpět do postýlky.

Proč ten smutek?

„Ty jsi najednou nějaká vážná, hele,“ zaskřehotal a udělal legrační obličej. Vřískala smíchy. Náhodou jsem se zrovna koukala na něj, ne na ni, a všimla jsem si, že se mu v očích třpytí slzy. Bylo to zvláštní.

Přišel, aby rozdával dobrou náladu, a přitom skoro pláče. Připadalo mi nevhodné se ho na to ptát, ale když jsem později zaznamenala, že stojí na chodbě a zamyšleně hledí z okna do ubrečeného únorového dne, nedalo mi to. „Proč ten smutek?“ zeptala jsem se tiše.

Překvapeně se otočil od okna a povídá: „Klauni přece bývají smutní, nebo ne?“ Pokrčila jsem rameny. Dlouho mlčel, vypadalo to, že z něj žádnou další odpověď nevydoluji, po delší pauze ze sebe neochotně vysoukal:

„Nechce se mi o tom mluvit, ale když se ptáte… Mám za sebou peklo. Dítě těžce onemocnělo a zemřelo. Už je to sedm let. Nikdy se z toho nedostanu.“ Asi deset minut jsem se omlouvala. Jen mávl rukou.

Bála jsem se, že už nepřijde, že už ho nikdy neuvidím, ale navštívil náš nemocniční pokoj ještě mnohokrát. Byl i u toho, když jsme si Kačenku odváželi domů. „Uvidíme se ještě někdy?“ zašeptal, aby ho Petr u volantu neslyšel.

Když jsem kývla, jmenoval místo pod širým nebem, kde obvykle za pěkného počasí pořádá představení pro děti.

Jaro plné naděje

Začalo jaro, plné naděje, den byl jak malovaný, když jsme se s Kačenkou vypravily za klaunem. Ptala jsem se Petra, jestli půjde s námi, ale nezvedl oči od klávesnice notebooku. Myslím že mě, jako obvykle, nevnímal.

Když Jaromír postřehl, že se nacházíme mezi diváky, přiskočil a chytil mě do obrovské síťky na motýly. Děti jásaly a tleskaly, nejvíc Kačenka, pyšná, že si šašek pro své řádění vybral zrovna její maminku.

Byla z něj celá pryč, bodejť ne, její otec hravý nebyl a čas pro své nejbližší si udělal výjimečně. Prioritou bylo zaměstnání, tenis, golf a bůhvíco ještě. Žena s dítětem obsadily na jeho žebříčku hodnot asi tak desátou příčku.

Hostitelská péče

Místo po mém boku bylo v té době již v podstatě prázdné, také klaun byl sám. Tragédie, která jej postihla, zničila i jeho manželství, se ženou se shodli, že dál kráčet životem spolu již nedokážou.

Byl nekonečně osamělý a bylo hezké pozorovat, jak v naší společnosti pookřál, stejně jako Kačenka v té jeho. Potřebovali se navzájem. A tak jsme vzali klauna do rodiny. Petr odešel, šašek se nastěhoval.

Přitom daleko větší šašek byl Petr, klaun Jaromír byl fajn chlap. Sžili jsme se rychle. Jarda byl ve skutečnosti úspěšný podnikatel, zdravotního klauna dělal bez nároku na odměnu ve volném čase, aby rozveselil děti, hlavně ty nemocné.

Doufal, že smích uzdravuje a že se svou maličkou měrou podílí na tom, aby žádné z dětiček nedopadlo tak zle jako to jeho. Teprve když jsme spolu bydleli, pochopila jsem, co všechno pro děti dělá.

Navštěvoval i dětský domov, kde si vyhlédl dvě holčičky, sestry ve věku devíti a deseti let. Bral je na procházky, na výlety. A na Vánoce i další svátky k sobě domů. Poučil mě, že se tomu říká hostitelská péče, a poprosil, abych se s děvčaty také seznámila.

Na návštěvu do děcáku jsme vzali samozřejmě i Kačenku. Byla nadšená, stejně jako holky Jana a Lenka. „Jé, ty máš manželku,“ řekla Jardovi s nadšením Janička.

Jako v kině

A pak se stalo něco neuvěřitelného. Jardovi se v očích zatřpytily slzy, vzal Janičku do náruče a povídá: „To není, Janičko, moje manželka. A tak mě napadá, že by se možná slušelo, abych ji požádal o ruku, protože ji mám rád.“ Poklekl.

Všechny tři holky vykulily oči, a protože se to odehrávalo v herně, výjev zaujal i další děti. Postupně se kolem nás shromažďovaly a bez dechu sledovaly, co se děje. I mně se těžko dýchalo. „Vezmeš si mě, Michaelo?“ vysoukal ze sebe můj klaun.

„A odpustíš mi, že nemám prstýnek?“ Mezi dětmi to zašumělo. Do holčiček jako když střelí. Asi pět si jich bleskurychle sundalo prstýnek z kočičího zlata, podávaly jej klečícímu klaunovi. Teď už nečekané zásnuby sledovala celá herna, oči i ústa dokořán.

Jako v kině na napínavém filmu. „Ano,“ vydechla jsem. Děti začaly křičet, tleskat, skákat. Holčičky si soustředěně prohlížely mou ruku s prstýnkem z kočičího zlata. Do minuty se objevil personál včele s paní ředitelkou. Blahopřáli.

Krásnější zásnuby si neumím představit. Prstýnek jsme do týdne vrátili, dostala jsem jiný, z bílého zlata, posázený brilianty. Zanedlouho byly Vánoce. Moje první Vánoce s hostitelskou péčí. Teď jsem měla opravdovou rodinu.

Předtím s Petrem bylo všechno chladné, postrádající srdečnost. Zato s klaunem Jardou to bylo, jak se říká, jiný kafe. Janu s Lenkou přivezl můj šašek na Štědrý den ráno, převlečené za princezny.

Okamžitě jsem tudíž musela z papíru vyrobit korunku i Kačence, župánek nahradil dlouhé šaty.

Oči jako hvězdy

Když jsem krájela jablíčko a ukázala všem hvězdičku uprostřed, holkám zářily oči jako hvězdy. „Celý rok budeme mít štěstí,“ vysvětlil Jarda. „My s Janičkou už přece štěstí máme,“ informovala nás Lenička.

„Protože jste si nás našli a protože tady můžeme být,“ objasnila. „Hodně dětí musí zůstat na Vánoce v domově, nikdo je nechce.“ Dávala jsem pozor, abych se nerozplakala, ale tak docela se mi to nepovedlo.

Tajně jsem si otřela neposlušnou slzu a pustila se do přípravy slavnostní večeře. Po očku jsem pozorovala, jak ten můj šašek sedí s Kačenkou, Janičkou a Leničkou pod stromečkem a vypráví jim o narození Ježíška.

Když se pak dali do zpívání koled, věděla jsem, že budeme šťastni nejen příští rok, ale i všechny další roky až do konce našich životů.

Michaela (59), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Můj syn byl celý můj svět. Když jsem ho poprvé držela v náručí, byl to ten nejmenší, ale nejsilnější člověk, jakého jsem kdy poznala. David byl mojí hrdostí. Narodil se předčasně a musel si už jako malý život vybojovat. Já si pak dala za cíl vychovat ho k tomu, aby byl dobrý. Ne bohatý, ne dokonale úspěšný, ale slušný. Aby se nikdy nebál postavit za to, co je správné. A on mě poslouchal. S tím
5 minut čtení
Když jsem se vdala a porodila syna, plánovala jsem další děti. Místo toho jsem pohřbila muže i s chlapcem. Bylo mi sotva dvacet, když jsem poprvé ucítila, jak voní opravdové štěstí. Jaro se probouzelo, stromy se zelenaly a já se vdávala. Byl to ten nejlepší chlap Můj muž, Jan, měl úsměv, který mě hřál až do morku kostí. Byli jsme mladí, zamilovaní a připadalo nám, že svět nám leží u nohou
2 minuty čtení
Všechno jsem chtěla zvládnout sama, nikoho jiného jsem nepotřebovala. Tak jsem proti sobě poštvala všechny blízké a dnes jsem osamělá. Vždycky jsem byla samostatná a byla jsem na to taky patřičně hrdá. Pomoc druhých jsem nepotřebovala, a to ani pomoc své rodiny. Hned, jak mi bylo osmnáct, jsem odešla z domova. Hodně jsem cestovala a dokázala si slušně vydělat na živobytí. Partnera, se kterým
3 minuty čtení
Zamilovala jsem se do Dušana, byl to hodný kluk, nosil mi květiny. Moji rodiče byli proti této známosti a přemlouvali mě, ať ji ukončím. Rodiče mi vybrali ženicha. Zní to jak z předminulého století, ale je to pravda. Říkali, že to se mnou myslí dobře, jenomže všichni víme, kam vede cesta, co je dlážděna dobrými úmysly. Dnes, řekne-li mi někdo, že to se mnou myslí dobře, otřesu se hrůzou. Z dobr
3 minuty čtení
Byly jsme jen dvě. Já a moje dcera Klára. Bez jejího otce, bez velké rodiny, bez zázemí. Ale měly jsme sebe. A teď už ji nemám. Nám to stačilo. Byla moje radost, moje světlo, moje všechno. Když jsem večer zavírala oči, děkovala jsem, že ji mám. A ráno jsem vstávala s myšlenkou na ni. Smála se s hlavou zakloněnou, vždycky trochu víc než ostatní. Jako by říkala, že se nebojí života. Smála se.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Průlom ve světě napájeném bateriemi, elastická baterie má konzistenci zubní pasty
21stoleti.cz
Průlom ve světě napájeném bateriemi, elastická baterie má konzistenci zubní pasty
Mnoho moderních přístrojů by nemohlo fungovat bez baterií, které jim dodávají elektrickou energii. Tradiční baterie čelí kompromisu mezi velikostí/flexibilitou a výkonem. To se rozhodli změnit vědci z
Květina ženu vždycky potěší
skutecnepribehy.cz
Květina ženu vždycky potěší
Květina vykouzlí úsměv na tváři každé ženě. Nespletla jsem se. Mně květiny od toho pravého muže rozzářily celý svět. Mít vlastní malé květinářství byl už od dětství můj sen. Jako malá jsem otrhávala snad každou louku v okolí a pečlivě poté luční květy skládala do úhledných kytic, pro maminku. „Ty jsi má květinářka,“ říkala mi a já jsem si malovala svou budoucnost.
Skořicová ovesná kaše
tisicereceptu.cz
Skořicová ovesná kaše
Nastartujte svůj den vyváženou snídaní. Ovesné vločky jsou dobrým zdrojem vlákniny a mají vysoký obsah vitamínů a minerálů, snižují hladinu cholesterolu a cukru v krvi. V kombinaci se skořicí a čer
Na Oxfordském slovníku pracoval i šílený vrah
historyplus.cz
Na Oxfordském slovníku pracoval i šílený vrah
V blázinci v Broadmooru už skoro všichni spí. William Chester Minor však stále listuje v knihách. Pročítá každou stránku, na papír si zaznamenává zajímavá slova a pak je seřazuje podle abecedy. Blíží se pondělí – den, kdy svou práci pravidelně posílá do redakce. Už v polovině 19. století se londýnští intelektuálové shodnou, že existující anglické slovníky jsou
Union Glashütte opět mezi luxusními veterány
iluxus.cz
Union Glashütte opět mezi luxusními veterány
Na silnicích, kde se klasická auta měří nikoli podle rychlosti, ale podle příběhů, které za sebou nechávají, není výjimkou vidět vozy v hodnotě milionů korun. Sběratelé veteránů do svých čtyřkolových
Sauna jako osvědčený životabudič
rezidenceonline.cz
Sauna jako osvědčený životabudič
Pravidelné využívání benefitů pobytu v horku pomáhá lidskému organismu s očistou od toxinů i nánosů provázejících každodenní stres. Navíc tak člověk úspěšně bojuje s projevy nemocí a předčasného stárnutí. S ohledem na fyzický stav těla je nutné vybírat typ sauny odpovídající konkrétní kondici. Ne každý totiž snáší vysoké teploty dosahující v horních partiích kabiny 90
Manželství Karla Heřmánka ml. v troskách!
nasehvezdy.cz
Manželství Karla Heřmánka ml. v troskách!
Brali se před deseti lety a dlouho platili za jeden z nejzamilovanějších párů českého showbyznysu. Jenže to je minulost. Podle zákulisních informací se Karel Heřmánek ml. (36) a herečka Nikol Koukl
Úsměvná věda: Proč vědci věší nosorožce vzhůru nohama?
epochaplus.cz
Úsměvná věda: Proč vědci věší nosorožce vzhůru nohama?
Věda nemusí být vždy jen suchá a seriózní. Existuje i její zábavná, absurdní, a přesto často překvapivě přínosná stránka. Víte, proč se udělují Ig Nobelovy ceny a jaký je smysl výzkumů, které nutí vědce polykat rejsky nebo zavěšovat nosorožce hlavou dolů? Připravte se na úsměv i zamyšlení nad hranicemi lidské zvědavosti! Ig Nobelovy ceny ohromují
Hrad Edelstein: Skutečně se peklo dočkalo své odměny?
enigmaplus.cz
Hrad Edelstein: Skutečně se peklo dočkalo své odměny?
V době, kdy se ještě Zlaté Hory jmenovaly Edelstadt a v jejich okolí se rozprostíraly hluboké lesy, vydal se jednoho dne majitel toho kraje na lov. V jeho družině však byl také jeden velmi neoblíbený
LEGENDÁRNÍ IGRÁČCI NA ZÁMKU V BRUNTÁLE.
epochanacestach.cz
LEGENDÁRNÍ IGRÁČCI NA ZÁMKU V BRUNTÁLE.
Putovní rodinná výstava s názvem Fenomén Igráček je od 12. června do 28. září tohoto roku k vidění na zámku v Bruntále. Malé i velké fanoušky této legendární hračky zde kromě stovek figurek potěší i unikátní neprodejní Igráčci v podobě Terezie Kronesové a Evžena Habsburského. Tuto dvojici spjatou s Bruntálem vytvořil pro zdejší výstavu historik
Těžké chvíle nás sblížily
nejsemsama.cz
Těžké chvíle nás sblížily
Představa, že se budu starat o tchyni, mě šíleně vyděsila. Když mi ale začala vyprávět svůj příběh, na vše jsem si udělala jiný názor a snad jsem ji konečně i pochopila. Kdyby mi někdo někdy řekl, že zrovna ona mi změní život, tak bych se mu asi vysmála. Moje tchyně, žena, se kterou jsem za celé
HELP! Kdo vytvořil záhadné volání o pomoc objevené na satelitních snímcích?
epochalnisvet.cz
HELP! Kdo vytvořil záhadné volání o pomoc objevené na satelitních snímcích?
Uživatelé služby Google Earth nedávno upozornili na mrazivé nápisy „HELP“ vyskládané z kusů dřeva a trubek na opuštěném pozemku v Los Angeles. Jsou jich tu celé desítky, což vzbuzuje obavy, že se tu kdosi ocitl v nebezpečí. Různé teorie dokonce spekulují, že nápisy mají co do činění s obchodováním s lidmi!   Od ledna letošního