Když se můj mladší bratr Petr ženil podruhé, nebyli jsme z toho nikdo moc nadšení. Naše rodina si myslela, že je to pěkná stíhačka.

Od počátku jsem z té holky měla pocit, že ji víc zajímají bratrovy peníze než on. Také se mi zdálo, že se k němu chová až nevybíravě. Nechápala jsem, že to mému bráchovi vůbec nevadí. Pořád je do ní zamilovaný. Jinak by to už dávno musel pochopit.

Nenávist je oboustranná

Dnes už je jasné, že nenávist je na obou stranách. Eva mě obzvlášť nemusí. Dozvěděla jsem se to od naší sestry Lenky. Prý mě Eva před rodinou pomlouvá.

Když jsem byla se sestrou na kávě, téma rozhovoru se pochopitelně stočilo i na rodinu a na nedávnou oslavu babiččiných narozenin, kterou jsem bohužel nestihla.

„Víš, co tam o tobě Eva řekla? Prý ji nepřekvapuje, že dáš přednost práci před rodinou. Také to vysvětluje, proč ses nevdala a nemáš děti!“ narážela sestra na důvod, proč jsem na oslavě nebyla.

Hází na mě špínu

Vyrazilo mi to dech a naštvalo mě to: „To je fakt nehorázný, jak si Eva vymýšlí. Já nemůžu za to, že jsem musela do práce,“ bránila jsem se. Lomcoval se mnou vztek. „Já vím, že ty taková nejsi.

Ale ona tam neustále mluvila o tom, že nechápe, že jsi nikdy nechtěla mít svoji rodinu. Každá žena přece touží po dítěti… A prý jí připadáš jako kariéristka,“ dodala Lenka.

Už jsem na to nic neřekla a spíš jsem přemýšlela, proč mi to sestra vlastně říká, když ona si to nemyslí? Od Evy jsem popravdě nic jiného nečekala. Je prostě vidět, že mě nemá v lásce.

A mně je upřímně jedno, co o mně vykládá, protože jsem si jistá, že nikdo z rodiny jí nevěří. Akorát svým chováním ukazuje, jaká je její pravá povaha. Ráda pomlouvá, není dobré jí věřit a všichni si před ní mají dávat pozor.

Další oslava mě překvapila

Když se chystala další rodinná oslava, tentokrát se slavily kulatiny mého táty, byla jsem moc zvědavá, jak se ke mně Eva bude chovat tentokrát. Když jsem dorazila na oslavu, byla mezi prvními, kdo mě přišel pozdravit.

Velmi jsem se tomu divila. Navíc skoro celou oslavu seděla vedle mě a nezávazně se se mnou bavila. Neustále se ptala, jak se mám, co dělám a jak to jde v práci. To mě dost překvapilo. Dokonce i zaskočilo. Ale byla jsem ve střehu. Už vím, co od ní můžu čekat.

Je hrozně vypočítavá

„Víš, já obdivuji, co jsi už ve své práci dokázala. Jednou bych chtěla být jako ty!“ Bylo to pro mě vážně překvapivé. Dělala, jako bych byla jejím nejoblíbenějším členem rodiny.

Bylo hrozné tam jen tak sedět a nevykřičet jí do tváře, co se děje, když se ke mně najednou chová tak mile. To jen dokázalo, že jsem se v ní nespletla. Je to jen obyčejná, vypočítavá ženská.

Zdena N. (49), Karviná