Snažil se mě připravit o dědictví po rodičích, ale včas jsem ho odhalila. Nečekala jsem, že dýku do zad mi bodne vlastní bratr!

Vždycky jsem pro něho byla starší sestra, která se ho zastane. Starala jsem se o něho už od narození, dělilo nás rovných deset let. Táta nám umřel rok po Jiříkově narození. Tak musela mamka vydělávat peníze a já se starala o bráchu.

Přišlo mi to naprosto normální. Všude chodil se mnou, jen na rande ne.

Vodila jsem ho do školy a později, když už vyrostl, jsem ho finančně podporovala na studiích, protože jsem na tom nebyla špatně. Měl mě strašně rád a byl mi také v dospělosti za spoustu věcí vděčný. Věděla jsem, že mi nikdy neublíží. Tedy myslela jsem si to.

Byla jsem v tomhle docela naivní. A také se mi to málem nevyplatilo.

Pomohl, když jsem potřebovala

Léta běžela a nyní to mělo být naopak. Já, čerstvá sedmdesátnice, potřebovala pomoc od svého mladšího bratra! Některé věci už jsem prostě moc dobře nezvládala a v úředních věcech jsem úplně plavala.

„Nedělej si starost, Maruško, všechno zařídím! Dojdu tam, domluvím to…“ bývala jeho nejčastější odpověď a já, ukolébána jeho ochotou, svému bratrovi bezmezně důvěřovala. A skutečně všechno zařídil, prostě se vyznal. Byla jsem v naprostém klidu a ráda, že mám takového bratra.

Přišlo nemilé překvapení

Potom mě nečekaně zaskočil telefonát z katastru nemovitostí. Ke svému překvapení jsem zjistila, že prodávám svůj domek. „Cože dělám?“ ptala jsem se udiveně. „To přece ne!“ sdělila jsem úřednici. Ale ta mě vyvedla z omylu.

Měla na úřadě nahlášenou změnu vlastníka. Překvapilo mě to. Ten domek jsem přece zdědila po mamince, která bratra tenkrát vyplatila. Vždyť pracoval i bydlel ve vedlejším městě! Bral to tehdy jako dobré řešení. Dostal peníze a já domek, bylo to přece spravedlivé.

Rozvedl se, a máme klid

„Jistě nějaký omyl,“ pomyslela jsem si, ale to jsem se spletla. Nebyl. Můj bratr už prodal moji zahradu za vesnicí a nyní byl na řadě domek! „Co to má znamenat?“ zaútočila jsem při jeho příští návštěvě a on se přiznal s výrazem chyceného hříšníka. Měl dluhy kvůli mé švagrové.

Byla náročná a to samozřejmě něco stálo. Na její nároky mu plat rozhodně nestačil. Musel jí koupit auto a spoustu dovolených. A také plastiku. To na její radu, ale spíš asi nátlak, našel řešení v prodeji mého domku. Prý by mi zařídil pečovatelský dům.

Pohádali jsme se a málem se poprali. Jako když jsme byli malí! A já mu nabídla jiné řešení. Nakonec jsme se usmířili. Dluhy jsem mu zaplatila a on se nastěhoval ke mně do domku. Se ženou, která ho tak vysávala, se konečně rozvedl, a máme všichni klid!

Marie K. (70), Náchod