V nouzi nejvyšší je pomoc boha nejbližší. Myslím, že na této větě je mnoho pravdivého. Na Štědrý den jsme dostali dárek shůry za dobrý skutek.

Prožila jsem už mnoho Štědrých dnů, nikdy se nám ale nestal takový zázrak, jako kdysi, když byly naše děti malé. Byly to naše nejchudší Vánoce. Já byla na mateřské s mladším synkem Vojtou, tomu staršímu Jirkovi bylo sedm.

Mateřská tehdy nedorazila včas, a manžel byl už půl roku bez zaměstnání. Neměli jsme si od koho půjčit, a tak jsme si museli utáhnout opasky.

Prostě ten rok budeme bez dárků, ale hlavně, že se máme rádi, řekli jsme si. Procházeli jsme se po našem městečku a pozorovali, jak se lidé připravují na Štědrý večer.

Plná peněz

Nezáviděli jsme jim, to totiž nemáme v naší rodině v povaze. Jak jsme tak procházeli parkem, najednou koukám, že na zemi leží peněženka. Malý Jiřík ji uviděl taky, hned k ní skočil, a podával ji tátovi s rozzářenýma očima.

Byla plná peněz. Celí rozechvělí jsme se rozhlédli kolem, jestli nás někdo nevidí nebo jestli to není skrytá kamera. A pak jsme spěchali domů.

V peněžence bylo třicet dva tisíc − a také kreditka, občanka a další kartičky, včetně vizitek, které se shodovaly se jménem v občanském průkazu.

Seděli jsme kolem stolu, a mlčeli. To není dobrý příklad pro našeho syna! Říkala jsem si v duchu. „Jardo,“ povídám svému muži. „Zavolej na to číslo na vizitce!“

Dobrý skutek

Viděla jsem na svém muži, že se mu ulevilo, myslel si totéž. Za hodinku se k nám přiřítil v parádním voze muž středního věku. S velkým košem těch nejúžasnějších dobrot a s velkou čokoládou pro děti.

Děkoval nám stále dokola, mně a manželovi dal po pětitisícovce a dětem každému pět stovek. „Peníze nejsou všechno!“ opakoval. „Já v té peněžence mám ještě zlatý zásnubní prsten pro snoubenku.

Chci ji dnes večer požádat o ruku!“ Toho prstenu jsme si vůbec nevšimli, byl pečlivě skrytý v postranní kapsičce v saténovém sáčku. Byli jsme s manželem tak šťastní, že vše takto dopadlo!

Ten nález nám zachránil Vánoce, ale nejvíc jsme hrdí na sebe, že jsme se zachovali čestně a poctivě.

Marcela (62), České Budějovice