Byla jsem zaslepená láskou a nepřipouštěla si špatné vlastnosti svého přítele. Byl to krutý člověk. Když mě napadl, zasáhli moji mrtví mazlíčkové.
Když jsem Milana potkala, měla jsem doma dvě kočičky. Jedna už byla stará a nemocná. Prošla se mnou mým nejtěžším životním obdobím. Za to jsem jí byla nesmírně vděčná.
Když po patnácti letech přišly její zdravotní problémy, neváhala jsem ani chvíli a sáhla do těžce uspořených peněz. Operace byla sice drahá, ale Amálce zachránila život.
Roztomilé koťátko
Po operaci kočička ožila a radovala se zase ze života. Protože jsem problém s kočičkou hodně prožívala, kolegyně v práci nečekaly. K první příležitosti, což byl můj svátek o několik týdnů později, mi pořídily koťátko. Dala jsem mu jméno Šia.
Amálka, která nikdy koťata neměla, si Šiu pasovala za své mládě, a dokonale se o ni starala.
Byly jsme šťastná rodina. Vůbec mi nevadilo, když se nakonec, jak kotě rostlo, ukázalo, že Šia je ve skutečnosti Šio. Byl to ten nejhodnější kocourek, jakého jsem kdy viděla. A pak se stalo něco, co jsem vůbec nečekala a ani jsem v to už nedoufala.
Zamilovaná jako školačka
Po tolika letech samoty jsem se zase zamilovala. Byla jsem jako blázen. Prožívala jsem největší lásku svého života. Milan byl v mých očích ten nejlepší muž a vůbec jsem se nezajímala o jeho minulost.
Dvě velké ztráty
Žili jsme spolu dva měsíce, když Amálka najednou zemřela. Našel ji přítel, když se vrátil domů z práce, nehnutě ležet na podlaze. Bylo to překvapující. Ranilo mě to, ale za smrtí čtyřnohé kamarádky jsem nic nekalého nehledala.
Když mi ale jen několik týdnů nato volal přítel do práce, že Šio vypadl z okna a zabil se, začala jsem mít podezření.
Ukázal svoji tvář
Bydleli jsme ve druhém patře a měla jsem několik známých, kterým kočka vypadla z patra a přežila ve zdraví. Rozbitá hlava kocourka pádu neodpovídala. Zabil ho Milan, napadlo mě. A Amálku možná taky! Hádali jsme se do noci, až najednou Milan otočil.
Vmetl mi do tváře, že kočky nejen zabil, ale v mé nepřítomnosti je dokonce týral. Vzápětí se na mě vrhl. Škrtil mě a snažil se mě utopit ve vaně. Nemohla jsem dýchat, už jsem se loučila se životem, když jsem ve vaně pod vodou uslyšela šílený zvuk.
Připomínalo to kočičí vřeštění. Milan mě pustil. S lapáním po dechu jsem se vynořila a zamkla se v koupelně. Slyšela jsem, jak běhá po bytě, jako kdyby ho cosi honilo. Občas se mi zdálo, že slyším kočičí syčení. Nakonec vyrazil do noci.
Pomoc ze záhrobí?
Rychle jsem zamkla a druhý den vyměnila zámek. Až dodatečně jsem se dozvěděla, že Milan byl několikrát trestaný. Vždy za brutální napadení, a jednou dokonce za vraždu. Myslím, že kdyby nebylo pomoci ze záhrobí od mých kočiček, dopadla bych stejně.
Vendula J. (64), Havlíčkův Brod