Rádi se jako rodina scházíme a hrajeme karty. Jednou jsme hráli dlouho do noci a manželovi se začaly najednou objevovat vize.

Můj muž Aleš se nikdy o věštění nezajímal a příliš těmto věcem nevěřil. Věštce považoval za šarlatány a podvodníky. A netajil se tímto názorem. To, co se mu tedy událo, bylo něco naprosto ojedinělého.

Společné večery

Čas od času jsme se společně s mým mužem, sestrou Maruškou a dcerou a zetěm scházeli o víkendu a hráli dlouho do noci žolíky. Byla to taková naše oblíbená hra – kdysi jsme hráli o desetníky, nyní o koruny.

Nikdy to ale nebyly žádné velké částky, spíše symbolické sumy. V této sestavě jsme se sešli i tehdy v pátek večer u nás doma.

Mlčky zíral do karet

Ten večer se vydařil. Skvěle jsme se bavili, popíjeli pivo a víno, zobali jednohubky a zábava nevázla. Měli jsme už slušně vypito, manžel poklimbával a zdálo se, že bude prvním, kdo odpadne. „Aleši, hraješ,“ cloumala jím moje sestra.

Manžel se probral a zaostřil své unavené oči do karet. Němě zíral asi dvě minuty a pak si začal cosi mumlat. Jako by v duchu počítal. „Co do těch karet tak zíráš?“ ptala jsem se ho. Sykl, ať ho neruším, když počítá.

K nelibosti všech vstal a vrávorajícím krokem si došel pro papír a tužku. Pak si zapsal nějaké číslo. „Co to děláš?“ zeptala se ho dcera. Neodpověděl a začal konečně hrát.

Při další hře se to ale opakovalo. Zase začal něco počítat a zapsal si další číslo. A tak to bylo stále dokola, dokud neměl všech šest čísel. Pak se spokojeně usmál a usnul na stole.

Osudová čísla

Druhý den vyspával dlouho, jak také jinak po tom, co všechno vypil. Najednou ale vyskočil, jako by ho bodlo šídlo, a běžel do kuchyně ke stolu. „Kde je ten papír?“ začal hledat. Odpověděla jsem, že v koši. Vrhl se na odpadky a hrabal v nich jako šílený.

Zírala jsem na něj v němém úžasu a taky tak trochu s hrůzou. Když ten zmuchlaný cár konečně našel, vytáhl si prázdný tiket Sportky a začal ho vyplňovat. To už mi došlo jeho bláznivé jednání a začala jsem se smát.

Aleš se ale tvářil vážně a opravdu ta čísla podal. „Určitě vyhrajeme,“ opakoval. „To bych jinak neměl tu vidinu a jistotu, že se to povede!“

Neskutečná výhra

Několik dní jsem si ho za to dobírala. Jen ale do chvíle, než bylo losování. Opravdu jsme vyhráli pěknou sumičku, která nám všem udělala velkou radost. Tak nám jeden tiket přinesl poklad, i když jsme nikde nekopali ani se nám hora neotevřela. Našla si nás výhra díky podivné vizi mého k věštění skeptického manžela.

Dana H. (63), Jihlava