Když mi můj spolužák vyznal na plese lásku, zaskočilo mě to a vyděsilo. Nebyl to zrovna třídní krasavec, s tím jsem musela něco udělat.

Na maturitním plese mi řekl, že mě miluje. Koukala jsem jako blázen. Proč se mi stávají takové věci? Celou dobu jsem očekávala, že mi lásku vyzná krasavec Homola, kluk štíhlý jako břízka, s očima barvy jarní oblohy, a teď tohle!

„Od druháku,“ zakoktával se Kejha, to byla přezdívka, protože jeho mluva zněla spíše jako husí kejhání. „Od druháku tě miluju. Abys teda věděla.“ Přestali jsme tančit, okolní páry do nás strkaly, Kejha zrudl, já určitě taky.

„Tak co s tím budeme dělat?“ optal se zajíkavě. Těžce jsem vzdychla a střelila očima do míst, kde hezoun Homola cosi naléhavě hučel do nápadně dobře vyvinuté spolužačky.

Jako hastroš

Od našeho rozhovoru na plese se Kejha domníval, že spolu chodíme, protože jsem mu nedokázala říct jasné a kategorické ne, neboť mi ho bylo líto. Byl svým způsobem roztomilý, vypadal jako oškubané kuře a chodil oblékaný jako zálesák.

Nosil do školy, asi aby byl zajímavý, maskáče, maskáčovou bundu a gumáky, už několikrát ho školník odmítl vpustit do budovy. Čas od času se ještě „vylepšil“ knírem. Vypadal jako hastroš. No jo, jenomže nikdo jiný se o mě nezajímal.

A já jsem nechtěla zůstat na ocet. Nezbývalo mi nic jiného, než s ním chodit, a tak jsem se rozhodla udělat z něj člověka. Aby se mi spolužáci nesmáli, když vedle sebe jdeme. Ale řeknu vám, dalo to spoustu práce.

Vlastní matka

V prvé řadě jsem mu zakázala nosit maskáče. Rozstříhala jsem mu gumáky a taky jsem ho zavedla ke své známé kadeřnici, aby mu něco provedla s vlasy.

Rovněž jsem mu řekla, že jestli mu ještě někdy na obličeji uvidím třeba jen náznak kníru, tak se s ním ve vteřině rozejdu. Koupila jsem mu z druhé ruky tuzexové džíny a sehnala jsem prvotřídní tričko s límečkem. Tím byla přeměna úspěšně dokonána.

Vypadal senzačně. Holky ze třídy valily oči, když jsem s ním dorazila na pomaturitní večírek. Dokonce i jeho vlastní matka mi se slzami v očích děkovala a tvrdila, že to, co nedokázala během mnoha let, jsem svedla za měsíc.

„To holt zmůže jen pravá láska, kvůli ní člověk udělá všechno na světě,“ smála se. Když jsme spolu za dva roky stáli před oltářem, byl k nepoznání. A dnes? Patří mezi ty muže, kteří zrají jako víno. Jen málokdo by věřil, že ten šarmantní muž chodil kdysi oblékaný jako hastroš.

Markéta (62), Královéhradecko