Můj muž pěstuje kaktusy, staly se jeho velkým koníčkem. Když jednou onemocněl a ležel v nemocnici, začaly chřadnout spolu s ním.

Můj muž nikdy nebyl na rostliny. Bylo pro mě překvapením, když si pořídil velkou knihu o kaktusech a vzápětí si jich několik přinesl domů. Udělal jim ve své garáži impozantní koutek, kde trávil celé hodiny.

Když mu nějaký kaktus vykvetl, radoval se z toho jako malé dítě. Všichni jsme ho museli chválit. Fotil si je ze všech stran a posléze, když si pořídil Facebook, jimi zahlcoval tuto sociální síť.

Marná snaha

Stalo se to před pěti lety, manžel měl pracovní úraz a skončil v nemocnici. Kdykoli jsem za ním přišla, nejdříve se ptal na kaktusy a pak teprve na děti a vnuky. Starala jsem se o ně skvěle. Jenže i přes veškerou péči kaktusy chřadly.

Nechápala jsem, čím to je. Marně jsem se radila s odborníky.

Nejhorší bylo, že se manžel dožadoval toho, abych mu je fotila a nosila snímky. Chodila jsem po květinářstvích a fotografovala kaktusy jiné, byla to ale vyčerpávající práce, aby vypadaly opravdu věrohodně a Milan nepoznal, že se jedná o jiné exempláře. Po dvou měsících manžela konečně pustili.

Barevné štěstí

Radovala jsem se sice jako blecha, ale zároveň se děsila chvíle, až své pichlavé mazlíčky manžel uvidí. S pláčem jsem mu v garáži líčila, že jsem dělala maximum, ale kaktusy hynuly. Jinak to není možné! Manžel se do garáže nastěhoval.

Nechal si tam přinést postel a začal se svým miláčkům věnovat od rána do večera. A stala se neuvěřitelná věc. Během několika dní všechny, do jednoho, nasadily na květy a vykvetly tak, že se k nám chodily na tu barevnou nádheru dívat lidé ze širokého okolí.

Lenka (64), Rumburk