V zimě napadlo hodně sněhu a prudké jarní tání způsobilo katastrofu. Takovou spoušť jsme nezažili. Pozdě jsem litovala, že jsem zrušila pojistku.

Je to už mnoho let, kdy se naším domem prohnala velká voda, tedy spíše bahno. Tu zimu napadlo hodně sněhu a na jaře začal rychle tát. A jako by to nestačilo, začalo navíc pršet. A ten déšť neměl konce…

Přišlo to tak rychle, velká voda z okolních polí se přelila naším dvorkem i přízemím. Snažili jsme se zachránit, co se dalo. Unavení a nevyspalí jsme den poté prošli dvorek a přístavky, abychom zjistili škody. Byl to žalostný pohled.

Druhý den k nám přijela dcera s manželem i syn, aby nám pomohli. Všichni jsme měli slzy v očích, když jsme likvidovali osobní věci a vzpomínky, které jsme s manželem ochraňovali čtyřicet let. Teď jsme je házeli do kontejneru.

Pojišťovna to zaplatí

Manžel pracoval jako šroub, i když byl vyčerpaný. Dcera naléhala, aby si alespoň na chvíli odpočinul. On to ale rezolutně odmítal. „Ještě, že jste pojištění!“ chlácholil ho syn. V tu chvíli mi zatrnulo.

Nebylo to dlouho, asi dva roky, kdy jsem si řekla, že to pojištění není levné, platíme ho léta a nám se určitě nic nestane. Zrušila jsem ho, menželovi jsem to neřekla. Nestalo se nám nic celý život, tak proč by najednou mělo? To je tedy pech!

Infarkt

Bylo hrozné poslouchat ta uklidňování našich dětí, jak to všechno zaplatí pojišťovna. Nejraději bych se bývala neviděla. Doufala jsem, že to manžel nějak stráví.

Když jsem se mu přiznala, začaly mu po tváři stékat slzy jako hrachy. A pak začal najednou chroptět. Zeť okamžitě volal záchranku. Stav byl tak kritický, že jsme ho museli oživovat.

Sanitka přijela rychle a manžela odvezla. Nasedli jsme do auta a vyrazili do nemocnice. Tam jsem si vyslechla slova lékaře, který mě utěšoval, že můj muž má tuhý kořínek a že se z toho infarktu dostane.

I s odstupem času mi je pořád strašně líto, že jsem ho tak zklamala. Pojistku jsme založili novou, a dnes všem kladu na srdce, aby takhle nikdy neriskovali.

Ludmila (76), Zlínsko