Domů     Po smrti mi pověděla své přání
Po smrti mi pověděla své přání
5 minut čtení

Modlila jsem se za matčinu duši, když se náhle ozval její hlas. Prosila mě o jediné: abych se usmířila s mladší sestrou.

S mou mladší sestrou Erikou jsem nemluvila posledních téměř dvacet let. Kdysi jsme se hrozně pohádaly, řekla jsem jí, že už ji nechci nikdy v životě vidět.

Zpřetrhaly jsme všechny kontakty

Udělala jsem tehdy za svým dosavadním životem tlustou čáru a odjela jsem na Slovensko, kde jsem začala nový život. Teprve až smutná událost v podobě maminčiny smrti nás dala se sestrou znovu dohromady.

Před více než dvaceti lety jsem se rozkmotřila s mojí o čtyři roky mladší sestrou Erikou. Poté jsem se odstěhovala z České republiky a celá léta jsem ji neviděla. Ani jsme si za tu dobu nezavolaly, ani nenapsaly. Veškeré naše kontakty zkrátka vymizely.

Když mi pak jednoho dne přišlo oznámení, že naše maminka zemřela, ranilo mě to, ale na pohřeb jsem přijet nemohla. Možná jsem ani nechtěla, protože bych se musela vidět s Erikou, což jsem odmítala. Stará křivda ve mně byla stále hluboce zakořeněná.

Zakořeněná žárlivost

Už od dětství mezi mnou a Erikou panovala nevraživost. Já na svou mladší sestru ve všem žárlila. Měla jsem pocit, že ji mají doma raději než mě. Všechny průšvihy jí procházely. Naši ji nikdy za nic nepotrestali. Na co si ukázala, to měla. Já si musela všechno vydřít sama.

Žádné pochvaly nebo uznání jsem se od rodičů nedočkala. Přišla jsem si méněcenná. Často jsme na sebe s Erikou „štěkaly“. Když jsme se naposledy pohádaly, řekla jsem sestře, že ji do smrti nechci vidět. Dokonce jsem bez obalu prohlásila, že ji nenávidím.

Odtrhla jsem se od rodiny

Pamatuji si, jak brečela a prosila mě, abych s ní mluvila. Mě to však nezajímalo. Proklínala jsem ji. Sama nevím, kde se ve mně tehdy vzalo tolik zloby.

Když jsme pak s přítelem dostali možnost odjet na východ Slovenska, brala jsem to jako šanci začít někde znovu. Maminka z toho byla velmi smutná.

„Neměla bys odjíždět a nechat tu po sobě tolik nenávisti,“ brečela, když jsme se loučily na parkovišti u auta. „Takhle to bude lepší, mami. Věř mi,“ chlácholila jsem ji.

I pro mě bylo těžké nechat vše za sebou, ale věřila jsem, že to je jediná možnost, jak najít samu sebe a být šťastná a spokojená.

Našla jsem své místo

Na Slovensku žijeme s mým přítelem, teď už manželem, dodnes. Jsem tu spokojená. Začala jsem s čistým štítem. Nikdo mě tu neporovnává s Erikou a jejími úspěchy. Mamince jsem často psala i volala, dokonce se za námi byla i několikrát podívat. A když to šlo, jela jsem za ní já, protože mi chyběla.

Maminčino přání

Poslední tři roky jsem se do Čech bohužel nedostala. S maminkou jsme si alespoň posílaly e-maily a volaly jsme si. Její hlas zněl jinak. Smutně a bez života. „Mami, je všechno v pořádku?“ ptala jsem se často. Měla jsem opravdu obavy.

„Jsem v pořádku. Jen mě trápí jedna věc. Moc bych si přála, abyste se s Erikou usmířily, než odejdu,“ pronesla. „Kam odejdeš? O čem to mluvíš?“ znejistěla jsem. „Umírám a moc času mi nezbývá,“ sdělila mi, jakoby nic. Nic víc mi k tomu neřekla, i když jsem se několikrát vyptávala.

Byl to její hlas!

O několik týdnů později mi přišlo oznámení, že maminka zemřela. Byla jsem v šoku. Nemohla jsem tomu uvěřit. Navíc jsem nezvládla přijet ani na matčin pohřeb. Představa, že uvidím Eriku, mě štvala.

V den matčina pohřbu jsem doma zapálila svíčku a vzpomínala na ni. Seděla jsem v obývacím pokoji a plakala.

„Budeš mi chybět, mami. Mám tě moc ráda. Děkuji ti za všechno, co jsi mi do života dala,“ pronesla jsem tiše. „Já tebe taky, dcerunko moje. Mám ale ještě jedno přání, než překročím na druhý břeh,“ ozvalo se pokojem.

Trvala na svém

Hrklo ve mně. „Mami?“ stoupla jsem si a rozhlížela se po místnosti. Po zádech mi běhal mráz. Náhle jsem ucítila závan vzduchu. „Co mám udělat?“ zeptala jsem se. „Usmiřte se s Erikou. Je to hodná holka. Vždycky chtěla být jako ty. Jsi její vzor.

Moc tě prosím,“ zaznělo. „To nikdy!“ bouchla jsem do stolu.

„Je to moje poslední přání,“ ozval se matčin hlas a plamen svíčky začal zuřivě plápolat. Vzteky jsem ji sfoukla a přemýšlela o tom, co se právě stalo. „Buď ze samé ztráty blouzním, nebo to byla vážně maminka,“ mumlala jsem.

Nakonec jsme se usmířily

Přemýšlela jsem o tom celou noc. Nakonec jsem se rozhodla, že maminku vyslyším, a druhý den jsem zavolala Erice. Ani neskrývala radost nad tím, že jí volám. Doslova brečela štěstím. Jakmile to šlo, odjela jsem do Čech za ní.

Společně jsme zašly za maminkou na hřbitov a rozloučily se. Sice už nemohu dohnat ztracené roky, po které jsem se na sestru zlobila, ale mohu usínat s pocitem, že jsem mamince vyplnila její poslední přání. S Erikou jsme k sobě nakonec našly cestu a nyní jsme jako kamarádky.

Zdena R. (50), Bratislava

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Jen jsem zavřela oči, už tu byli a útočili na mě. Motýli v mých snech znázorňovali moji největší noční můru. Nikdy jsem na nadpřirozeno nevěřila. Na sny a pověry v naší rodině nevěřil nikdo. Takovým věcem, jako jsou věštecké sny, jsme se doma smáli. Jednoho dne jsem se ale těmto věcem posmívat přestala. Měla jsem zrovna před maturitou, když se mi začal stále dokola opakovat jeden sen. Byl o mot
3 minuty čtení
S manželem jsme si tehdy moc přáli děťátko, ale stále nepřicházelo. Až jsem tehdy o filipojakubské noci potkala podivnou ženu, která mi poradila rituál plodnosti. Moc jsme si s manželem přáli velkou rodinu. Vysnila jsem si, že budeme mít čtyři děti. Stále jsem ale nemohla otěhotnět. Dlouho jsme se utěšovali myšlenkou, že dítě nepřichází, protože jsem hodně pracovně vytížená, pak že se stresuji
3 minuty čtení
Na střední škole jsem se nechala kamarádkami přemluvit k vyvolávání duchů. Od té chvíle už nic nebylo jako dřív. Nikdy jsem nevěřila tomu, že když se parta lidí rozhodne vyvolávat duchy, tak se to povede. Ze skupiny čtyř holek jsem byla jediná, kdo měl pochyby. Kamarádkám jsem se dokonce vysmívala, jak jsou bláhové. Vždycky, když pořádaly nějakou seanci, mě na ni zvaly. Přemlouvaly mě, abych
5 minut čtení
Stačil jeden okamžik, aby se změnily životy nás všech. Sestřenice měla trápení a pykala celá rodina. Nikdo z nás už nemohl být šťastný. Naše rodina pochází ze Slovenska. Do České republiky, konkrétně na Moravu, jsem se přistěhovala, když mi bylo třicet tři let. Všem, se kterými jsem se seznámila, jsem říkala, že jsem tu kvůli práci. Utekla jsem do jiné země Pravda však byla docela jiná. V
3 minuty čtení
Je to už dávno, ale pamatuju si to jako dnes. Kamarádi mě zavřeli na hřbitově a utekli. Tehdy za mnou někdo přišel, a nebylo to běžné setkání. Vesnice, kde jsem jako dítě žila, neměla moc míst, kam by děcka mohla jít. Žádná hřiště tam nebyla, široko daleko byla jen samá pole, pak rybník a hřbitov. Právě ten byl častým cílem naší dětské party. Kdo měl nejvíc odvahy, obešel jej sám celý. Na to se
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Suchý zip se inspiruje přírodou. Vzniká díky bodlákům
epochaplus.cz
Suchý zip se inspiruje přírodou. Vzniká díky bodlákům
Na první pohled obyčejný bodlák u cesty, který se nepříjemně zachytává na oblečení. Právě tahle drobnost ale inspiruje jeden z nejpraktičtějších vynálezů 20. století, a to suchý zip. Švýcarský inženýr George de Mestral v něm napodobuje přírodu tak dokonale, že jeho nápad dnes používáme denně, aniž bychom o tom přemýšleli. Příběh začíná ve 40. letech,
Chystá už Katy Perry veselku?
nasehvezdy.cz
Chystá už Katy Perry veselku?
Skočí po hlavě do manželství? Zprvu se zdálo, že z toho ani nic nebude. Po prvním rande zpěvačky Katy Perry (41) a bývalého kanadského premiéra Justina Trudeaua (54), které proběhlo před necelým roke
Pórková krémová polévka
tisicereceptu.cz
Pórková krémová polévka
Pórek se k přípravě polévky přímo nabízí. A podle nás je nejlepší v této krémové. Suroviny na 4 porce 1,5 l vývaru nebo vody s kořením dle chuti 1 velký pór sůl 2 větší brambory 2 stroužky č
Charles Maurice de Talleyrand-Périgord: Francii prospěl víc než bůh
historyplus.cz
Charles Maurice de Talleyrand-Périgord: Francii prospěl víc než bůh
Francouzština zná slovní spojení „Éminence grise“, tedy šedá eminence. Je to označení pro člověka, který operuje ve skrytu, za rouškou tajemství, a přece svým slovem či perem řídí osud své země. Francie, protkaná význačnými osobnostmi s nebývalým espritem, má takových postav napříč středověkem i novověkem nespočet… Ludvík XIII. (1601–1643) má svého kardinála Richelieua (1585–1642), který
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
rezidenceonline.cz
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
Pokud váš trávník po zimě připomíná spíš flekatý koberec než lákavý zelený porost, není to náhoda. Jaro vždy nemilosrdně odhalí místa, kde plevel využil náskok, který získal ještě před začátkem sezóny. Dobrou zprávou je, že právě teď máte šanci změnit pravidla hry. Když půda volá o pomoc Důvod, proč se plevele na jaře chovají životaschopněji
Moser slaví průlom: kolekce Axis zazářila v Londýně
iluxus.cz
Moser slaví průlom: kolekce Axis zazářila v Londýně
Česká sklárna Moser má za sebou výjimečný moment své novodobé historie. Poprvé představila novou kolekci v zahraničí – v Londýně, jedné z nejvýznamnějších světových metropolí designu. Kolekce Axis, vy
Našli jsme se, a to je zázrak!
skutecnepribehy.cz
Našli jsme se, a to je zázrak!
Pána s pejskem jsem potkávala na procházkách. Nejdřív jsme se na sebe jen usmívali, pak jsme se začali zdravit. Ráda jsem se procházela nad řekou ve vilové čtvrti. Bylo na ní dobře patrné, že tu bydlí samí zazobanci. Po rozvodu jsem byla jakoby zraněná, bolelo to skoro až fyzicky, a tak mě dlouhé procházky uklidňovaly. Potkávala jsem
Nejenom na Rožmberku straší přízrak
enigmaplus.cz
Nejenom na Rožmberku straší přízrak
Na českých hradech a zámcích se po staletí šeptá o tajemné Bílé paní, éterické postavě v dlouhém šatu, která se zjevuje v tichých chodbách i zámeckých komnatách. Někdy varuje před neštěstím, jindy jen
Záhada andělů v bitvě u Monsu: Zázrak, nebo propaganda?
epochalnisvet.cz
Záhada andělů v bitvě u Monsu: Zázrak, nebo propaganda?
Zbraně utichnou, do tváří vojáků se vkrade úžas. Záře zalije bitevní pole a z nebes se snese sbor andělů. Němcům dá jasně najevo, která strana má právo na boží ochranu!   Světem zmítá první z globálních konfliktů a Britský expediční sbor v něm má být právě pokřtěn ve velkém. Nejde o žádné nováčky. Jsou to skvěle vycvičení chlapi.
Vodnice posvátná: Fascinující žába z jezera uctívaného Inky
21stoleti.cz
Vodnice posvátná: Fascinující žába z jezera uctívaného Inky
Mezi nejzajímavější tvory Jižní Ameriky patří vodnice posvátná, známá rovněž jako posvátná žába. Je endemitem vysokohorského jezera Titicaca, nacházejícího se na hranici mezi Peru a Bolívií. [capti
Pražský Hrad, který okouzlil i hvězdy
epochanacestach.cz
Pražský Hrad, který okouzlil i hvězdy
Praha má svou nezaměnitelnou tvář. Hradní paláce nad Vltavou vytvářejí pohled, který zná celý svět. Je to obraz, který okouzluje po staletí a nikdy nezevšední.   Neexistuje snad jediný Čech, který by ho neznal. Pražský hrad se objevuje na pohlednicích, ve filmech i na fotkách. A kdo si plánuje výlet do naší metropole, má ho
5 mýtů, kterých se zbytečně bojíme
nejsemsama.cz
5 mýtů, kterých se zbytečně bojíme
Cholesterol má špatnou pověst. Často ho vnímáme jako tichého nepřítele, který nepozorovaně ničí cévy. Ve skutečnosti je ale pro tělo nezbytný, bez něj by nefungovaly buňky ani hormony. Kde je tedy pravda? Možná jste to také zažila. Přijdete k lékaři a ten vám oznámí, že máte zvýšený cholesterol. Najednou se vám v hlavě roztočí kolotoč obav z infarktu, z diet bez