Když jsem nemohla lásku najít já, nedokázala, jsem přenést přes srdce, že by moje sestra měla mít šťastný vztah. Musela jsem jednat.

V mládí jsem byla veselá holka, která si chtěla jen užívat. S kolika kluky jsem chodila, bych těžko spočítala. To moje mladší sestra Miluška byla jiná. Byla to tichá duše, která byla raději doma, než někde na zábavě.

Když jsem se ji snažila vytáhnout od učení, nedala si říct. Ještě více se zahrabala do učebnic, aby se po maturitě dostala na vysokou. To já jsem si vystačila se svým učňákem. Jenže čas běžel a mně bylo najednou pětadvacet.

V naší vsi jsem najednou byla stará a začalo se o mně říkat, že zůstanu na ocet. To mě přimělo k tomu začít hledat vážnou známost, aby mi neujel vlak. Jenže s mou pověstí mě za ženu nikdo nechtěl.

Drsná pomluva

Neměla jsem o kluky nouzi, ale každý si chtěl jenom užít, jakmile slyšel, že bych se vdávala, rychle vzal zpátečku. Zato o mou sestru byl najednou nebývalý zájem.

Začali se kolem ní točit i ti nejpěknější kluci z okolí, včetně Venci, kterého jsem tajně milovala. On o mě ale nikdy nejevil zájem. Jednou mi dokonce řekl, že se k sobě nehodíme.

Mohlo mi to utrhnout srdce, ale dál jsem se smála a řekla mu: „Tak super!“ A právě tento Venca si začal s naší Miluší. Nemohla jsem je vidět, jak spolu cvrlikají u rybníka na lavičce.

Sestra se tvářila tak šťastně, že bych jí oči vydrápala. Nakonec se chtěli ti dva vzít. Jak jsem to slyšela, probudila se ve mně duše intrikánky.

S kamarádkami jsem roznesla po vsi, že má Venca poměr s mladou učitelkou ve školce, která s ním čeká dítě. To dítě byla pravda. Učitelka byla už v sedmém měsíci, byla svobodná, a nikdo nevěděl, s kým to dítě má.

Spálené dopisy

Z naší vsi odešla na mateřskou a už se neukázala. Kdoví, kam zmizela. Podstatné bylo, že pomluva zabrala. Místní drbny k ní přihodily ještě něco navíc. A sestra tomu uvěřila.

Pár týdnů si poplakala a pak už šel Venca konečně na vojnu. Napsal jí dvakrát, já byla však ve střehu. Oba dopisy jsem spálila. Když nebudu mít Vencu já, tak sestra taky ne. A to se mi povedlo.

Klára (63), jižní Morava