Můj známý mě varoval, že zápisník, který jsem našla na půdě, je plný nebezpečných kouzel. Bylo mi to ale fuk. Musela jsem některá z nich vyzkoušet.
Ten zápisník, který jsem našla schovaný ve staré truhle na půdě, byl rozhodně zajímavý. Obsahoval různé nákresy a podivné rady. Musela jsme si půjčit v místní knihovně publikace o magii a rituálech, a i tak mi dalo práci, než jsem některé zápisky pochopila.
Měla jsem známého, který se holedbal, že těmto věcem rozumí, a tak jsme se k němu vypravily. Já a kamarádka Anežka. Můj známý chvíli v notesu opovržlivě listoval a pak se zastavil na jakési straně.
Jeho do té doby nadřazený výraz se proměnil ve zděšení. Podíval se na nás přísně. „Kde jste tu věc vzaly? Raději ho spalte!“ Říkaly jsme si, že si dělá legraci a chce nás jen postrašit.
Zkusíme to
O to více jsme se začaly v notýsku „šťourat“ a zkoušet nejrůznější magické formule a recepty na lektvary. Byl tam i podivný rituál, který nás zaujal. Sehnaly jsme různé kameny, bylinky a kosti rozličných živočichů.
Zapalovaly jsme svíčky doma i na různých místech, která se nám zdála k tomu vhodná. Nedělo se vůbec nic. A tak jsme toho nechaly. Asi půl roku nato jsme jely s partou známých na výlet k vodní nádrži Nové Mlýny.
Tato lokalita je známá mimo jiné i slavnou soškou Věstonické venuše a starými sídlišti lovců mamutů. Ten večer jsme popíjeli víno dlouho do noci. Opojené vínem jsme s Anežkou vyprávěly o podivném zápisníků plném zaříkadel a rituálů.
Měly jsme v plánu další den jeden z nich zkusit přímo tady na tomto mystickém místě. Ostatní nás ale přesvědčili, ať se do toho pustíme hned.
Až do svítání
Rozestavěly jsme svíce, kameny i kosti v prostoru i na stole, kolem kterého jsme se semkli. Anežka začala blábolit zaříkadla, která jsme našly v notesu, ačkoli vůbec netušila, co znamenají. Když domluvila, seděli jsme dál nehnutě, někteří z nás klimbali.
Už jsem chtěla poznamenat, že opět nic, když se v předsíni ozvala rána. Na sklo dveří se přilepil zarostlý obličej s divokým výrazem, vykřikli jsme hrůzou. Vedle něj se objevil druhý a třetí s vyceněnými zuby.
V rukou drželi nějaké klacky a vypadali nebezpečně. Nečekali jsme, vyběhli po schodech do podkroví a zamkli se. Až do rána jsme slyšeli kroky, skřeky a huhlání. Za svítání vše zmizelo.
Radka (63), Brno
