Každý si prý hluboko v sobě nese svůj minulý život. I mně se jednou vybavila krásná vzpomínka na mé dávné já.

Od nejútlejšího dětství milovala zimu a mráz. Když venku mrzlo a všichni se klepali zimou, mně bylo příjemně. Nikdo v okolí mi nerozuměl. Říkali, že jsem zvláštní.

Že by to byl nějaký gen po předcích, to se nikomu nezdálo, protože v mé rodině nebyl člověk, který by se rád válel ve sněhu a nevadilo mu, když mráz zalézá za nehty. Já zase naopak nesnášela dobře letní dny, kdy slunce pálí a je horko.

Minulý život?

Mým největším snem bylo vypravit se daleko na sever a vidět polární záři. Ten sen se mi přiblížil, když mi bylo téměř třicet let. Ještě jsem neměla děti, raději jsem si budovala kariéru a šetřila peníze. Na svou dalekou cestu. V tu dobu jsem potkala Davida.

Měli jsme mnoho společného. I on si chtěl splnit svůj velký cestovatelský sen, také ho lákaly severské kraje. Oba jsme snili o tom, že jednou pojedeme do Laponska.

Donekonečna mi tvrdil, že tam určitě kdysi žil, v některém ze svých minulých životů. Až do té doby jsem o takovém vysvětlení nepřemýšlela.

Když mi ale neustále předhazoval tuto variantu – a posléze i tvrdil, že se naše duše jistě znají nejméně tisíc let, začala jsem si připouštět, že by za tou mou láskou k zimě opravdu mohl být můj minulý život.

Známá tvář

Když jsme nastupovali do letadla a těšili se na naši vysněnou dovolenou, byla jsem dychtivá, co mi cesta přinese. Nejdříve se nedělo nic, až mě to mrzelo. Duše si nevzpomínala. Možná to ale bylo tím, že jsem už byla dospělá.

Děti prý mívají vzpomínky na minulý život intenzivnější, říkal David. Rozhlížela jsem se v krajině kolem sebe, byla nádherná, ale nic víc jsem necítila. A pak se to stalo. Na sněhu mi podklouzla noha a já se koulela dolů ze svahu, až jsem se zastavila o strom.

Na několik minut jsem ztratila vědomí. Najednou jsem viděla známou tvář, byla to tvář Laponce, skláněl se nade mnou, vzal mě do náručí, a nesl mě k saním, které táhli sobi k nedalekému iglů.

Věděla jsem najednou, že ten muž je můj přítel nejen v minulém životě, ale i v tomto. Otevřela jsem oči, a měla jasno. Ano, tady jsme už jednou spolu byli.

Vendula (61), jižní Čechy