Můj manžel je na rozdíl ode mne velmi zručný a je vášnivý kutil a opravář. Pro sousedy dělá první poslední. Doma ne.

Rád pracuje rukama, rád něco spravuje, ale jeho vášeň se v domácnosti neprojevuje. „Milane, prosím tě, mohl bys pověsit ten obraz?“ ptala jsem se ho už popáté. „Zítra to udělám,“ odpověděl. Obraz ale nevisel ani po měsíci, tak jsem ho pověsila sama.

Neměla jsem nervy se stále doprošovat. A tak je to se vším, jsme až ti poslední v řadě.

Rozbila se nám myčka

Když se rozbila myčka na nádobí, požádala jsem ho, jestli by se na ni mohl podívat. „No jasně. Určitě je jen ucpaný filtr,“ odpověděl mi. Ani po týdnu se ale nic nezměnilo a já stále myla nádobí v ruce.

„Myslíš, že by ses mohl už konečně podívat na tu myčku?“ prosila jsem ho důrazně. „To víš, že ano, miláčku. Měl jsem toho teď moc. O víkendu ji spravím,“ odpověděl mi. A přesně, jak jsem předpokládala, na myčku o víkendu ani nesáhl. Soused něco potřeboval. Tak jako vždycky!

Uražená ješitnost

A tak jsem se rozhodla na nic nečekat a zavolat opraváře. Ten přišel, myčku opravil a všechno bylo fajn. Můj manžel se ale naštval: „Proč jsi volala opraváře, když jsem ti slíbil, že ti tu myčku opravím?“ zařval uraženě.

„Škoda ho platit!“ „No, to je jednoduché, už mě nebavilo čekat, až se uráčíš něco dělat. Takhle to bylo daleko rychlejší,“ odpověděla jsem mu stejně drsně.

Tentokrát mě opravdu naštval. Doma na nic nesáhne a co si neudělám sama, jako bych neměla. Fakt, že já jsem pro něj až na posledním místě, zatímco naši sousedé mají díky němu vše v pořádku, mě už pořádně štve! Tak si říkám, že mu přestanu vařit a uvidíme, jak dlouho to vydrží.

Markéta B. (59), Znojmo