Z nespokojeného manželství mě vysvobodila láska k jinému muži. Ničeho nelituji, naopak, děkuji osudu, že mi dal druhou šanci.

Bylo to tu zase. Další práce, o kterou Mirek přišel. Byla to už čtvrtá během jednoho roku. Naše manželství bylo v troskách, jako ostatně celý Mirkův život. Když jsme se před lety brali, byla to láska jako z románu.

Z toho ale nezbylo nic. Od chvíle, co přivedl na buben do té doby prosperující podnik svých rodičů, to s ním šlo z kopce. Život s ním už mě netěšil, a věděla jsem, že je to vzájemné.

Přesto jsme spolu zůstávali. Nedovedla jsem ho opustit, když byl na dně. Často jsem ale přemýšlela nad tím, že kdybych to udělala, možná by si toho ani nevšiml.

Vypadáte smutně

Byl zahloubaný sám do sebe. Kdykoli si našel práci, vzápětí ji ztratil. Má práce tedy byla tehdy v podstatě jediným stálým zdrojem příjmů naší domácnosti. Pracovala jsem ve stánku s novinami a ta profese mě těšila.

Vždy jsem prohodila pár slov zákazníky. Znala jsem je všechny. Tedy, až na jednoho. Chodíval ke stánku dvakrát týdně, pro sport a krabičku cigaret. Nikdy nemluvil, i já jsem v jeho přítomnosti mimořádně mlčela. Jen jsme se usmívali.

Vše se změnilo v den, kdy můj muž přišel o další práci, seděla jsem ve stánku a s očima upřenýma k zemi přemýšlela, co všechno musím z posledních úspor ještě zaplatit. V tom se ozval ten hlas.

„Dnes vypadáte moc smutně,“ řekl muž, který si opět přišel pro svůj sport a cigarety.

„Trápí vás něco?“ zeptal se ustaraně a mě najednou přemohlo dojetí. Bylo to už dlouho, co se někdo zajímal o to, zda mi něco nechybí. A tak jsem se zbaběle a trapně rozbrečela před cizím mužem. A on? Stál tam, konejšil mě a poslouchal. Dlouho.

To odpoledne se mnou ten muž, Ivan, zůstal až do doby, než jsem zavřela stánek. Bylo to neobvyklé seznámení. Od toho dne změnil Ivan svůj harmonogram a ke stánku si našel cestu téměř denně. Krásně se s ním povídalo, a jak čas plynul, stal se mým nejbližším přítelem.

Vedle něj jsem měla pocit, že se mohu zase volně nadechnout. Z přátelství po několika měsících vznikla láska. Sama sobě jsem vyčítala, jak se to jako vdaná žena chovám, nemohla jsem si ale pomoci, s Ivanem mi bylo tak dobře!

Jen pokrčil rameny

Manželovi Mirkovi jsem o svém vztahu záhy řekla a jen se utvrdila v tom, že naše manželství už dávno funguje jen na papíře. Jeho reakce byla nulová, jen lhostejně pokrčil rameny.

Během pár měsíců jsme se rozvedli a já se odstěhovala k Ivanovi, kterého přijaly i mé dospělé dcery. Kde je dnes konec mému bývalému muži, nemám tušení, ale já jsem od života dostala druhou šanci, kterou si maximálně užívám. S Ivanem po boku.

Lenka (59), Liberecko