Ten kufřík po dědovi jsem našla na staré půdě. Byly v něm i zvláštní kostky a kameny. Dědeček mi ve snu poradil, jak s nimi přilákat štěstí.

Na půdu se mi lézt nechtělo, jenže babičce jsem to slibovala dlouho. Řekla jsem, že tam proberu staré věci, nepotřebné vyhážu a zbylé srovnám.

„Najdeš tam taky kufr, co s ním tvůj děda projezdil svět. Je v něm spousta divných věcí. To víš, dědeček! Hrál si na velkého mága a čaroděje!“ smála se babička a klepala si při tom na čelo.

Budu si hrát

Dědův kufr jsem našla až po hodince přehrabování různých hadrů, starého nádobí a knih. Hned jsem ho otevřela. Byla v něm spousta amuletů, klacíků – a taky v krabičce kostky s divnými symboly a různé barevné kameny.

To si vezmu domů a pořádně kostky i kameny prozkoumám, řekla jsem si. Krabičku jsem si donesla domů a večer, když děti usnuly, ji rozbalila. „Nejsou to severské runy?“ povídá manžel, když kostky uviděl.

„Co já vím,“ odpověděla jsem mu nevrle, a těšila se, až půjde spát, abych na to měla klid. Zapálila jsem svíčku, pustila hudbu, nalila si sklenku vína a začala si s tím objevem hrát. Bavilo mě to dlouho.

Děda radil

Jenže pak mě přemohla únava a já usnula. Zdálo se mi o dědečkovi, jak mi říká, co přesně mám s tím, co jsem v krabičce našla, udělat. Mluvil o rituálu, který mi přinese štěstí. To bychom potřebovali, říkala jsem si.

Syn měl před maturitou, mě čekal lékařský zákrok a manžela čekal pracovní pohovor. Když jsem se ráno vzbudila, rychle jsem všechno udělala tak, jak děda ve snu radil, abych to nezapomněla. Mumlala jsem si přitom svá přání.

Manžel už druhý den uspěl na pohovoru a získal novou práci, můj zákrok dopadl dobře a syn maturitu též zvládl. Ten rituál prostě zafungoval. Jen jsem ho rychle zapomněla a o dědovi už se mi nezdá.

Lenka (63), Olomouc