Domů     Moje máma si přála, abych potratila
Moje máma si přála, abych potratila
5 minut čtení

Rodiče mě vždy zahrnovali péčí. Myslela jsem, že je jejich láska bezpodmínečná. Opak se ale stal pravdou. V nejtěžší životní chvíli, mě moje vlastní máma krutě zradila.

Máma a táta pro mě vždy představovali jistotu, zázemí a bezpečí. Byla jsem jejich jediná dcera, takže se o mě hodně báli, a máma mě navíc dost hlídala. Do skoro třiceti let jsem u nich bydlela. Nevadilo mi to.

Jediné, co mi lezlo na nervy, bylo mámino ustavičné kontrolování. Kaž­dý večer jsem musela dopředu hlásit, kde budu a v kolik přijdu.

Cukr a bič

Čím jsem byla starší, tím víc jsem si připadala jako v kleci. Mí přátelé už bydleli s partnery, ze zábav chodili pozdě domů a nemuseli se nikomu zpovídat. V mámě jsem ale viděla velkou autoritu, která mi vždy se vším pomohla a udělala pro mě první poslední.

Jako dítě mě zahrnovala láskou, byla jsem její poslušná hodná holčička. Když jsem ale náhodou měla odlišný názor nebo se vrátila později, než jsem předem oznámila, nastal problém.

Křičela na mě a nadávala mi, že se neumím chovat, nemám krapet slušnosti a nahlas naříkala, kde že jsou ty doby, kdy jsem si nedělala, co jsem chtěla.

A ať se hlavně podívám na ostatní holky v mém věku, jak své mámy poslouchají. V téhle fázi jsme se vždycky poštěkaly, protože já jsem věděla, že máma je v tomhle extrémně majetnická a manipuluje – ať už vědomě, nebo nevědomě.

Táta byl jiný. Nehlídal mě, ale vlastně jsem ho ani moc nezajímala. Měl sen, že vystuduju jako on ekonomku a půjdu v jeho šlépějích. To se ale nestalo, vybrala jsem si uměleckou vysokou školu.

Láska rány léčí

Od doby, kdy jsem získala z mého pohledu skvělé místo na vysoké škole, kde jsem učila dějiny umění, mnou a mou prací táta opovrhoval. „To není práce – kreslit si,“ říkával. Když mi bylo třicet, začala jsem chodit se svým dlouholetým kamarádem Lukášem. Záhy na to jsem se k němu nastěhovala.

Měl malý byt – garsonku. Pocházel z chudé, ale šťastné rodiny. Jeho rodiče na rozdíl od našich žili na vesnici a měli mezi sebou vřelé, láskyplné vztahy. To jsem Lukášovi moc záviděla. Lukáš byl citlivý, hodný kluk, který rychle poznal, jak mě rodiče ovládají.

Nabídl mi svobodu, po které jsem toužila a bydlení s ním bylo doslova náplastí na moje rány.

Mohla jsem chodit domů kdykoli jsem chtěla, o víkendech jsme chodili do galerií a muzeí a dokonce jsem mohla kreativně tvořit i na malém balkonku, kterým jeho byt disponoval. Když jsem bydlela u rodičů, nesměla jsem nic.

Sice měli ohromnou zahradu a dům, ale ani ve svém pokoji jsem si nemohla dělat, co jsem chtěla. Lukáše naši nenáviděli. Možná jenom z principu, že mě vytáhl z jámy lvové. Máma ho měla za burana, tátovi se nelíbilo, že byl z chudé rodiny.

Po půl roce vztahu jsem přišla do jiného stavu. Neplánovali jsme to, hodně nás to tedy překvapilo. Nevěděla jsem, zda si dítě nechat, navíc Lukáš se moc nadšeně netvářil. Zrovna se mu rozjížděla kariéra a asi se ještě úplně necítil na to, stát se tatínkem.

Už nejsi moje dcera

Měsíc jsem to držela v tajnosti a vedli jsme doma diskuse o tom, co bude. Lukáš mi neustále připomínal, že rozhodnutí nechá na mně, protože já si prý musím být jistá, zda dítě chci, nebo ne. Začala jsem se cítit nejistě ve vztahu k němu a nevěděla si rady. Šla jsem tedy za svými rodiči, abych se s nimi poradila.

Kdo jiný než moje máma by mi mohl pomoct? „Už nejsi moje dcera!“ byla slova mámy, když jsem jí o svém těhotenství řekla.

Křičela na mě, že jsem lehká holka a Lukášovi, který šel tehdy se mnou coby duševní opora, nadávala, že mě schválně zbouchl, abych si ho pak musela vzít a  on shrábl všechen rodinný majetek.

Táta mě po té děsivé hádce vzal stranou a nabídl mi něco jako finanční odškodnění. Byl ochoten mi posílat kapesné i na dítě, jenom když se k nim vrátím a Lukáše nechám jít.

„Doufám, že se ti něco stane, nebo že potratíš“, zněla slova mé mámy, když mě vyprovázela ze dveří. Z toho všeho mi bylo na zvracení. Byla jsem zoufalá.

Špatné rozhodnutí

Další dva měsíce jsem jen ležela doma a chtělo se mi umřít. Z umělecké školy mě mezitím vyhodili, protože jsem do práce po hádce s mámou už prostě nepřišla. Lukáš peněz taky moc neměl, sotva na zaplacení nájmu.

Začali jsme se i spolu hádat, vyčítala jsem mu, že při mně nestojí, dítě stejně nechce a radost z toho taky nemá.

Najednou jsem měla pocit, že můj život není takový, jaký jsem si vysnila. Na potrat jsem nakonec šla, věděla jsem, že se o dítě sama nepostarám. Lukáš vzal totiž mezitím roha. Byt zůstal ale na mně, takže jsem se alespoň nemusela potupně vracet k našim.

Našla jsem si práci v poradenství a teď se starám o klientky, které procházejí těžkými životními situacemi. Od toho incidentu uběhlo už skoro dvacet pět let, ale není dne, kdy bych si své rozhodnutí v nerozhodnosti nevyčítala.

To, co jsme si udělali a to, co jsem udělala svém nenarozenému dítěti já, pro to není cesty zpět.

Až teď, když už jsem dospělá a mám naštěstí své vlastní děti, vidím, jak moc byl můj vztah s rodiči nezdravý a modlím se, abych takový špatný vliv neměla i na své potomky.

Eva (59), Ostrava

Související články
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
5 minut čtení
Bylo zářijové ráno, mlha se líně válela mezi domy a mně bylo šest. První školní den. A tehdy jsem ji potkala. Měla jsem novou aktovku, byla cítit takovým tím umělým textilem. Uvnitř jsem měla penál, tužky, pastelky, zkrátka vše, co prvňák nepotřebuje, ale musí se tím pochlubit. Maminka mi před školou upravila culíky, ale ruce se jí trochu třásly. Možná víc než mně. Byl to nový život. Éra, kt
3 minuty čtení
Padesát let jsem tam nebyla. Padesát let jsem to jen odkládala, přesouvala na „někdy jindy“. A když jsem tam přijela, bylo už pozdě. Najednou jsem cítila, že pokud to neudělám teď, už se tam nikdy nepodívám. Bylo mi skoro 80 let, když jsem se vydala na cestu. Fyzicky jsem stále vitální, mentálně mě ta cesta však zlomila. Vlak mi připadal pomalejší než dřív, i když možná jen já jsem spěchala. Se
3 minuty čtení
Vzpomínky na mládí mě před lety držely nad vodou. Vzpomínky a dcera. To jsou poklady, které mi nikdy nikdo nevezme. V životě jsem měla štěstí jen na jednu velkou lásku, ta ale stála za to. S Romanem jsme se seznámili na chmelové brigádě a od té doby jsme byli jedno tělo, jedna duše. Přestože byl z druhého konce republiky, pravidelně za mnou jezdil. Jen kvůli pár hodinám stráveným společně by
3 minuty čtení
O první lásku jsem přišla dost krutým způsobem. Můj kluk mi zčistajasna zmizel ze života, odjel s rodiči do ciziny, aniž věděl, kdy se vrátí. Je to už dávno. Moje první láska odjela s rodiči do Španělska, byli to doboví funkcionáři, kdovíco tam dělali. Když jsem se tehdy na gymplu dozvěděla, že Mirek odjíždí do ciziny a netuší, kdy se vrátí, obrečela jsem to. Bylo nám sedmnáct, prožívali jsme n
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ohrožení obojživelníci se zabydleli v olomoucké nemocnici
21stoleti.cz
Ohrožení obojživelníci se zabydleli v olomoucké nemocnici
Obyvateli nemocničních areálů jsou pacienti, kteří tam zůstávají přechodně a jen po dobu nezbytnou pro své uzdravení. Nicméně mezi pavilony Fakultní nemocnice Olomouc se ubytovali poněkud trvalejší „n
Tajemství Faustova domu v Praze
enigmaplus.cz
Tajemství Faustova domu v Praze
Na Karlově náměstí č. p. 502 stojí záhadný Mladotovský palác, přezdívaný Faustův dům. Z jakého důvodu má tak „pekelnou“ přezdívku? [gallery ids="156457,156869,156456"] S historií domu je spjata
Když kosti křehnou
nejsemsama.cz
Když kosti křehnou
Lámou se vám nehty, bolí vás záda a máte pocit, že se zmenšujete? Možná za tím stojí osteoporóza, tichý zloděj kostí, kterému se lidově říká bílá rakovina. Není vidět, ale může napáchat pořádnou paseku. S přibývajícím věkem se tělo mění a s ním i naše kosti. Po padesátce (u žen často po menopauze) začíná docházet k úbytku kostní hmoty. Kosti jsou tenčí, křehčí a snadno
Správná matrace může ulevit od bolesti zad. Víte, jak ji vybrat?
iluxus.cz
Správná matrace může ulevit od bolesti zad. Víte, jak ji vybrat?
Bolesti zad trápí většinu populace – ať už kvůli sedavému zaměstnání, nedostatku pohybu, nebo špatnému držení těla. Málokdo si ale uvědomuje, jak velký vliv má na stav naší páteře matrace, na které tr
Musela jsem se slitovat nad svou snachou
skutecnepribehy.cz
Musela jsem se slitovat nad svou snachou
Každá žena se snaží, aby byl manžel a děti spokojení. Neměla by to ale přehánět, aby se to neobrátilo proti ní. Musela jsem snachu varovat včas. Moje snacha Ivanka je moc hodná holka, i když má drobné mouchy. Ty pramení z toho, že to byla holka z města, zatímco my žili na vesnici. Když k nám prvně přijela, viděla jsem
Samurajové: Vzdělaní válečníci s mečem i štětcem, kteří formovali Japonsko
epochaplus.cz
Samurajové: Vzdělaní válečníci s mečem i štětcem, kteří formovali Japonsko
Samurajové byli legendární japonští válečníci, kteří po dlouhá staletí bránili hranice Japonska a sváděli boje uvnitř země. Prosluli vysokou morálkou a také dokonalým ovládnutím bojových umění. Známí byli svou oddaností a odvahou, se kterou byli schopni nejen bojovat se svými protivníky, ale také spáchat rituální sebevraždu seppuku, pokud byla ohrožena jejich čest. Avšak samurajové nebyli
Čeněk Paclt jako první Čech navštívil 5 kontinentů
historyplus.cz
Čeněk Paclt jako první Čech navštívil 5 kontinentů
Je to chvilka. Najednou se s velkým rachotem urve kus půdy a Paclt zůstane uvězněn pod hromadou kamení. Ostatní horníci ho naštěstí stihnou vyhrabat dřív, než se udusí… Není to poprvé, co život turnovského světoběžníka visel na vlásku. Například v Austrálii ho „přizabili“ domorodci!   Škola v rodném Turnově mu k srdci nepřiroste. Čeněk Paclt (1813–1887) na ni bude
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Zelenková jen kvete díky novému milenci?
nasehvezdy.cz
Zelenková jen kvete díky novému milenci?
Tajemství jejích šťastných úsměvů je možná odhaleno! Zpěvačka Jitka Zelenková (75) před pár dny ohromila fanoušky, když se pochlubila fotkami ze své dovolené. „Jak to dělá, že vypadá pořád tak neuv
Hmyzem roku 2025 jsou? Světlušky…
epochalnisvet.cz
Hmyzem roku 2025 jsou? Světlušky…
Světlušky zná snad každý – ať už z Broučků Jana Karafiáta, anebo z procházek večerní krajinou. Zpravidla z nich však vidíme jen světélka poletující letní nocí – jak vypadají dospělci (či dokonce larvy) většina lidí vůbec netuší. Pro to a dalších „21“ důvodů vyhlásila Česká společnost entomologická v roce 2025 Hmyzem roku právě světlušky.   V naší
Polévka z rajčat a paprik
tisicereceptu.cz
Polévka z rajčat a paprik
Výborná zeleninová polévka s bylinkami plná vitaminů a vlákniny. Suroviny na 6 porcí 1,2 l zeleninového vývaru 400 g loupaných rajčat 1 červená paprika 1 zelená paprika 2 žluté papriky 1 ci
Krupka: Město, kde bije srdce hornictví
epochanacestach.cz
Krupka: Město, kde bije srdce hornictví
Dříve několik samostatných hornických osad, dnes městečko, které svojí historií láká návštěvníky z celého Česka. Udělejte si výlet do Krupky i vy. Městečko Krupka patří mezi ta místa, kde najdete od každého kousek. Leží nedaleko Teplic na úpatí Krušných hor, takže o krásnou přírodu tady není nouze. Stejně tak se tu nachází i mnoho památek